„Nehráli jsme špatně. Naopak, hráli jsme přesně to, co jsme potřebovali,“ pochvaloval si hlavní kouč žihadel Augustin Žák první výhru svého týmu v sérii.
Největší pochvalu podle něj zaslouží brankář David Vacek, který čelil více než třiceti střelám, ovšem za svoje záda pustil pouze jedinou.
„Když mi místní v Sokolově přišli pogratulovat, tak uznale pokyvovali hlavou, že je Vacek fakt dobrej. A já jim na to řekl: To je, protože dneska vstával místo ve tři ráno už v půl třetí, aby včas rozvezl maso a stihl odjezd na zápas. Koukali na mě jako na zjevení,“ smál se Žák. „Nejlepší na tom ovšem je, že je to fakt pravda. Musím před Davidem smeknout, je to neskutečný borec,“ chválil svého svěřence.
V úterý večer však v Sokolově neřádil pouze David Vacek, ale také jeho jmenovec Horký, který vstřelil hattrick. „Cítil jsem se dobře,“ hlásil pětadvacetiletý útočník Moravských Budějovic. „Hlavně už to ale muselo vyjít, protože bylo, jak se říká, skoro za deset minut dvanáct,“ dodal.
Výhrou 4:1 se žihadla vrátila do hry o postup. A už dnes večer mohou od 18 hodin na domácím ledě srovnat stav série na 2:2.
„Myslím, že ten zápas u nás bude trochu opatrnější. Ale jinak nám letos domácí prostředí sedí, proto věřím, že to srovnáme,“ svěřil se s přáním autor tří gólů z úterního souboje.
Na pochvalu čekal marně
Paradoxně pochvaly od trenéra se však za svůj parádní střelecký výkon na ledě Baníku nedočkal.
„Kdepak, na pochvalu ať zapomene,“ vzkázal Žák. „Jen jsem mu řekl, že právě on v prvním zápase u nás všechno pokazil, když neproměnil tři nájezdy. Prostě měl dát tři góly už doma, tudíž má u mě pořád velký dluh,“ vysvětloval naoko rozzlobený kouč.
Naopak vůči spoluhráčům už svůj dluh za vstřelený hattrick Horký vyrovnal. „A bylo to drahý,“ hlásil se smíchem moravskobudějovický hokejista, který ve vítězném zápase těžil zejména z přihrávek kapitána Ladislava Rytnauera. „Já si ale myslím, že celá naše pětka spolupracuje skvěle,“ přidal pochvalu i pro ostatní spoluhráče.
Cesta domů ze Sokolova byla sice pro žihadla v úterý mnohem příjemnější než ta úvodní, ovšem pořád hodně dlouhá. „Dorazili jsme domů v noci až někdy kolem druhé hodiny,“ prozradil Horký, který se tudíž příliš nevyspal. Ráno už ho totiž čekali v práci.
„Jasně, pracuju. Dělám pro Lesy České republiky,“ hlásil Horký. „Ale takhle to máme nastavené všichni. Teda kromě kluků ze Sokolova, kteří do práce nemusí,“ připomněl, že tým druhého superfinalisty tvoří vesměs hokejoví profesionálové.
