8°C
Tělo seniorky (†99) vydalo po smrti tajemství. Žila s obrácenými orgány
Úctyhodného věku 99 let se dožila Rose Marie Bentleyová ze severozápadu Ameriky, ačkoli měla celý život orgány uložené v jiných částech těla, než je běžné. Žena navíc takto vysokého čísla dosáhla, aniž by o problému věděla. Že její orgány jsou jinde, odhalila až posmrtná pitva, informovala televize CNN.
Když Bentleyová v roce 2017 zemřela, její tělo bylo věnováno výzkumným účelům. Bylo to její přání, chtěla pomoci vědě – v rukou výzkumníků skončilo rovněž tělo jejího manžela.
O problému s orgány v době svého rozhodnutí neměla žádné ponětí. Na anomálii přišli až studenti z Oregonské univerzity (OHSU), kteří její mrtvolu zkoumali v rámci běžné hodiny anatomie. Objevili, že žena trpěla vzácným problémem zvaným situs inversus, neboli obrácenými orgány.
Anomálie se vyskytuje u jednoho člověka z 50 milionů a způsobuje, že orgány se nachází v zrcadlové pozici – například slepé střevo není v pravé straně břicha, ale na levé apod. Na jiném místě může být i srdce, ale to jako jeden z mála orgánu měla Bentleyová umístěné správně.
„Rychle jsem pochopil, že něco je špatně, ale trvalo nám poměrně dlouho, než jsme zjistili, co přesně to je,“ uvedl v prohlášení Cam Walker, profesor anatomie, který se pitvy účastnil. Jeho student Warren Nielsen byl z objevu nadšený. „Bylo to skvělé, nejen že jsme se naučili klasickou anatomii, ale i anatomické variace, ke kterým může dojít,“ popisoval.
K věnování těla inspirovala báseň
Walker se domnívá, že žena byla nejdéle žijícím člověkem, o kterém se ví, že tímto problémem trpěl. Podle něj je fascinující, že to během tak dlouhého života nezjistila. Měla štěstí, protože k situs invertus jsou často přidruženy zdravotní komplikace, jako vážné infekce dolních a horních dýchacích cest, ale zrovna jí se vyhnuly.
Bentleyová vedla se svým manželem poklidný život v malém městě Molalla v Oregonu. Měli spolu pět dětí, které vychovávali na farmě. Živil je provoz zverimexu v centru města. O víkendech žena učila v nedělní škole a chodila zpívat do místního sboru. Se svým manželem se rozhodli věnovat svá těla pro vědecké účely poté, co si přečetli báseň od Roberta Testa.
Její děti v reakci na zjištění uvedly, že kdyby se to matka dozvěděla během svého života, pravděpodobně by jí to připadalo směšné. „Určitě by se dmula pýchou, že mohla něco tak důležitého naučit. Vědomí, že byla jiná, ale přesto vydržela, by jí rozhodně vykouzlilo úsměv na tváři,“ domnívá se její dcera.
