Rock Hill tak o několik měsíců předčil vznik pražského Bunkru a vzápětí se na něj navázala nová tradice hudebních festivalů v Horní Lhotě, obci nedaleko Ostravy.

Jejich hlavním organizátorem byl Libor Bálek, posléze spoluzakladatel ostravské ska punkové kapely Sultan Soliman. Jaké bylo rané ostravské klubové hnutí?

„Začali jsme fungovat hned po revoluci, neexistovalo, že by město nějak přispívalo na klubovou kulturu, žili jsme jenom z toho, co se vybralo na vstupném a na baru,“ líčí Libor Bálek, jinak také hráč na akordeon a klávesy.

Všechno ovšem začalo o pár let dříve v porubské Deltě, ještě pod hlavičkou SSM, tedy Svazu socialistické mládeže.

„Atmosféra byla uvolněnější, jako by už to bylo na spadnutí. Konaly se koncerty Psích vojáků, Visacího zámku. V Ostravě tehdy existovaly jenom dva kluby: Atlantik a Delta. Tu vedl Milan Kaplan. Scházelo se tam poměrně dost zajímavých lidí. Vzniklo tak specifické podhoubí, kde se vzájemně prolínal punk i hardcore. Dnes už by se podobná sestava nesetkala, ale tehdy byli vedle sebe jak anarchisti, tak fandové Oi! Až k ultrapravici. Teprve až později se od sebe začali mnohem více rozlišovat. Přitom tehdy nikdo z nás nebyl ani v SSM, ani v KSČ. Povedlo se to,“ popisuje Libor Bálek zlom v klubovém hnutí a hudební scéně.

Ale po revoluci ztratila porubská Delta dech a vše se přestěhovalo. Nastal přesun klubové scény do pověstného Rock Hillu.

„David Šindelář jako majitel sehnal peníze a já byl dramaturg plus všechno kolem. Začala jedna velká šňůra koncertů. Rock Hill jsme otevřeli o několik měsíců dříve, než jak se říká první klub v republice, pražský Bunkr. Bohužel po roce jsme se dostali do těžké ztráty, a tak Rock Hill skončil.“

Pruhované kalhoty byly podezřelé

První ostravský klub v porevoluční historii se nacházel mezi tramvajovými zastávkami Prostorná a Hulváky. Chodilo do něj osazenstvo, jež později našlo útočiště v klubu Černý pavouk ve Stodolní ulici, který tehdy ještě neexistoval.

„Všichni jsme se tady scházeli a všichni byli u nás. Byla to naše první maštal, bohužel nevydržela a spadla. Ale za námi je spousta skvělých koncertů, jeden z vůbec prvních u nás měla Půlnoc,“ vzpomíná Libor Bálek.

Svoboda a euforie raných devadesátek dala zapomenout na šedivou totalitu. Klíčové vzpomínky na formování ostravské scény souvisí s hudebními styly režimu nepohodlnými, jako byl punk či metal.

„Punk nebyl tak na ráně jako třeba fanoušci metalové hudby. Pankáči jsou zejména kožené bundy a přezky, ale ty si kdokoliv lehce sundá a není nic poznat, kdežto metalisti s dlouhýma vlasama byli velkým trnem v oku. Anebo se před policií stačilo projít v pruhovaných kalhotách a hned kontrolovali občanky. Na koncerty jsme jezdili do Maďarska a jednou se stalo, že nás odmítli pustit přes hranici. Argumentovali tím, že nemůžeme jet reprezentovat socialistickou vlast do Maďarska,“ vypravuje Bálek.

Libor Bálek v roce 2004 se skupinou Sultan Soliman

Ostrava na konci osmdesátých let byla řádně ponurá. Na každém sídlišti vládl nějaký gang. „I na rvačky došlo, pro nás to nebylo ale nic zvláštního, prostě součást života. Ostrava byla divoká, neučesaná. Existovala ghetta v Přívoze a ve Vítkovicích. Jít tam večer bylo o hubu. Super byla Poruba, ta vždy patřila k nejlepším obvodům. Kdo si chtěl ukrátit dlouhou chvíli, neměl moc šancí. Jedním z prvních koncertů bylo legendární vystoupení kapely Abraxas na Černé louce, kde všichni seděli v řadách za sebou. Kdo se odvážil tančit, tak toho nemilosrdně strhávali pořadatelé.“

Rock Hill má nástupce

V kulturním domě občas zahráli Progres, Katapult, Olympic. „Moc toho nebylo, a když tak jsme vyjeli do hlučínského kulturáku, kde se konaly ‚čaje‘. Ten název se používal hodně. Normální koncert, ale nesmělo se tam chlastat. Čaj o páté a jednou za čas tam byl i nějaký bigbeat. O něco později jsme pak s Deltou pořádali rockfesty na Černé louce.“

Součástí šíření informací byla výlepová služba. „Dnes si tě informace najdou okamžitě, ale tehdy, když jsme dělali nějakou akci, museli jsme zároveň ‚vyplakátovat‘ celou Ostravu. Vždy padlo tak pět set kusů A2. Už čtrnáct dní předem se muselo začít, aby se o akci někdo dověděl. Dnes luskneš prsty a vědí to všichni. Ale zase je těch informací miliarda, a ne vždy se všechny dostanou k těm správným lidem. Každá doba má svoje, více jsme se namakali, nebyly takové možnosti, dělaly se koláže, vystřihovalo se, nalepovalo, cyklostylovalo, zvláště když jsme dělali v roce 1990 první punkovou zábavu v Třebovicích. Sjeli se pankáči z celého kraje, od Studénky po Olomouc, místní byli šokování. Sotva skončil socialismus, už tady byly obarvené hlavy. Do té komunistické šedi přišel najednou takový extrém,“ směje se Libor Bálek.

Původní budova Rock Hillu sice již nestojí, přesto žije dál, aspoň díky svému názvu. „Loni za mnou přišel majitel Chacharkova doupěte z Mariánských Hor a požádal mě, zda bych nebyl proti tomu, obnovit název Rock Hillu. Byl jsem jenom rád, protože ten genius loci se nachází skoro ve stejném místě, takže to může být příjemné pokračování,“ dodává Libor Bálek.