Souboj o zelené sako, o největší trofej v golfu, se dnes v Augustě rozjede na plné pecky. Začíná Masters. Na kouzelném hřišti Augusta National. V „botanické zahradě“, kde je každá jamka líbezně pojmenovaná po jedné z květin či dřevin rostoucích v magickém areálu ve státě Georgia. Všechny čtyři hrací dny zprostředkuje českým divákům v přímých přenosech Česká televize a průvodcem emocemi nabitým turnajem bude samozřejmě Jaromír Bosák.
„Masters je golfová bohoslužba,“ říká známý komentátor v rozhovoru pro iSport.cz. Nejslavnější turnaj bude komentovat už potřinácté.
Pořád cítíte v mrazení v zádech?
„Musím říct, že jo. A to už během přípravy, kdy si procházím spoustu materiálů textových i obrazových. Američané vždy připraví nádhernou znělku, už ta s člověkem zacvičí. Pokaždé jde o pocit velice příjemného očekávání.“
Je komentování Masters srovnatelné s finále Ligy mistrů?
„Je to podobné. I když emoce jsou trochu jiné, jelikož fotbal je kratší záležitost, víc akční. Kdežto golfový přenos trvá čtyři pět hodin. Základ je ale stejný. Masters je turnaj turnajů. Když v Augustě zvítězíte, je to stejné jako vyhrát Ligu mistrů. Nejvíc, co můžeš dokázat.“
Masters startuje dnes, přenos koliduje s bitvou Slavie proti Chelsea v Evropské lize. To naštve, ne?
„Vůbec. Nerozlišuji, zda je víc fotbal, nebo golf. Masters je naprosto výjimečná událost, takže jsem rád, že u toho mohu být. A Slavii si nahraju. Na zápas se podívám v noci nebo druhý den ráno. Do Londýna letím na odvetu, musím být v obraze. Navíc Chelsea budu dělat pro jinou televizi v neděli, kdy hraje na Liverpoolu. Nijak mě to nedrásá. Na druhou stranu, kdyby Slavia uspěla, byl by to jistě skvělý zážitek.“
Co pro vás Masters znamená?
„Augusta je golfový chrám se vším všudy. Už to není tajemná komnata jako kdysi. Před pár dny se na stejném místě uskutečnilo mistrovství amatérek, hrají tam děti. Klub se otevírá světu, ale pořád je to zcela fascinující hřiště a fascinující turnaj. Je to jediný major, který se hraje na stejném hřišti, a mě neskutečně baví, jak se s ním hráči musí dokola vypořádávat. Vidíte, že někomu sedí, jinému ne. Třeba Martin Kaymer v Augustě nikdy nic nezahraje, protože jamky jsou stavěné jinak, než mu vyhovuje. Každý se na tenhle turnaj poctivě připravuje, někdo začne už měsíce dopředu, využije privilegia si kdykoliv zatrénovat. Přesto nakonec vybouchne. Psychologicky je strašně zajímavé, jak Masters dovede s golfisty zacvičit.“
Ano, i totální kolapsy neodmyslitelně patří k Masters. Třeba Jordan Spieth či Rory McIlroy by mohli o nich sepsat knížku.
„Je to tak. Od těchto hráčů čekáte, že golf umí skvěle, jenže hlava najednou přestane fungovat. Přitom oni nezapomněli hrát golf, přesto přijde zkrat. Speciálně v Augustě. Když na druhé devítce finálového kola předvedeš kolaps, už se vezeš. Není cesty zpátky. V tom je golf nádherný a krutý zároveň. Můžeš vést o čtyři rány a prohrát, nebo stejný počet ztrácet a vyhraješ. Na Masters je to ještě víc vidět. Staré golfové pořekadlo praví, že turnaj se rozhoduje právě na druhé devítce nedělního kola. V Augustě tahle fráze platí stoprocentně.“
K Masters neodmyslitelně patří tradice. Úřadující šampion dva dny před startem turnaje připravuje večeři výlučně pro bývalé vítěze, v předvečer turnaje se hraje Par 3 Contest, kedíci chodí po hřišti ve speciálních bílých pláštích, fanoušci se cpou za lidovou cenu typickými sendviči plněnými sýrem pimento.
„Mně se to líbí, jsem konzervativní člověk, dám na tradice. Neříkám, že se musí dodržovat vždycky, zvlášť pokud jsou blbý. Ale na Masters mají svoje místo. Samotný turnaj je v přeneseném slova smyslu malá golfová bohoslužba. Lidé dodržují něco, co je s Augustou spojené několik desítek let. A chtějí to tak. Proto má turnaj takovou pověst. Nemění se to podle vkusu či nálady prezidenta klubu. Funguje to tak, jak to fungovat má. Fanoušci chodí na Masters nejen za golfem, ale i za neopakovatelnou atmosférou. Přesně ví, co je tam čeká.“
Dýchá atmosféra i na vás?
„Ano. Rád bych se tam někdy podíval na živo, což je ale trochu komplikovanější. V pátek sice komentuju Masters, ale předtím v Teplicích dělám Bohemku. Za hodinu se musím přesunout na Kavčí Hory. Ostatně v Augustě bych taky pracoval někde z kukaně. I tak to z televize dýchá, což je způsobené i tím, že přenosy z Masters umí Američané udělat fakt dobře. Někdy je tam patosu trochu moc, ale dokážou to udělat stylem, že divákovi dávají najevo výjimečnost celé akce. Prostě jim jasně vzkážou: tohle musíte vidět teď, nelze to za čtrnáct dní opakovat.“
Vnímáte zodpovědnost předat atmosféru do českých domácností?
„Snažím se. Chci dát na srozuměnou i lidem, kteří se o golf nezajímají, že tohle je událost, která je ve své podstatě neopakovatelná. Nemá reprízu.“
Masters komentujete třináct let. Vybaví se vám nezapomenutelný okamžik?
„Jeden není. Je to spíš mozaika. Jednou si vzpomenu na Tigera, jak na šestnáctce zahrál fantastickou ránu, ale trefil praporkovou tyč a míč skončil ve vodě. Dále přeražení holí při záchranných ranách, neskutečná rána do pravého úhlu od Bubby Watsona z křoví. Nebo zničehonic vyhraje Angel Cabrera. To jsou shluky zážitků, vybrat top moment nedovedu. Možná, že takový okamžik teprve přijde. Třeba vítězství Tigera Woodse .“
Věříte mu?
„Moc bych mu to přál. Formu nemá úplně špatnou, na světové jamkovce hrál slušně, byl ve čtvrtfinále. Šlo by o velký golfový příběh, vrátil by se mezi nejlepší i v kategorii major. Zase by bylo o čem psát, o čem mluvit, svět golfu by to nakoplo. Pro samotný sport by to bylo skvělé.“
Přeje si komentátor, aby byl Woods před poslední devítkou ve hře o titul?
„Bylo by to příjemné. Tím však nechci říct, že když Tiger nebude útočit na titul, tak mě to nebude bavit. Samotná představa je však lákavá. Moc by mě zajímalo, jak by se s tím vyrovnával. Když Tiger výsledkově kolaboval, tak zejména v důsledku toho, že od sebe moc očekával. Proto by mě zajímalo, jak by se choval, kdyby v neděli hrál o titul a měl stejné skóre jako další dva hráči. Zda by dokázal sám sebe uhlídat. To by bylo strašně zajímavé sledovat.“
Máte tajného favorita?
„To je těžký. Na Masters vykoukne třeba Danny Willett a vyhraje. Nebo zmiňovaný Cabrera. Vždycky se říkalo, že Augusta není pro vyložené ranaře. A buch, vyhraje Bubba Watson. Když to přeženu, může vyhrát klidně Francesco Molinari, ale i plno dalších kluků, s kterými sázkové kanceláře tolik nepočítají. V Augustě hrají samí super hráči, žádní „no name“.
Může se stát, že v horizontu deseti let bude na Masters český golfista?
„To ne. Byť by to bylo neskutečně příjemné a českému golfu by to strašně pomohlo, nicméně se obávám, že to nedopadne. V nejbližších letech bude pro české kluky alfou a omegou uspět na domácích turnajích typu Czech Masters a hrát pravidelně Challenge Tour.“
Od 1. ledna se zásadně změnila golfová pravidla. Kvitujete to?
„Ještě to musím dostudovat. Ve všem nemám úplně jasno. Phil Mickelson zahraje do autu a dropuje. Na to jsem koukal jako blázen, jelikož tahle změna mi ušla. Navíc ji považuji za velký omyl, protože když zahraješ mimo hřiště, měl bys být potrestaný. Zakoupil jsem nová pravidla, abych v komentáři neudělal nějakou botu.“
Jak se vám líbí, že na jamkovišti už nemusíte vytahovat praporkovou tyč?
„Mně jo, protože jsem líný ji chodit vytahovat. Pravda je, že ne všichni to vítají. Při těžkém patu shora dolů v případě, že trefíte tyč, tak se míč zastaví poblíž jamky. Což je úleva, ale zároveň pokrytectví. Pravidlo se tváří tak, že zrychlí hru, ale jde jen o pár vteřin. Pak ale po greenu chodí frajeři dvě minuty s poznámkami a ve výsledku se o žádné urychlení nejedná. Byl bych pro – a budu to říkat i v přenosu – na greenu bych absolutně zakázal vytahovat jakékoliv poznámky. Buď dráhu patu vidíš, nebo ne. Chápu smysl „birdie karty“ na fairwayi, kde nejsou značené vzdálenosti, ale na greenu se z profesionálního sportu stává něco jiného, než hrajeme všichni ostatní. To je hrozná chyba.“
