„Ano, šéfe! bylo něco úplně jiného, než co dělám já. Vybírali si podniky, které přinesou určitý konflikt. Já stojím na pozitivních příkladech. Říkají mi notorický chválič. Ale tak to je, nechci ztrácet čas špatnými zkušenostmi, proto si už předem místa, která navštívím, vybírám. Myslím, že je dobré si trošku zajet než se hodně spálit, což je i podtitul moji gastromapy,“ říká Hejlík, který nedávno debatoval s lidmi ve zlínském Obchodním domě.
Je možné říct, že historickou úlohou Pohlreicha byla snaha přesvědčit hospody, aby přestaly vařit vyloženě špatně?
Zdeněk Pohlreich hlavně v pořadu říkal naprosto skvělé věci, které mohly být moc poučné pro hospody. Netýkalo se to jen vaření, ale vůbec komunikace, přístupu, interiéru a dalších věcí. Je vidět, že to je borec. Ale pořád to byla spíš televizní show než poučný pořad. Navíc se tam řešilo víceméně totéž, jako by se hospody nedívaly, co bylo v minulých dílech. Navíc do těch podniků pak převážná část lidí jezdila, ne jako fandové gastronomie, ale spíš jako televizní diváci. Neměli žádná velká očekávání, šli tam jen proto, aby zažili něco, co viděli v televizi. Myslím, že uspět v tom pořadu pro spoustu podniků vlastně ani nebyla tak úplně výhra. Je zajímavé sledovat jejich osudy.
Lukáš HejlíkDevětatřicetiletý rodák z Mostu je divadelním a televizním hercem, objevil se například v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. V současnosti objíždí republiku s vlastním projektem scénického čtení Listování, kde s dalšími herci představuje aktuální knihy ve formě čteného divadla. Gastromapu Lukáše Hejlíka obsahující jeho vlastní zkušenosti se stovkami podniků po celé republice sleduje na Facebooku 80 tisíc lidí. |
Vy se oproti tomu snažíte nabádat lidi, aby chodili do podniků za gastronomickým zážitkem, byť je to bude stát něco navíc. Nestálo by to taky za vlastní televizní pořad?
S jedním webem jsem se dohodl na natočení 52 dílů, což mám splněno a na pokračování to úplně nevidím, i když oni by zájem měli. A s televizí je to těžké. Pokud tam máte uspět, musíte vždy přinést něco, na co se mají dívat lidé. A pro mě je lepší si získat spíš o něco omezenější okruh lidí, které to opravdu zajímá než masu velkou. To jsem mohl zůstat u hraní v Ordinaci. (směje se)
Když cestujete po republice, jsou mezi regiony velké kvalitativní rozdíly?
Jsou. Ale o to je pak obdivuhodnější a hezčí najít v regionu něco, co tam nebývá zvykem a všechny to posadí na zadek. Ukáže to, jak byli všichni hrozně opatrní, báli se riskovat. Najednou s tím někdo přijde a daří se tomu. Děje se to v ohromném množství malých měst. A já vidím, že lidi, pro které píšu, právě tohle baví. Vždyť je přece skvělé sednout do vlaku a zajet si třeba na otočku do Břeclavi. To je krásný příběh, Guatemalec šel za prací do Ameriky, kde se v restauraci potká s Češkou z Břeclavi, přijedou sem a otevřou si před nádražím skvělé latinskoamerické bistro. Je to bizarní a dokonalé zároveň.
Jak si vede Zlínský kraj?
Měřítkem může být moje připravovaná knížka s výběrem 365 podniků. Z Karlovarského kraje tam budou třeba jen tři podniky, naopak Zlínský kraj na tom v knížce nebude vůbec špatně.
Na které místo v regionu byste upozornil?
Ve Zlíně třeba Domácí bistro Kudlov dálnice, to byl jeden z našich vůbec nejhezčích úlovků. Nadšená pekařka a její partner grafik na konci světa, na maminčině zahradě, otevřeli unimobuňku. Kdo by tam čekal trhané maso dlouho vařené metodou sous-vide? Kdo by tam čekal raw košíčky s pekanovými ořechy? Je to důkaz, že když máte nápad, můžete ho realizovat kdekoliv, nemusíte investovat miliony, když nemáte možnost je splatit. Stačí začít relativně od nuly s tím, co umíte, a jde to. Lidé to poznají. A ocení.
Když jste o nich dvakrát napsal, vyvolalo to tam absolutní šílenství. Jak čekáte, že bude jejich příběh pokračovat?
To se nedá říct. Dělají to jen oni dva a teď měli nějakou dobu zavřeno, protože paní musela na nějakou operaci. Takže asi taky vidí, že to v životě není nejdůležitější. Jejich svobodou je, že to můžou dělat tak dlouho, dokud je to baví. A je to tak divoké, že to baví i lidi.
Co ještě by neměli milovníci dobré gastronomie ve Zlínském kraji vynechat?
Je toho hodně. Skvělé kavárny jsou ve Zlíně, úspěšná je i pražírna v Huštěnovicích, v Luhačovicích zase místa jako Radun nebo Jizba. Pak celá valašsko-beskydská větev s krásnými hotely a komplexy, kterých je tam skoro nejvíc z celého Česka. A strašně hezký příběh je třeba za restaurací U Vychopňů ve Vsetíně, což byl dříve legendární hostinec, kde byl Tomáš G. Masaryk na předvolebním shromáždění zvolený jako poslanec do Říšské rady. Nyní je to hotel s úžasnou kuchyní.
Jestli dobře chápu, herectví se teď víceméně nevěnujete. Ale někde jste zmiňoval, že vaším filmovým snem je zahrát si Tomáše nebo Jana Antonína Baťu ve filmu o jejich rodině. Kde jste k nim získal vztah?
V Listování hrajeme i knížku Gottland, v níž jedna kapitola se týká rodiny Baťů. Jejich příběh je tam polským novinářem vylíčený v absolutní kostce a přitom tak poutavě. Myslím, že na Jana Antonína bych měl i výšku. Filmové nabídky se mi úplně vyhýbají a docela rád bych si něco zkusil. I když bych si určitě dal pozor na to, co to bude.
