HORAL – první pomoc zážitkem aneb jak jsem se učila zachraňovat

Nedávno jsem se vrátila z jednoho z nejlepších kurzů, na kterém jsem kdy byla. Možná jste sledovali moje stories na Instagramu, pokud ne, vytvořila jsem během kurzu výběr toho nejlepšího a uložila ho k sobě na profil, tak se určitě mrkněte!

Co je HORAL?

Je to outdoorový kurz první pomoci, na kterém jsme se učili reagovat a jednat v krizových situacích na výšlapech v horách. A protože mě minulý rok uchvátil náš track Kungsleden za polárním kruhem a tento rok čeká mě mnoho výšlapů a cest, rozhodla jsem se něco naučit.

Po oslovení organizace ZDrSEM, která učí v Česku poskytování první pomoci a která mě na akci pozvala v rámci spolupráce, jsem nečekala ani vteřinu a hned se na kurz přihlásila.

Byla jsem trochu nervózní, co mě vlastně čeká, ale věděla jsem, že moje znalosti o první pomoci jsou fakt katastrofální a pokud by se nedej bože jednou něco stalo, asi bych jen hloupě koukala a nevěděla vůbec, co mám dělat.

Co všechno se na kurzu naučíte?

HORAL předčil veškerá má očekávání. Myslela jsem, že se prostě naučím pár základů v první pomoci a pojedu domů s tím, že teda něco umím.

Omyl, přátelé.

Dostala jsem týden nabušený nejen novými znalostmi, ale hlavně zážitky, dobrodružstvím a neskutečnou zábavou. Každý den na nás organizátoři přichystali několik nasimulovaných situací – ať už autonehodu, nepovedený večírek, příliš odvážný horolezecký výlet nebo záchvat diabetika uprostřed lesa.

Nejen, že na kurz přijeli simulanti, kteří se o tuto zábavu postarali. Někdy jsme si figuranty dělali v týmu navzájem. Takže jsem si třeba já ozkoušela, jaké to je mít poraněnou páteř, mít šok z autonehody nebo zlomenou nohu. Ve všech těchto situacích mě kolegové zachraňovali nebo ošetřovali, a bylo zajímavé to ozkoušet i z druhé strany.

Co mi vyrazilo dech?

Strašně moc věcí! Třeba to:

• kolik témat jsme stihli probrat
• kolik věcí jsem už z biologie nebo autoškoly zapomněla
• kolik času a energie nám lektoři věnovali (program byl od 9:00 do 22:00 každý den!)
• jak moc těžký dokáže být zraněný člověk, kterého táhnete třeba jen kilometr po louce
• jak málo jsme psychicky připraveni na nečekané situace
• jak moc vás moje stories na Instagramu bavily
• jaký komfort a pozornost jsme od organizace dostali

Když se kurz chýlil ke konci, měla jsem pocit, jakoby zrovna končila nějaká hra nebo obrovský zážitek. Během lidí, které jsem znala pár dní, se stali parťáci na život a na smrt. Když s někým 15 minut v kuse v lese resuscitujete člověka, ten zážitek vám zůstane napořád. Bylo to, jakoby prostě končil tábor.

Strašně bych si přála, aby tímhle kurzem prošlo co nejvíce lidí. Asi nikdy jsem nezažila nic užitečnějšího, fajnového a podaného tak milou a zapamatovatelnou formou.

Co jsme se tedy naučili?

Kurz měl spád. Všechno jsme si ozkoušeli vzájemně na sobě, a to jak v klidu, tak v těch reálných simulacích, někdy za světla, někdy za tmy.

Vyzkoušeli jsme tohle všechno:

• jak se zachovat ve chvíli, kdy vidíte, že se něco přihodilo – mnoho lidí totiž začne panikařit a dostane se samo do nebezpečí nebo ho ještě zhorší
• zvládnout pomoci člověku v bezvědomí, zastavit masivní krvácení, zateplit podchlazené člověka
• naučit se všechny možné druhy transportu zraněného člověka
• poradit si v situaci – poranění páteře, otevřené rány, poranění hlavy, popáleniny, bolesti břicha
• zvládnout krizovky v horách – lavinová nehoda, výšková nemoc, podchlazení, omrzliny
• postarat se o cukrovkáře, otráveného člověka, epileptika nebo alergika
• rozpoznat přehřátého nebo dehydratovaného člověka
• umět si připravit lékárničku i na měsíční trip po horách
• naučit se srozumitelně komunikovat se záchrannou službou

Pojedu znovu?

To si pište. ZDrSEM pořádá spousty možných kurzů, na které se určitě podívám, další HORAL je už příští týden a je ještě pár volných míst!!

Sledovat Horala můžete i na Instagramu.

Za mě to byl neuvěřitelný zážitek. Nejvíc se mi líbila věta, kterou mi poslala Dita, hlavní náčelnice celého ZDrSEM a já jsem si říkala, jak moc je to super:

„Na horách bude zase o něco bezpečněji.“ 

A já doufám, že jo. Moc děkuju za pozvání na tak skvělou akci, máte jako organizátoři můj velký obdiv! Přeji vám jen to nejlepší a hodně pilných a nadšených studentů. Nikdy totiž nevíte, kdy nějaká příhoda potká vás. A to klidně můžete jít jen na jednodenní výlet.

Díky, že mě čtete!