Jak si mě našla hudba k Dotýkání světla

Mým oblíbeným filmem o plachetnicích, ke kterému se periodicky vracím, je námořnické dobrodružství Petera Weira Master and Commander: Odvrácená strana světa. O kvalitách tohoto filmu v tuto chvíli nechci mluvit, i když by toho stálo za zmínku i více. Přesto bych vypíchl jeden moment, který mě silně ovlivnil. Ve svém volném čase brigádnicky překládám pro nakladatelství Paulínky a Hesperion knížky z angličtiny a z francouzštiny. A při práci rád na pozadí poslouchám hudbu různých žánrů. Mezi hudbou, která nejlépe podporuje pracovní vytrvalost, se mi osvědčují polyfonní skladby Giovanniho Palestriny, Williama Byrda či Thomase Tallise. Jednoho večera jsem ale měl na pozadí puštěný soundtrack právě z filmu Master and Commander. A v jedné chvíli překládání jsem náhle musel přestat. Začaly se mnou lomcovat emoce, do očí mi vstoupily slzy a já jsem se hlouběji zaposlouchal do skladby. Užasl jsem. Toto přece není jen tak nějaká filmová hudba, řekl jsem si a podíval jsem se, jaká skladba mi to hraje a proč jsem tak zasažen. Vybavila se mi scéna, se kterou je ve filmu hudební téma spojeno:

            Plachetnice obeplouvá Mys dobré naděje a dostane se do bouře. Vysoko v lanoví zůstane zapomenutý plavčík, který se snaží skasat zadní královskou plachtu. Poryv větru však vrchol stěžně s plachtou i plavčíkem utrhne a shodí do moře. Plavčík se snaží loď doplavat a kapitán velí házet přes palubu dřevěné předměty, kterých by se mohl chytit, než se ho podaří zachránit. Jenže utržená plachta stále visí za lanoví z lodi, působí na ni jako kotva a převažuje ji v bouři na stranu. Plavidlu hrozí potopení. Kapitán se musí v rychlosti rozhodnout: buď zachrání plavčíka, který se může chytit visícího lanoví, nebo zachrání loď tím, že lanoví přeseká a zbaví loď kotvy. Kapitán nemá příliš na vybranou, pokud by se plavčíka pokusil zachránit, ztratil by celou loď. Proto ve vypjaté situaci rozdává sekyrky a společně s plavčíkovým nejlepším přítelem a s lodním inženýrem přesekávají lanoví. Plavčík z moře vidí jejich počínání a přestává plavat. Záhy mizí za horizontem vln. V této chvíli vrcholí Williamsovo téma ve fortissimu. Plachetnici se vrací stabilita, mužstvo v podpalubí jásá nad svou záchranou, s výjimkou mladého důstojníka, který ze strachu z výšek nestihl včas pomoci ztracenému plavčíkovi. Kapitán, lodní inženýr a plavčíkův přítel zlomeně hledí do vln.

            Vynikající souběh příběhu, filmového zobrazení a hudby vykonal své. Začal jsem se ze zvědavosti pídit po původci tak silné hudby. A objevil jsem, že šlo o Fantazii na téma Thomase Tallise od Ralpha Vaughana Williamse, autora, o němž jsem dosud vůbec nic nevěděl. Skladbu Williams představil 10. záři roku 1910 v Gloucesterské katedrále na Festivalů Three Choirs, kde se setkala s velkým úspěchem. Skladba je instrumentální variací na jeden z devíti nápěvů, které věnoval Thomas Tallis do žaltáře arcibiskupa z Cantebury Mathewovi Parkerovi v roce 1567. Samotné téma je ve fryžském modu a zhudebňuje první dva verše druhého žalmu:

Proč se pronárody bouří,
proč národy kují marné plány?
 Srocují se králové země,
vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu
a pomazanému jeho.

            Ve chvíli, kdy jsem měl vybírat hudbu ke svému prvnímu pořadu s duchovní tematikou neřesti s P. Pavlem Kafkou, měl jsem jasno. První dva žalmy ukazují dvě cesty, na nichž se smrtelníci mohou Bohu buď přiblížit, nebo vzdálit. Neřest odpovídá cestě druhého žalmu. A trochu přeneseně mi bouření národů připomněla i tragickou bouři, která ohrožuje život plavčíka i lodi. Kéž by loď nikoho nezanechávala za sebou.

            V navazující sérii o ctnostech jsem chtěl zachovat kontinuitu, ale přece jen změnit téma. Vybíral jsem tedy opět z repertoáru Ralpha Williamse. Tentokrát volba padla na Pět variací na smrt Lazara. Ta si bere téma lidové písně Dives and Lazarus a rozvíjí ho do bohaté plejády variací. Novozákonní Lazar může být jednak Ježíšův přítel z Bethánie, jednak žebrák z podobenství, který se dostal do nebe do náručí Abrahámova. Cílem ctností je nebe, kam se jistě dostal jeden i druhý.

            Ve třetím cyklu, který má premiéru 27. dubna, jsem chtěl ještě jednou dodržet určitou kontinuitu a vrátil jsem se přímo k Thomasi Tallisovi. Pro první díl povídání o Slepých uličkách teologie s P. Zdeňkem Drštkou jsem se vrátil k druhému žalmu z žaltáře arcibiskupa z Cantebury. V dalších pak následují zhudebněné žalmy a antifony, které se tematicky vztahují k pročištění naší víry. Hned v druhém dílu o gnosticismu je to například Purge me, o Lord, tedy Očisť mě, ó Pane. Mám pocit, že už samotná hudba Thomase Tallise očišťuje a povznáší natolik, že by snad ani těch slov být nemuselo. Nechť se zlíbí!