Možná si říkáte, že Dick Cheney přestavuje postavu, která nemá šanci Středoevropana jakkoliv oslovit. Jenomže tenhle nesmírně ambiciózní politik má do značné míry sám na svědomí většinu špatností, jaké se udály především během administrativy George W. Bushe, ze kterého prakticky udělal svou loutku. To Cheney se obsadil po útoku na WTC do hlavní role a prohlásil, že bude nejlepší poslat vojáky do Iráku a Afghánistánu. To Cheney povolil mučení a sledování emailů, o kterém běžní občané neměli tušení. To Cheney přikázal odhalit identitu Valerie Plame, o které vypráví vynikající drama Fair Game. To Cheney postřelil jiného účastníka lovu křepelek (tragikomická příhoda!). To Cheney se chtěl těšit stejně přirozenému respektu pomalu až jako Vito Corleone.

„Tichošlápek mlčí, když ostatní mluví. Dívá se, a když si ostatní dají pohov, spřádá plány.“ Začínáme ve Wyomingu roku 1963. Tehdy Richard Bruce Cheney hodně chlastal, takže mu tehdejší přítelkyně a pozdější celoživotní manželka Lynne (tradičně skvělá Amy Adams), sama velice ambiciózní žena, která v podstatě pochopila, že jakožto příslušnice něžného pohlaví nemá šanci dosáhnout svých snů, a tak je vložila do svého manžela, rázně domluvila, aby se srovnal. A voila, nedlouho poté pracoval v Bílém domě pod dohledem Donalda Rumsfelda, ze kterého Steve Carell učinil osobu, o které si toho rozhodně budeme chtít přečíst víc.

Objevují se tady taky další známé osobnosti včetně někdejšího ministra zahraničních věcí Colina Powella, jeho následnice Condoleezzy Rice, Henryho Kissingera, který zastával stejný post během funkčního období Richarda Nixona a Geralda Forda (i na něho dojde), a chybět nebude ani 43. prezident USA George W. Bush, kterého přesně vystihnul Sam Rockwell - ano, lépe než tenkrát Josh Brolin. Z toho plyne, že se Adam McKay prostě nebál. Pochvala také pro Megan Ellison ze společnosti Annapurna Pictures. Častokrát se totiž o těch nejvyšších státnících v životopisných projektech jenom (letmo) mluví. Ovšem pozoruhodnou roli sehraje i otec Dickovy ženy, jehož uvidíme v podání Shey Whighama.  

Nezanedbatelnou úlohu sehrají také dcery Dicka a Lynne. Znovu se ukazuje, že rodina je extrémně důležitá i pro lidi, kteří jinak dělají (i pod vlivem téměř absolutní moci a s vědomím, že zmatek, strach a nejistota = příležitost) hanebné skutky. Když Mary přiznala, že je lesbička, málem se její otec opravdu stáhnul z veřejného života, aby ji ochránil. A spokojeně by dožil v rodinném kruhu. Sice to neudělal, ale i tak nám film jasně ukazuje, že na svou rodinu nedal dopustit, včetně druhé dcery Liz, která rovněž toužila po politické kariéře tak mocně, že svou ségru svým zásadním způsobem zradila. A zapomínat nesmíme ani na vypravěče Kurta (Jesse Plemons), který je taky „něco jako příbuzný.“

Režisér Adam McKay zvolil podobný styl jako v případě Sázky na nejistotu. Také využívá více i méně související symboly a metafory a samozřejmě nechybí ironie, přičemž ale nabízí pouze jakýsi náhled a vyvarovává se osobnímu pohledu. Každý se tedy může na Dicka Cheyneyho udělal svůj vlastní názor. Každopádně během té více než hodinu trvající stopáže se k nám dostane obrovská spousta informací, které se nedají vstřebat na první zhlédnutí. Vůbec nevadí, protože i kdybychom náhodou pochytali pouhou polovinu z nich, stejně jen tak nepřestanou fascinovat, což platí také pro skutečnost, že pět šest lidí si sedne na jedné straně světa do jedné místnosti a rozhodnou o tom, že na druhé straně světa zbytečně umřou tisíce.

Není divu, že Dicka Cheneyho postihly infarkty a další trable. Jeho popularita postupně u lidí nepřekvapivě upadala. Na druhou stranu se zřejmě správně odmítnul omlouvat, protože jeho závěrečný monolog obsahuje námitky, nad kterými se nelze nepozastavit. Opravdu jenom dělal, co po něm občané chtěli, a kvůli čemu ho zvolili, aby mohli v noci klidně spát? Nebo si to vyložil přeci jen po svém a významně překračoval limity své politické funkce? Přesně to nerozřeší ani debatující ve výborné scéně mezi závěrečnými titulky, kteří raději vyjádří nedočkavost před zhlédnutím další části Rychle a zběsile. Avšak většině diváků to musí být jasné. Nutno dodat, že v americké politice šlo patrně o výjimku, zatímco u nás bychom podobných případů jenom v polistopadé éře našli několik. Vlastně klika, že od nás neměli tu moc ovlivnit celosvětové dění.

Vice byl právem nominovaný na osm Oscarů a šest Zlatých glóbů. Druhé nejvýznamnější ocenění Christian Bale získal. Při udílení cen Akademie se střihač Hank Corwin nedočkal, na rozdíl od trojice zodpovědné za masky, která odvedla snad ještě lepší práci, než když se Gary Oldman v Nejtemnější hodině změnil ve Winstona Churchilla. Ač to tak nemusí zprvu vypadat, jedná se o skutečně velkolepý projekt s pečlivě vybranými lokacemi. A to nepíšu jen proto, že jsou mně americké dění a kultura z nějakého důvodu hodně blízké. „I love Dick Cheney’s America,“ prohlásí jedna z postav skvělého bijáku Týpci a zbraně. Film Vice to vysvětluje mimo jiné tím, že jeden takový Cheney svým přístupem otevřel dveře dalším (bezpáteřním) oportunistům, kteří našli mezery ve vládním demokratickém systému a navýšili tak své bohatství či posílili svou moc. Dick Cheney patřil k jedněm z nejuzavřenějších lídrů a tvůrci proto v titulku prohlašují, že „dělali, kurva, co mohli.“ Nutno dodat, že udělali opravdu maximum pro to, aby vznikla další nezapomenutelná filmová biografie.

FOTO: cinema.de