„Musím přiznat, že jsem měl ze začátku trochu strach, protože to byla hodně důležitá série. Ale kluci mě povzbuzovali. Říkali mi, že se vůbec nemusím bát. Moc mi pomohli. Pak už se mi chytalo parádně,“ chválil spoluhráče Vacek.
Podruhé pak zůstal v šoku krátce před čtvrtým soubojem série se Sokolovem, kdy mu trenér pro změnu oznámil, že už chytat nesmí.
Co vás napadlo, když jste se dozvěděl, že první tři zápasy budou kontumovány ve prospěch soupeře. A že už si nezachytáte, neboť jste po 15. prosinci nastoupil v krajském přeboru za Telč?
Prvně jsem se zeptal, jestli to je vtip. Myslel jsem, že si dělají srandu. A když mě ujistili, že ne, tak jsem byl moc zklamaný. Bral jsem tuhle sérii jako šanci se ukázat.
Kolik v tu chvíli chybělo do začátku utkání?
Nějakých dvacet minut. Už jsem se šel chystat, a najednou byl konec.
Nicméně upozornit jste na sebe už stačil v předchozích zápasech. Zejména ve třetím na ledě Sokolova, který jste vyhráli 4:1...
Věřil jsem, že si mě třeba někdo všimne a dostanu nějakou nabídku. Zatím totiž nevím, jak to dopadne s hokejem tady v Moravských Budějovicích. Co bude dál. Doufal jsem, jenže to dopadlo takhle.
Mluvil jste o tom, že spoluhráči vás podporovali. Přišla i nějaká rada od kolegy Dominika Groha?
Jasně že se mi taky snažil pomoct. Zápasy sledoval a vždycky mi řekl, jestli dobře vyjíždím, kde bych měl stát, a upozorňoval mě, abych moc nepadal. Měli jsme skvělou partu, všichni jsme si pomáhali.
Překvapil něčím Sokolov? Nezdálo se, že by vás nějak přehrával, přestože jejich tým vesměs tvořili profesionálové...
Hráli dobře, ale to předtím Hodonín a Šumperk taky. Ty zápasy byly dost podobné. Každopádně jsme si věřili. Doufali jsme, že doma to ve čtvrtém utkání srovnáme na 2:2. V tu chvíli bychom byli na koni.
Jenže pak přišla už zmiňovaná kontumace...
Přesně tak. Přitom si myslím, že jsme mohli sérii otočit.
Během ní se trenér Augustin Žák několikrát zmínil, že ráno chodíte ještě dřív do práce, abyste stíhal zápasy. Skutečně jste musel z postele už před třetí hodinou?
Je pravda, že tahle brzy obvykle vstávám, ale na ty poslední dny jsem se domluvil se šéfem, že si vezmu dovolenou.
Při takové frekvenci zápasů se to nedalo stihnout?
Přesně tak, nedělalo mi to dobře, byl jsem vyčerpaný. Dokonce mi po ránu tekla z nosu krev. Proto jsem si musel dát pauzu.
A šéf vám dovolenou bez protestů schválil?
Ano, šéf je super, podporoval mě. Chtěl bych mu za jeho vstřícnost moc poděkovat.
Rozvážení masa vás baví?
Co vám mám říct, je to práce.
Aspoň jste zase brzy doma, ne?
Přesně tak. Dva dny mám delší směnu, kdy dělám od tří od rána do tří do odpoledne. Ve zbývajících dnech jsem ale doma už dopoledne. To je výhoda.
Jste v rodině expert přes maso?
(směje se) Moc ne. Já ho jen rozvezu, tím je to pro mě vyřešené.
Skončila sezona, která byla pro Moravské Budějovice i přes zmiňovaný hořký konec nejúspěšnější v historii. Už jste to se spoluhráči náležitě oslavili?
Něco už proběhlo, ale bude to asi ještě pokračovat. Ono je to s klukama vždycky na delší dobu. Jeden večer nikdy nestačí. (směje se)
