Spousta lidí, kteří začnou vážně hledat novou práci, čelí velkému překvapení. Nejen, že vysněná práce nečeká hned za dveřmi – abychom se vůbec někam dostali, musíme strávit dlouhé hodiny on-line, vyplnit nespočet aplikací, čekat na reakce personalistů, které někdy nemusí vůbec přijít, a až potom se možná dostaneme k prvnímu kolu pohovorů. Přitom teprve tam na nás čeká skutečné překvapení.
Pokud jste šli na pohovor před 15 lety, stačilo vám vykládat, co umíte a co máte za sebou, doložit to životopisem se dvěma referencemi, a práce byla vaše. Dnes je to úplně jinak. Firmy se už tolik nedívají jen na to, co umíme – to berou jako zdravý a samozřejmý základ, ale především na to, kým jsme jako lidé a jak daleko jsme ve svém osobním růstu.
Emoční zralost jako konkurenční výhoda
Již v roce 1995 psal americký psycholog Daniel Goleman, že náš úspěch v práci i v životě spočívá jen z 25 % v tom, co umíme – tedy v našich kompetencích. Zbytek, až 75 %, je ukotven v něčem úplně jiném. Tyto dvě třetiny našeho úspěchu tvoří takzvané „měkké“ faktory. Patří mezi ně například:
Cristina Muntean Cristina Muntean
|
- komunikace (schopnost nadechnout se během porady a nenavážet se do šéfa, i když se nám nezdá, co říká),
- soucit (schopnost usmívat se i na nepříjemného zákazníka a v klidu vyřešit reklamaci),
- tvořivost (umět nalézat nová řešení během procesu a převzít za jejich dopady odpovědnost)
- důvěra (schopnost budovat kvalitní vztahy se spolupracovníky, s lidmi pracujícími z domova nebo z jiných lokalit i se zákazníky).
A tím se dnes řídí i mnoho firem, protože si uvědomily, že jediné, co je v krizi podrží, je důvěra, kterou do nich zákazníci a zaměstnanci vloží. A ta se nebuduje novými procesy, ale správným nastavením lidské mysli při práci. Proto dnes spousta firem hledá především lidi, kteří mají rozvinutou emoční inteligenci, a díky tomu umí uplatňovat své tvrdé kompetence ku prospěchu firmy.
Úroveň emoční inteligence je také silným faktorem diferenciace mezi kandidáty s podobnými kompetencemi. Z pohledu budování osobní značky je tak emoční inteligence právě to, co dnes dokáže posílit vaši pozici. Jak tyto dovednosti nejlépe prokázat a předvést během pohovoru? Cestu k úspěchu vám může otevřít sedm základních klíčů.
1. Příprava je nadevše
Štěstí přeje připraveným. Toto rčení platí i u pohovoru. Proto, pokud se rozhodnete hledat práci, dívejte se na novou firmu jako na někoho, koho jste si zvolili za životního partnera.
Pečlivě si projděte všechny její komunikační kanály. Jak vypadá web firmy? Kdybyste byl potenciálním klientem, jaký byste měl z firmy pocit? A jako zaměstnanec? Má firma náborovou stránku? Jaké jsou tam aktuální pozice? Jakým tónem firma komunikuje v češtině? Je tam nějaký rozdíl v porovnání s komunikací firmy v angličtině?
Jak vypadají facebookové stránky firmy – jsou jen plné samochvály, nebo firma komunikuje otevřeně a upřímně? Kolik ze zaměstnanců firmy je registrovaných na LinkedIn? Je tam i váš budoucí šéf, a pokud ano, jakým stylem komunikuje? Co dalšího vám řekne Google, když zadáte do vyhledávače název firmy v kombinaci s dalšími hesly jako třeba „krize,“ „fluktuace“ nebo „skandál“?
Udělejte si pořádnou rešerši a vše berte jako zdroj informací o novém ekosystému, do kterého se chystáte vstoupit.
2. Je vaše vysněná firma emočně inteligentní?
Firmy často chtějí emočně inteligentní zaměstnance, přitom ale ještě nemají nastavené emočně inteligentní procesy. Proto si pečlivě prohlédněte náborové stránky vaší vysněné firmy. Obvykle takové stránky působí jako styl podání ruky – pokud jsou divné, neaktuální, plné neosobních formulářů nebo tam chybí osobní kontakt na personalistu, pak se mějte na pozoru.
Další věc, kterou je třeba brát v potaz, je fakt, jak a zda vůbec z firmy reagují na vaše zprávy a dotazy. Chcete skutečně vstoupit do firmy, která vás přehlíží? Nebo raději do firmy, kde je na recepci usměvavý člověk, který vás doprovodí do zasedačky a před pohovorem vám nabídne alespoň vodu?
3. Práce s vašimi emocemi před pohovorem
Pokud chcete během pohovoru působit důstojně a klidně, měli byste se na to předem připravit. Před pohovorem je každý z nás nervózní. Přesto by se nám nervozita neměla vymykat z rukou. Co pro to můžeme udělat, je přijít dřív (ideálně 15 minut před pohovorem), posadit se v místnosti určené k pohovoru, několikrát se zhluboka nadechnout či napít vody. Pokud se hodně potíte, mějte po ruce dostatek ubrousků. Vnímejte, jak se vaše tělo celkově cítí. Je vám tam dobře? Nebo je vaše tělo nastartováno na boj či na útěk z nového prostoru?
4. První dojem, řeč těla a vědomá práce s hlasem
Konečně za vámi přijde někdo z firmy a chvíli se na vás dívá. Co vidí? Lidem zpravidla trvá 5 až 20 sekund, aby u druhých posoudili dvě věci: zda jsou schopní a zda jim mohou důvěřovat. Abyste z toho vyšli příznivě, měli byste dbát na to, jak jste oblečení (kvalita oblečení a obuvi), ale také na to, jak se chováte (stisk ruky, oční kontakt). Nezapomeňte, že personalista na vás nepozoruje jen to, co říkáte. Důležitá je i řeč těla, jak sedíte v průběhu pohovoru a do jaké míry pracujete vědomě se svým hlasem (tón hlasu, intonace, rychlost atd.).
5. Připravte si stručnou a výstižnou řeč o sobě
Na první kolo pohovoru budete mít přibližně hodinu. Hned na začátku dostanete nejspíš šanci sdělit, proč jste přišli. To je vaše šance zazářit a zužitkovat vše, co jste o firmě zjistili v průběhu rešerší. Klíčové je sdělit na začátku pár věcí o sobě – kdo jste, odkud pocházíte a v jakém bodě svého života se nacházíte. Toho se většina lidí obává.
Například žena, které je 32 let, se při pohovoru může bát otázky, jestli plánuje děti. Co s tím? Můžete proaktivně toto téma načít sama: „Uvažuji o rodině. V případě, že otěhotním, uvažuji o návratu zpět do práce do…“
Pokud je vám přes padesát a bojíte se, že váš věk může být překážkou, můžete sdělit: „Pro mě je v tomto okamžiku nejdůležitější, abych pracovala v kolektivu, kde mohu zužitkovat své dlouhodobé zkušenosti. K novým věcem jsem otevřená, například loni jsem absolvovala kurz…“ Tím prokážete sebereflexi a odvahu, stanete se předvídatelnými a seberete vítr z plachet případným náročným dotazům. Po sdělení informací o sobě se můžete přesunout k tomu, proč vás konkrétní firma zaujala.
6. Proaktivní naslouchání k nezaplacení
O sobě jste již mluvili dost. Teď je načase, aby zástupce firmy sdělil, co požadují oni. V tuto chvíli je vám proaktivní naslouchání k nezaplacení – neskákejte lidem do řeči a nenabízejte hned řešení. Klidně položte další doplňující otázky, které ukáží, že o firmu máte skutečně zájem. Naslouchání je základem zdravých vztahů a zde se vám naskytuje prostor, abyste s jejich budováním začali.
7. Klíčový rozhovor o penězích
Na konci pohovoru se obvykle dostanete k otázce peněz. Pokud máte svoji rešerši zpracovanou opravdu dobře, měli byste mít představu, v jakých mantinelech se pohybuje odměna na vaší vysněné pozici. Začněte nahoře, abyste si nechali prostor na další jednání. Buďte ale otevření a konzistentní. V tuto chvíli je velké riziko, že z vás bude cítit strach a nejistota. Pokud i tuto překážku ustojíte, máte nejspíš otevřené dveře do dalšího kola pohovorů a případně do nové firmy.
