Verdikt je pravomocný. Státní zástupkyně i obžalovaný se hned v jednací síni vzdali práva na odvolání.
Podle rozsudku Josef H. 9. listopadu před 18. hodinou nejprve čtrnáctiletou dívku, jež mířila na trénink, sledoval. Poté k ní přistoupil zezadu, chytil ji a natlačil na zeď. Následně jí stáhl legíny, osahával ji a snažil se o pohlavní styk.
Dívka se bránila uhýbáním a křičela o pomoc. Volání zaslechla její kamarádka, která k místu zrovna přicházela. Když uviděla, co se děje, rychle se vydala ke sportovišti, kde se měl trénink odehrát, a zazvonila na zvonek ve snaze někoho přivolat.
Z objektu vyšel přítel trenérky, jenž se okamžitě rozeběhl k poškozené. Když ho Josef H. uslyšel, začal utíkat. Při tom zavadil o zaparkované vozidlo a upadl.
„Zaklekl jsem ho a přivolal městskou policii. Dokola opakoval, ať ho pustím, že nic neudělal,“ vypověděl před soudem muž, který se vydal dívce na pomoc.
Josef H. před trestním senátem odmítl vypovídat. „Já chci trest,“ řekl pouze nesrozumitelně.
Soudce Jiří Bednář proto četl jeho výpověď z přípravného řízení, v níž se přiznal.
„V podchodu jsem si všiml blondýny. Nevím, co mě to napadlo, ale šel jsem za ní. Chytil jsem ji, dal jsem jí pusu a napadlo mě, že bych s ní mohl mít sex,“ řekl Josef H. při policejním výslechu. Při něm zároveň uvedl, že jen o pár měsíců dříve obdobně zaútočil na ošetřovatelku svého dědy.
„Mám velkou touhu po sexu,“ podotkl před policisty a dodal, že trpí schizofrenií a že byl při činu také zdrogovaný. Obojí však dokazování vyloučilo.
Josef H. sice drogy užívá. V době, kdy se pokusil dívku znásilnit, však pod jejich vlivem nebyl. Podle znalců netrpí žádnou duševní poruchou ani sexuální deviací.
„Jeho intelekt je výrazně podprůměrný. Projevila se u něj výchovná i edukační zanedbanost. Jde o poruchově strukturovanou osobnost. Je ale schopný chápat společenské zásady,“ uvedla psycholožka Štěpánka Tůmová.
Na svobodě by byl nebezpečný
Pobyt Josefa H. na svobodě označili odborníci za nebezpečný pro společnost. Nenavrhli však pro něj ochranné léčení či zabezpečovací detenci, ale pobyt ve vězení.
Výraznou přitěžující okolností pro obžalovaného byla kriminální minulost, už pětkrát byl soudně trestaný za krádeže a loupeže. Několikrát už musel mříže.
Proto trestní senát přistoupil k uložení trestu v blízkosti horní hranice sazby, která je dvanáct let. „Je nutné působit přísně, represivním způsobem. Izolovat pana obžalovaného na dlouho od společnosti,“ odůvodnil výši trestu soudce Jiří Bednář.
