zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Andrea Popov Smejkalová: Tanečníci nejsou stroje, ale živé bytosti…

Andrea Popov Smejkalová

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Setkání s půvabnou první sólistkou baletního souboru Národního divadla v Brně Andreou Popov Smejkalovou bylo opravdu silné. Upřímně a s rozvahou nám odhalila tajemství dvojrole Odetty a Odýlie z Labutího jezera… Za svou taneční kariéru je tančila již po několikáté. Nelze opomenout její další role jako Medoru v Korzárovi, Kláru v Louskáčkovi, Madame de Tourvel v Nebezpečných známostech a třeba i titulní Giselle… Jaké mají vliv na ztvárnění rolí životní zkušenosti? Projeví se v nich mateřský cit? Jakou roli hraje v baletu dirigent, pokud se tančí na živou hudbu? Nemohli jsme ani uvěřit jejímu konstatování, že kdysi ani nechtěla být baletkou …

  • Pokud se nemýlím, studovala jste konzervatoř. Nastoupila jste tak v deseti letech?
    Bylo tomu tak. Po čtyřech letech základní školy jsem přestoupila na konzervatoř. Ale tam jsem se dostala spíš náhodou, vůbec jsem nechtěla být baletka… Jednou k nám přišli na školu odborníci z konzervatoře, a když uviděli drobnou holčičku s dobrými dispozicemi, vyzvali mě, abych přišla na přijímačky. Tak jsem si to chtěla vyzkoušet.
  • To bylo z vaší strany velmi odvážné. Co na to říkali rodiče?
    Věděli, že jsem odjakživa trémistka. „Jó, tam běž …,“ slyšela jsem od nich záhy, protože mě ve všem vždy povzbuzovali. Procházela jsem tříkolovým řízením. Holčičky kolem mě plakaly, já jsem byla v klidu.
  • Chodila jste v té době na nějaké pohybové kroužky?
    Měla jsem za sebou nějaké tanečky, žádný balet. Ale měla jsem dispozice, jak říkali. V jednom kole jsem asi neměla moc bodů, když jsem po pravdě řekla, že na žádném baletě v divadle jsem zatím nebyla.
  • To jste neviděla ani jedno baletní představení?
    Myslím, že ne. V rodině jsme ke kumštu vůbec netíhli…
  • Za to v případě Vašeho partnera je to jinak?
    Ano, manžel je sólista baletu, a pochází z divadelní rodiny. U mě to bylo postupné, než jsem si balet zamilovala. Od začátku studia na konzervatoři jsem začala pravidelně chodit na baletní představení.
  • Kdy Vás balet skutečně získal, vzpomenete si?
    V té době mě zaujala Šeherezáda, dokonce jsem si koupila CD s hudbou. Krásný výpravný balet, titulní roli tančila Jana Přibylová. Doma jsem si z toho začala tancovat nějaké scény (vypráví s jiskrou v očích). Každý potřebuje mít nějaké vzory, aby naplnil své dětské sny.
  • Nakonec Vás potkaly zajímavé sólové role, nejen díky zmíněným dispozicím…
    Ty nejsou tak důležité, i když jsou potřeba. Hlavně musíte chtít, a kromě toho mít hodně štěstí. A důležité je i zdraví. Těch vlivů, které vás v kariéře směrují, je opravdu hodně. Mnoho nadaných dětí nemusí vůbec dojít do cíle.
  • Umělecký osud tanečníků bývá dost krutý…
    Prostě takový vydřený sen, i na to se musíte připravovat. Při tanci jsem vystudovala JAMU, takže jednou mohu učit a předávat zkušenosti.
  • Máte za sebou sedmnáct let působení v baletu Národního divadla Brno, to je pěkná řádka rolí…
    Do Národního divadla Brno jsem nastoupila hned po absolvování konzervatoře. Brno jsem vlastně od narození neopustila, patřím mezi patrioty.
  • Už po několikáté vás čeká Odetta-Odýlie…
    Pro mě je to stejná verze, jen novější nastudování. Předchozí nastudování tady vychází ze stejné choreografie, jen mírně upravená. Máme nové kostýmy a výpravu.
  • Jaké to je tančit na živou hudbu, v podstatě se to už moc nenosí…
    Vždycky je to překvapení – jaké bude tempo, jak rychle máte nastoupit apod. Všechno se může hodně měnit i během variace. Někdy je to opravdu o velkém napětí, když nevíte, co vás přesně čeká. Zda si máte pospíšit, zvolnit nebo uhnout partnerovi. To všechno hraje velkou roli.
  • Jak to máte s dirigentem v případě tance? Operní sólisté tvrdí, že jim může hodně pomoci…
    Pokud dirigent chodí na zkoušky, zná trošku choreografii, můžeme s ním hovořit např. o tempu. Ale důležité je, aby se po nás na jevišti díval. Někteří dirigenti nezvednou hlavu od partitury a orchestru, jiní zase všechno bedlivě sledují.
  • Jak po letech vnímáte dvojroli Odetty-Otýlie?
    Ta role určitě není stejná v každém věku, ale je to vždy výzva. A hlavně sen většiny tanečnic. Přistupuji k ní úplně jinak, než když jsem ji začínala tancovat. Pořád se na této roli učím něco nového, na každém kroku, na každé paži, na každém pohledu. Pro mě má ta role vývoj.
  • Jedním ze silných momentů každé umělkyně je určitě mateřství…
    To je pravda, po návratu z mateřské se cítím trochu jinak, hlavně po emoční stránce. Domnívala jsem se, že před nástupem na mateřskou dovolenou jsem byla na hranici svých emocí, ale po mateřské, poté, co všechno zažijete při porodu, a následně život s dítětem, zjistíte, že máte daleko širší hranice, že můžete jít dál. Když dáváte rolím srdce, divák to určitě pozná…
  • U baletu platí daleko více, že pocity sólistky vyjadřují zejména oči, mimika…
    Nemůžeme komunikovat slovy, musíme všechno vyjádřit pohyby, gesty, pohledy, a případně výrazem obličeje, a to je vidět i do té nejvzdálenější řady. Musíme používat velká gesta, ale ne přehrávat, aby to nebyla karikatura.
  • Každý máme v sobě klady i zápory. Tato dvojrole v Labutím jezeru je přímo tak napsaná. Která ta poloha je Vám bližší?
    Každá tanečnice má nějaké své dispozice… Mě spíš víc energicky přitahovala Odýlie, ta zlá. A čím jsem starší, o to víc si zase užívám tu něžnější Odettu. Nemůžu říct, že bych jednu z nich preferovala. Je krásné si v jednom večeru užít obě. To mě na tom představení nejvíc přitahuje.
  • Užít si roli, to je to nejvýstižnější pojmenování. Zklamala Vás někdy jedna z nich?
    Na jevišti se může stát cokoliv. (Smích), každý může mít svůj den. Určitě se někdy něco nepovede, některé party jsou opravdu náročné. To je dle mého na představení to nejkrásnější. Tanečníci nejsou stroje, ale živé bytosti. Někdy se zadaří lépe, jindy zahraje dirigent něco rychleji… Někdy mi dobře sednou špičky, tak se mi točí výborně piruety. Každé představení má své kouzlo, a v tom je jeho jedinečnost. Proto diváci chodí opakovaně do divadla.
  • Uvažovala jste někdy o tom, že byste zanechala baletu? Co vás u tance drží?
    Někdy se naskytnou takové chvíle. Zejména, když jsem byla hodně vyčerpaná a nedokázala jsem se nahodit. To je potom náročné psychicky i fyzicky. Ale vždycky jsem zatnula zuby a tančila jsem dál. Pořád mám tanec hodně ráda, a v tom jsem se utvrdila i v době mateřské dovolené.
  • Co baletu po mateřské říkalo tělo?
    Opravdu jsem se těšila, přeci jen se potřebuju seberealizovat. A pak se zase těším zpátky domů k dcerce.
  • Předpokládám, že i za ten potlesk stojí za to být na jevišti. I když vyprchá, přeci jen potěší?
    Vždycky je to příjemné, zejména když je dobré publikum, to vycítíte už v průběhu představení. Podpora diváků je pro mě odměna. Potlesk je na místě, když se jim naše výkony líbí, a nás to nějak nakopne. A konec představení je pak úžasný.
    Přeju Vám, ať se vám dobře tančí…

    http://www.ndbrno.cz

    8.4.2019 18:04:53 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •