Hlavní obsah

Na cestě údolím Seiny aneb Kulisami středověku

Právo, Kateřina Hubertová

Kraj v severozápadní Francii podél břehů dolního toku řeky Seiny láká přívětivou atmosférou menších či větších měst a městeček, v jejichž kamenných centrech se snad zastavil čas. A když projdete úzkými uličkami až na hlavní náměstí, stejně jako lidé před staletími užasnete nad monumentalitou chrámů, které měly mířit až do nebes.

Foto: Kateřina Hubertová, Právo

Impozantní ruiny opatství Jumieges

Článek

Přesně taková, jakou si středověcí stavitelé představovali ideální církevní stavbu, je i katedrála v Rouenu. Vysoká až skoro do nebe a ozdobená takovým množstvím věžiček, fiál a reliéfů, že z toho oči přecházejí. Podobně zdobné jsou ale i kostely v leckterém maličkém městečku a jistě takové za svých lepších časů bývalo i opatství v Jumieges, z něhož se do dneška sice dochovaly jen ruiny, jsou to ale ruiny impozantní svou velikostí a středověk z nich doslova dýchá.

Foto: Kateřina Hubertová, Právo

Rouen je vstupní branou

Dobrou vstupní branou pro prozkoumání oblasti kolem břehů Seiny je Rouen, dnes už velké přístavní město, v jehož historickém centru však zůstaly zachovány středověké uzoučké uličky lemované hrázděnými domy. Klidně se ztraťte mezi hrázděnými domky všech barev a velikostí, včetně těch maličkých, širokých snad ani ne na velikost jednoho pokoje. Ten pravý klenot města stejně neminete, ostatně věže rouenské katedrály se tyčí více než 150 metrů nad městem.

Katedrála Notre-Dame, která začala vznikat už ve 12. století, by mohla sloužit jako dokonalá učebnice středověké architektury. Vysoká klenba i věže (mimochodem, nestejné výškou a stylem, na symetrii si středověcí Francouzi rozhodně příliš nepotrpěli), hlavní štít i boční vchod zdobí stovky soch, sošek a reliéfů, okna zase barevné vitráže. V kryptě rouenské katedrály byli pohřbíváni francouzští panovníci, uloženo je tu také srdce anglického krále Richarda Lví srdce.

Katedrálu proslavil na konci 19. století také impresionistický malíř Claude Monet, který si právě její západní průčelí vybral pro svůj cyklus maleb zachycujících architekturu v průběhu denních dob i ročních období. Vzniklo tak několik desítek studií katedrály, které jsou dnes roztroušené v mnoha světových muzeích. Jednu z Monetových prací ale uvidíte také v rouenském Musée des Beaux-Arts, které se nachází v ulici Esplanade Marcel Duchamp.

Foto: Kateřina Hubertová, Právo

Ideál středověké církevní stavby – katedrála v Rouenu

Anebo si místo návštěvy muzea, tak jako my, sedněte do některé z mnoha kavárniček na náměstí kolem katedrály a pozorujte, jak slunce kreslí stíny na její přebohatě zdobené fasádě.

Poslední chvíle Johanky z Arku

Až se pokocháte monumentální architekturou katedrály, vydejte se zpět do ulic a uliček starého města. Tam na pěší zóně Rue du Gros-Horloge stojí ve spojnici dvou domů honosný velký pozlacený orloj ze 16. století, který dodnes ukazuje kromě času taky třeba dráhu Měsíce či řecko-římská božstva.

Foto: Kateřina Hubertová, Právo

Pozlacený orloj ze 16. století na rouenské pěší zóně

Rouen se dostal také do učebnic dějepisu, v roce 1431 tu totiž byla na Starém trhu na hranici upálena Johanka z Arku, která byla ve věku 19 let anglickým soudem odsouzena za kacířství a čarodějnictví.

Před popravou ji drželi v rouenském hradu, ze kterého se dodnes zachovala jen věž Tour Jeanne d‘Arc, která v současnosti slouží jako sídlo muzea připomínajícího právě osud Johanky z Arku. Na počest této francouzské mučednice a patronky byl přímo na hlavním náměstí postaven obrovský novodobý kostel. Stavbu sice člověk rozhodně nepřehlédne, že by ale souzněla s okolními hrázděnými domky, to se zrovna říci nedá.

Magická zřícenina

A jestli jste ze vší té historie a architektury unavení, vydejte se odpočinout si na francouzský venkov. My jsme se podívali do městečka Lyons-la-Foret, ale podobně malebných obcí tu najdete desítky. Stačí jen zastavit na náměstí, projít se mezi hrázděnými domečky obrostlými keři růží a nasát atmosféru živých zahrádek a kavárniček. Vyzkoušejte třeba sklenku jablečného cideru či slaný koláč quiche a hned máte dost sil na další objevování.

Foto: Kateřina Hubertová, Právo

Hrázděné domy v Lyons-la-Foret

A protože se naše putování po Francii nese v duchu středověku, vracíme se do údolí Seiny, do benediktinského opatství v Jumieges, které bylo duchovním centrem Normandie už od desátého století. Jeho příběh byl ale provázen válkami, při nichž bylo několikrát kompletně zničeno. Dodnes se z něj tak zachovala romantická ruina v rozsáhlém zeleném parku, kde se můžete v klidu zasnít a propadnout se o pár staletí do minulosti.

Opatství bylo založeno roku 654 svatým Philibertem, který byl zároveň prvním opatem nového kláštera. První velkou ránu opatství utrpělo v 9. století, kdy bylo poničeno Vikingy, brzy ale bylo obnoveno. Právě v této době Jumieges čekalo období největší slávy, kdy se stalo centrem vzdělanosti širokého okolí. Z této doby také pochází největší část kláštera, po velké dostavbě byl dokonce v roce 1067 znovu vysvěcen, a to za přítomnosti samotného Viléma Dobyvatele.

V 11. století v klášteře žilo přes dva tisíce mnichů. Vzhledem k tomu, že se tenkrát opatství nacházelo mimo obec či město, museli být mniši soběstační v pěstování rostlin i výrobě potravin.

Foto: Profimedia.cz

Z opatství Jumieges už dnes mnoho nezbývá. Victor Hugo ho nazval nejhezčí ruinou Francie.

Znovu byl klášter zničen v době stoleté války, kdy území ovládali Angličané. Definitivní ránu pak opatství uštědřila Velká francouzská revoluce. Od té doby klášter chátral, až získal svou dnešní podobu magické zříceniny. Victor Hugo ho nazval nejhezčí ruinou ve Francii.

Dnes při návštěvě Jumieges uvidíte pozůstatky dvou poměrně dobře zachovalých věží kostela Notre-Dame o výšce 52 metrů, ruiny kostela Saint-Pierre, pozůstatky ambitů či knihovnu.

V Jumieges jsme se přiblížili téměř k moři, přichází čas na to ochutnat Francii. A kde jinde bychom si vychutnali mořské plody lépe než s výhledem na starobylý přístav plný plachetnic, jaký je v městečku Honfleur. Vyzkoušejte třeba slávky na víně nebo krásně vypadající mušle svatého Jakuba. Ještě sklenka francouzského vína a procházka úzkými uličkami starého města s typickými domy pokrytými břidlicí i zajímavým dřevěným kostelem a zážitek nemůže být lepší. Tedy snad jedině pokud po ránu vyrazíte na trh, vyberete si z čerstvě vylovených ryb a mušlí a ty si pak sami nebo třeba s rodilým Francouzem připravíte.

Zastávka na hradě Gaillard

Budete-li se z normandského pobřeží vracet do Paříže, udělejte zastávku na hradě Gaillard. Jeho zřícenina se tyčí ve výšce 90 metrů nad obcí Les Andelys. Hrad v době stoleté války tvořil strategický opěrný bod na hranici mezi Francouzi a Angličany. Kdo získá Gaillard, získá celou Normandii, platilo tehdy a úspěšní nakonec byli Francouzi.

Foto: Kateřina Hubertová, Právo

Z kdysi významného hradu Gaillard toho moc nezůstalo.

Hrad nechal postavit ve 12. století Richard Lví srdce, který byl králem Anglie a zároveň feudálním vévodou Normandie. Protože mu přisuzoval velký význam při obraně svých území, nechal král hrad vybavit velice propracovanými obrannými prvky, včetně mohutné hlavní věže se zkosenými zdmi, které lépe odolávaly dělovým koulím. Právě jeho strategická poloha se nakonec hradu stala osudnou. Francouzský král Jindřich IV. nařídil na konci 16. století jeho demolici, aby nemohl být v budoucnu ovládnut nepřítelem, který by ohrožoval bezpečnost obyvatel okolních vesnic a městeček.

Nejlépe autem

Vzhledem k tomu, že veřejná doprava mezi menšími městečky není ve Francii zrovna jednouchá, je praktické vyrazit sem autem.

Cesta z hraničního přechodu v Rozvadově vede přes Norimberk, Heidelberg a francouzskou Remeš a měří kolem 1100 kilometrů.

Ve Francii musíte počítat s dálničními poplatky, které by měly vyjít kolem 40 eur za jednu cestu (dle typu automobilu).

Druhou možností je doletět do Paříže a tam si auto půjčit, poté už vás do Rouenu čeká jen nějakých sto třicet kilometrů, necelé dvě hodiny cesty.

Babí léto nebo jaro

Nemáte-li mnoho času, můžete pozoruhodnosti dolního toku Seiny prozkoumat už za prodloužený víkend. Je vhodné tam vyrazit, pokud se vydaří babí léto nebo pak s příchodem jarního počasí.

Podél řeky na kole

Pokud máte času dostatek, můžete „spojit příjemné s příjemným“ a projet si část Véloroute du Val de Seine, cyklotrasy, která podél řeky vede a prochází nejzajímavějšími z tamních pozoruhodností.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám