Nepotřebujeme revoluci, myslí si nová šéfredaktorka Českého rozhlasu Vltava Jaroslava Haladová

„Chtěla jsem zúročit dlouholeté zkušenosti z práce na Vltavě,“ vysvětluje Jaroslava Haladová důvody, proč se do výběrového řízení na post šéfredaktorky stanice přihlásila. „Pracuji zde už patnáct let, působila jsem jako redaktorka i editorka, prostředí dobře znám, mám na něj názor a z nové pozice můžu věci měnit.“

LN S jakým konceptem jste šla do výběrového řízení?
Hlásila jsem se s tím, že Vltava aktuálně nepotřebuje revoluci, ale spíš vylepšení stávajícího stavu. Stejně jako ostatní stanice by měla fungovat ve dvou směrech – měla by mít logicky vystavěné vysílací schéma a také nabízet maximum obsahu na svém webu. Na obojím se dá zapracovat. Plánuji posílit živé vysílání, zařadit pořady na logičtější časy, víc hlídat jejich řemeslnou kvalitu. Nabízet víc obsahu formou podcastů, zapracovat na tom, aby se na webu Vltavy objevilo i víc hudby. Chtěla bych také propojovat vltavský tým, aby spolu jednotlivé redakce lépe komunikovaly. Co se týče obsahu, bude Vltava stále stanicí, kde se kloubí hudba, zejména klasická, se slovesnou tvorbou a kulturní publicistikou.

LN Váš předchůdce Petr Fischer kladl právě na kulturní publicistiku velký důraz…
Za šéfredaktora Lukáše Hurníka, který vedl stanici patnáct let, se Vltava profilovala jako stanice klasické hudby. Byla to její vizitka a řada lidí byla překvapená, když si stanici zapnula, že tam není jen klasika. Za Petra Fischera se kurz obrátil, cílem byla kriticky zaměřená artová stanice s velkým důrazem na kulturní publicistiku. Ani jedna z cest není úplně ideální, já to vidím někde mezi. Typický posluchač je člověk, kterého zajímá kultura, ale stanice nemusí být striktně vyhraněná ani na jednu stranu. Kulturní publicistika je skvělá věc. Osobně mě baví ji dělat i poslouchat, ale na Vltavě velkou roli a posluchačskou oblibu vždycky měly a budou mít třeba i hry nebo četby.

LN V čem je Vltava specifická?
Můžeme si dovolit vysílat i poměrně náročný obsah, teď třeba běží na Vltavě třiadvacetidílná četba na pokračování z Nesmrtelnosti Milana Kundery. Celkově je Vltava unikátní tím, že je to stanice striktně zaměřená na kulturu. Ve Francii nebo Německu existují stanice na pomezí Vltavy a Plusu, které kombinují aktuální politické dění s kulturou, my to máme oddělené. Vltava v dobrém slova smyslu kultivuje veřejnost a také ukazuje, že audio stojí za to. Že dobře podaný příběh, kvalitně natočená hra nebo třeba výjimečný hudební přenos skvěle fungují, že nás obraz nepřeválcuje.

LN Plánujete personální změny?
Ano, od dubna se obměňuje obsazení dvou zásadních „vltavských“ pozic, novou slovesnou dramaturgyní bude Klára Fleyberková, redakci kulturní publicistiky povede Antonín Pfeifer. Oba jsou zkušení rozhlasáci, zároveň kreativní lidé s energií a nápady. Aktuálně hledáme ještě vedoucího hudební redakce. Až ho vybereme, bude kompletní trojice mých nejbližších spolupracovníků. S nimi se pak budeme detailněji zamýšlet nad tím, co aktuálně na Vltavě funguje a jaké změny bychom chtěli zavést.

Bývalý šéfredaktor stanice Vltava Fischer chce dohlížet na Český rozhlas. Kandiduje do rady

LN V jakém časovém horizontu novinky plánujete?
Práce na stanici typu Vltavy je běh na dlouhou trať, řada věcí se plánuje a vyrábí dopředu. Velká část obsahu, který teď vysíláme, byla připravena ještě za mého předchůdce Petra Fischera. Drobné změny chystáme od podzimu, výraznější od ledna příštího roku. Ale něco málo se dá měnit i za pochodu – například od května bude u nás jednou měsíčně vysílat hudební publicista Jiří Černý. Vrátí se tak do Českého rozhlasu, bude u nás moderovat svůj autorský hudební výběr v rámci nedělního cyklu Sedmé nebe.

LN Český rozhlas zrušil více než sto pracovních míst, dá se s tímto počtem opravdu udržet kvalita?
Já osobně myslím, že ano. Mimo jiné i proto, že Český rozhlas, to nejsou jen zaměstnanci. Řadu pořadů, i pravidelných, dělají externisté a jejich řady se nesnížily, takže věřím, že se to dá zvládnout.

LN Situace kolem Vltavy byla koncem loňského roku docela turbulentní. Jaká je atmosféra teď?
Za sebe bych řekla, že dobrá. Nemám pocit, že by tu byla revoluční nálada. S mnoha lidmi vidíme věci podobně, cítím podporu okolí. Kdybych ji necítila, tak bych to nedělala. To by ani nešlo a ani bych to dělat nechtěla. Rozhlas, to je týmová práce. Když jde většina lidí proti vám, nemůže to fungovat. Ani já nestojím o konfrontace, nepotřebuji se vymezovat. S Petrem Fischerem jsme spolupracovali dva roky a společně jsme uvedli v život dost hezkých věcí.

LN Pomáhá vám to, že jste „zevnitř“ Vltavy?
Určitě. Vím, jak stanice funguje, znám rozhlasovou práci z mnoha úhlů pohledu. Během své praxe jsem vysílala živě, točila dokumenty, byla editorkou, zpracovávala věci na web. Vím, kolik tou kterou činností zhruba strávíte času, jestli se to třeba nedalo udělat lépe. To mi pomáhá a dodává jistotu.

LN V souvislosti s odchodem Petra Fischera se skloňoval pojem „poslechovost“. Je opravdu pro veřejnoprávní rozhlas tak důležitá?
Když vás lidi poslouchají, neznamená to, že to děláte špatně nebo se podbízíte. Český rozhlas by se neměl za poslechovostí slepě honit, také si ale nemůžeme dovolit se tvářit, že nás poslechovost nezajímá. Je to pohrdání lidmi – jako bychom říkali, vy na nás intelektuálně nestačíte, my vysíláme jen pro tisíc lidí, kteří to chápou. Program Vltavy je nákladný, a aby bylo obhajitelné, že ho děláme, určitě pomůže, když poslechovost bude vyšší. Je otázka, kolik může Vltavu poslouchat reálně lidí. Momentálně to je šedesát jedna tisíc posluchačů denně. Mým úkolem je poslechovost zvedat, tak uvidíme.

LN Jaké pro to máte konkrétní plány?
Pochopitelně, že zajímavé a dobře zpracované vysílání je základ. Ale Vltava musí jít s dobou a využívat i další kanály, které dnes fungují – web, sociální sítě. Propagace je i pro nás podstatná. A kultura je široký pojem, můžete vybírat věci, které jsou atraktivní. Například v uplynulých měsících proběhlo Berlinale nebo knižní veletrh v Lipsku. Na obě akce jsme vyslali své redaktory, kteří měli za úkol plnit online reportáž na našem webu. Reportáž se skládá z fotek, videí, ale i audio příspěvků, které běžely ve vysílání a pak jsme je dali i na web. A sledovanost byla pěkná. Jedna věc je éter, kdy lidé poslouchají vysílání v daném čase, a druhá je propojování vysílání s novými médii a s tím, jak dnes fungujeme.

LN Předchozí vedení cílilo na mladší publikum, co vy?
Jako redaktorka jsem dělala pořad Čajovna, který vyloženě cílil na mladé lidi, podobně orientované je i Art Café, jehož jsem byla editorkou. Takže sama mám k tvorbě pro mladší posluchače velmi kladný vztah. Na druhé straně asi těžko masově oslovíme třicátníky, pro ně tady ostatně máme Wave. Cílem je z Vltavy setřít nános toho, že to je stanice pro starší generaci.

LN Opravdu to tak je? Za poslední dva roky se image Vltavy hodně změnila…
Petru Fischerovi se ten nános podařilo z Vltavy částečně sejmout, ale pořád se v tom dá pokračovat.

LN Nebude vám v manažerské pozici chybět tvůrčí práce?
Je to manažerská pozice, ale také velmi tvůrčí. Přemýšlet nad konceptem celé stanice, nad formáty jednotlivých pořadů, nad tím, jak ve vysílání zpracujete dané téma nebo pojmete nějakou akci, to je pořád poměrně kreativní proces. Na Vltavě není programový ředitel, takže šéfredaktor zasahuje do programu víc než jinde. Není to úředničina. Je to výzva, dobrodružství.