Urostlého pekelníka Hellboye si na ulici s nikým jen tak nespletete. Od posledního filmu s podtitulem Zlatá armáda sice změnil tvář i režiséra, vypadá pocuchanější životním příkořím a má trochu chlupatější záda, ale jinak je to stále ten starý dobrý cynický bouchač s malým drdůlkem, který skrývá osobní komplexy za dávku humoru.

I v novém snímku, který s ohledem na už existující filmové adaptace platí za takzvaný reboot čili restart příběhu, je jeho domovem supertajný Úřad pro paranormální výzkum a obranu kdesi v americkém Coloradu. Zatím v něm ale nesdílí vězení s početnou tlupou koček, a může si tak volně cestovat po světě.

Má tím pádem příležitost vyslechnout si v Mexiku od bývalého kolegy (Mario de la Rosa), který je v tu chvíli nepříjemně napíchnutý na kůl, mrazivé proroctví: „Blíží se konec.“ Správný švunk té větě dodává skutečnost, že to nejen zachrčí, ale ještě navíc pronese ve španělštině.

Tentokrát to ovšem nebude mít co do činění s nacistickou minulostí jeho adoptivního otce (Ian McShane), ale s artušovskou legendou, v jejímž novém zpracování nechybí pravoplatný dědic meče zaseknutého v kameni ani rozčtvrcení mocné čarodějky Viviane Nimue (Milla Jovovichová), jejíž kousky se teď po 1500 letech někdo opět snaží spojit.

To ovšem neznamená, že o ikonickou scénu s příchodem pekelného chlapce na Zemi přijdeme. Odehraje se však pouze v komentované vzpomínce. Na druhou stranu v ní nechybí nacisté ve zvláštních 3D brýlích, propagandistická filmařka Leni Riefenstahlová (Kristina Klebeová), která celý rituál zaznamenává na kameru, ani plešatý Rasputin (Markos Rounthwaite), jenž zcela postrádá charisma Karla Rodena, který ho ztvárnil v Hellboyovi z roku 2004.

Abychom mu ale nekřivdili: Rodenova role tehdy podstatně přesahovala jedno zvolání v ruštině. A taky tam nebyl lovec nacistů Humr Johnson (Thomas Haden Church), aby všechny kolem zastínil svou prostou přítomností.

Hellboy si jako takzvaný paranormální vyšetřoval už zažil své. A jak z několika flashbacků vyplývá, pokud to šlo, šel proti tomu většinou železem. Konec světa je ovšem i na samotného Satanova potomka příliš. K ruce (té pancéřové i té obyčejné) mu proto jsou ve snímku Neila Marshalla médium Alice (Sasha Lanová) a agent M11 Daimio (Daniel Dae Kim).

Společně – Alice pomocí předtuch a vyvolávání duše mrtvých, Daimio pomocí své schopností nechat diváka přemýšlet, jak vlastně skončila postava Daniela Dae Kima v seriálu Ztraceni – se pokusí o to, aby se krvavá královna Nimue, podle jejich slov, „nedožila sequelu“. Velmi pozitivní přitom je, že ani jeden z pomocníků není v příběhu kvůli romantické zápletce, ani se o několik let později (nejspíš) neobjeví v klíčové roli Marshallova oscarového snímku.

Mezi britským režisérem a producenty přitom na place údajně nepanovala zrovna přátelská atmosféra. Proti samotné existenci snímku navíc od začátku protestují příznivci původních dvou dílů od Guillerma del Tora. Nová verze komiksového hrdiny je podle nich zbytečná – a pokud má někdo mít příležitost natočit o Hellboyovi třetí film, měl by to být opět mexický filmař, pro kterého rudý silák představuje jedno z příšerkovských dítek.

Marshall ale del Tora rozhodně nekopíruje. Vydává se jinou cestou, a to jak z hlediska děje, tak vyznění. K Hellboyovi necítí otcovskou přízeň, i když otázka společenské ostrakizace na základě fyzické odlišnosti ve snímku pochopitelně také hraje roli. Důležitější je, na kolik groteskních zrůdností při té své osobní cestě narazí.

Nový Hellboy prosviští napříč mytickými a popkulturními odkazy (komplet s Babou Jagou, jejím chlupatým jazykem a chaloupkou na kuří nožce). Nadšeně přitom – přehršlí krve, přehnaně grafického násilí a laciných vtípků – stvrdí svou pozici béčkového spektáklu. V podkresu hraje rocková verze Beethovena, apokalyptická monstra roztrhávají Londýňany vedví a někde v pozadí kleje prasečí skřet. Aspoň z mého pohledu v tomto směru příběh o démonovi ve službách lidstva funguje výborně. 

Film tedy nese všechny předpoklady k tomu, aby řady fanoušků výrazně prořídly. Marshallův krvák proto ocení zejména diváci, kteří úplně nelpí na původní sérii, odpustí levnější triky a užijí si jazykové hříčky (někdy doslova) i pohled na svět v plamenech (především doslova). Neuškodí ani, když místo líbačky v ohni dají přednost seanci, při níž z pusy média vyleze duše mrtvého v podobě slizkého plaza s lidskou hlavou na konci. Nebo nějaké to společenské posilnění před projekcí.

Snímek Hellboy měl v českých kinech premiéru 11. dubna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít