Jarní (nejen) bylinky pro zdraví

Jarní bylinky jsou bohatým zdrojem vitaminů i minerálů, které naše tělo po zimě určitě potřebuje. Poslouží také výborně k jarní očistě a detoxikaci organismu. Bylinky sbíráme nejen volně rostoucí v přírodě, ale můžeme si pěstovat vlastní, a to i na školních a školkových zahradách.

Většinou se začneme o bylinky zajímat každé jaro znovu v období před Velikonocemi. Dovedeme si vůbec představit velikonoční nádivku (zvanou po staročesku hlavička) bez zelených bylinek, hlavně bez spařených nasekaných kopřiv?

Z kopřiv, které obsahují mnoho vitaminů, ale můžeme připravit i velmi dobrý špenát nebo kopřivovou polévku, vývarem z kopřiv můžeme oplachovat vlasy po umytí apod.

Medvědí česnek

V posledních letech u nás nabývá na oblibě medvědí česnek, jehož čerstvé zelené listy mají čistící a „omlazovací“ účinky, zbavují organismus zahlenění a odstraňují škodlivé látky. Tato bylina povzbuzuje činnost žaludku, střev a obranyschopnost organismu. Dále reguluje krevní tlak, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, vyhání střevní parazity a má rovněž určité antibiotické účinky.

Medvědí česnek má skvělou výtěžnost, velmi zřetelnou chuť a vůni, není vláknitý a je velice snadný na zpracování. Všechny části medvědího česneku jsou jedlé – listy, květy i drobné cibulky. Jeho aroma se mění v průběhu sezony a v našich podmínkách bývá nejvýraznější právě na jaře, než začne vytvářet květy.

Jeho sezona začíná zhruba na přelomu února a března s vrcholem v dubnu. Najít ho můžeme ve vlhkých zastíněných částech lesa a v okolí potůčků. Sázkou na jistotu jsou lužní lesy. Najít ho ale můžeme i v Praze, např. v Divoké Šárce. Ve volné přírodě sbíráme vždy jen listy, cibulky ponecháme v zemi, aby bylinka mohla příští rok zase vyrazit.

Pozor ale musíme dát na to, abychom si listy medvědího česneku nespletli s listy jedovaté konvalinky, které jsou podobné. Spolehlivě medvědí česnek poznáme, když list v prstech rozemneme – výraznou vůni česneku si nemůžeme s ničím splést.

V současné době je také možné na jaře koupit medvědí česnek v květináči na jarních farmářských trzích a můžeme ho vysadit na stinných místech vlastní nebo školní zahrady.

Nejlepší je konzumovat medvědí česnek čerstvý – můžeme například nadrobno nakrájeným posypat chléb s máslem či nějakou pomazánkou. Z medvědího česneku se také běžně dělá tinktura (recept viz www.zahradaapriroda.cz), která se u dospělých užívá ke snížení krevního tlaku a jako prevence chřipek či dokonce aterosklerózy.

Pokud chceme medvědí česnek skladovat, nejlepším způsobem je ho zmrazit nebo vyrobit pesto. Můžeme jej samozřejmě i sušit, ale přijde tím o svoji charakteristickou vůni i o některé prospěšné látky.

Potěšitelné je, že medvědí česnek si mohou dopřát i lidé, kteří mají potíže s trávením klasického česneku, protože ten medvědí žádné zažívací trampoty nezpůsobí.

Sedmikráska (chudobka) a ty druhé

I tato zcela běžná, všem známá rostlinka, jako je sedmikráska, je v kuchyni použitelná. Obsahuje vitamin C, minerály a organické kyseliny i další prospěšné lásky. Sedmikráskami můžeme ochucovat pomazánky, nádivky i saláty.

Podobně můžeme použít i fialku (violka vonná) a pampelišku (smetanka lékařská).

Jako malou zvláštnost uvádím, že květy fialek před několika lety moje kamarádka „kandovala“ v cukrovém roztoku a pak jimi ozdobila narozeninový dort své v dubnu narozené vnučky. Výsledek vypadal velmi efektně a báječně voněl i chutnal.

Listy pampelišek můžeme používat zasyrova do salátů, v tepelné úpravě do nádivek, můžeme je přidávat do polévek. A pampeliškový med z hlaviček pampelišky, těchto veselých žlutých sluníček, mnozí z nás jistě vyrábějí, i když se dá i koupit. Oceníme ho hlavně v chřipkovém období, kdy posiluje imunitu a mírní kašel a problémy s průduškami.

Pokud chceme využívat dary přírody, můžeme to do značné míry dělat i s dětmi z mateřinek. Volně rostoucí bylinky však vždy musíme sbírat na co nejčistším místě (což samozřejmě platí nejen pro školky – trhat pampeliškové hlavičky na výrobu medu vedle silnice snad nikoho nenapadne), pokud nám děti budou pomáhat bylinky trhat, musíme kontrolovat, co utrhly, a musíme mít také jistou, že žádné dítě není například na pampeliškový med alergické…

Bylinky (nejen jarní) pro naše zahrady

Na zahradě či na okenním parapetu můžeme pěstovat také řadu bylinek použitelných v kuchyni – a je to opět činnost vhodná i pro mateřské školy nebo školní družiny. K nejčastějším pěstovaným bylinkám patří bazalka, máta, rozmarýn, tymián, šalvěj, meduňka či majoránka.

Bazalka pravá (vonná) je původně trvalka, ale u nás se pěstuje jako jednoletka, protože často vymrzá. Má ráda teplo a světlo a kyprou, humózní půdu. Bazalka má všeobecné použití, hlavně do omáček, například na těstoviny, ale dá se z ní také vyrobit výborné domácí pesto. Z máty peprné, mrazuvzdorné bylinné trvalky, připravujeme velmi chutný čaj, po kterém se dobře spí, a neobejde se bez ní ani lahodné domácí mojito pro pohodový večer dospělých. Rozmarýn lékařský využijí všichni, kdo mají rádi italskou kuchyni, a věřte, že takové „české“ kuře na rozmarýnu je opravdu pochoutka. Rozmarýn je také vhodný v kombinaci například s baklažánem, rajčaty, pastinákem, s čočkou, houbami, s bramborami, skopovým masem apod.

Upozorňuji ale z vlastní zkušenosti, že rozmarýn bychom měli ponechat ve velkém květináči a na zimu ho umístit do chladné místnosti. Kdysi jsem – pod dojmem písničky „Trhala tam na zahrádce rozmarýn“ – zasadila rozmarýn na zahradě do záhonu a rostl tam „jako divý“. Následovaly pak asi tři velmi teplé zimy a rozmarýnu, jehož kmínek jsem obalila slámou, se dařilo dobře. Čtvrtá zima pak přinesla mrazy a to byl konec mého už velkého, krásně kvetoucího rozmarýnu. Od té doby rozmarýn vždycky v květináči dávám na zimu do předsíně, ale tak krásný „kousek“ už se mi nikdy vypěstovat nepodařilo…

Kromě kuchyňského užití se pije čaj z rozmarýnu, který upravuje trávení, působí proti nadýmání a nechutenství. Působí také příznivě při zahlenění průdušek, plic a obličejových dutin.

Velmi aromatické koření je tymián obecný, který je podstatnou částí směsi provensálského koření, protože vůně tymiánu je typická právě pro Provence (a nemůžu nevzpomenout v této souvislosti souboru nádherných autobiografických románů francouzského spisovatele Marcela Pagnola „Jak voní tymián“…). Tymián je bylina (asi 30 cm vysoký keřík) z čeledi hluchavkovitých, rod mateřídouška. Kromě využití v téměř všech evropských kuchyních působí výborně proti suchému kašli (tymiánový sirup, který si můžete vyrobit sami, bude určitě chutnat hlavně dětem – viz http://bylinkovyraj.net/tymian/), ale i proti nadýmání a nechutenství.

Majoránka zahradní je u nás velice oblíbené koření. Bez pořádné dávky sušené majoránky si neumíme představit klasické české polévky, jako je bramboračka nebo gulášová polévka, ale ani sekanou a některá další masa či omáčky. Majoránku většinou kupujeme v obchodní síti jako běžné koření. Pro tyto účely se pěstuje, protože ve volné přírodě u nás neroste. Můžeme si ji ale vypěstovat sami, ať už na záhoně nebo v truhlíku za oknem či v květináči.

Kromě využití při vaření můžeme z majoránky uvařit čaj, který má tišící účinky na nervovou soustavu. Používá se při stresech, rozčilení nebo například při nespavosti. Příznivě také ovlivňuje tvorbu mateřského mléka. Jako většina koření i majoránka příznivě ovlivňuje zažívání – podporuje trávení, zlepšuje činnost žaludku a střev, odstraňuje plynatost.

Meduňka lékařská je nenápadná bylina známá hlavně svými zklidňujícími účinky. Čerstvě utržená meduňka má příjemnou citronovou vůni. Listy meduňky se zdobí různé zmrzlinové či ovocné poháry a moučníky. Můžeme ji ale použít i k ochucení některých masitých jídel a ryb.

„Meduňka lékařská je zklidňující tonikum na úzkost, mírné deprese, neklid a nespavost. Oblibu si získala jako citronově vonící nálev, který ,rozveseluje srdce‘, neboť snižuje pocity paniky a je ceněným lékem na bušení srdce nervového původu,“ uvádí se v pořadu České televize Kouzelné bylinky.

Šalvěj lékařská je vytrvalá silně aromatická bylina polokeřovitého vzhledu. Tato bylina byla dříve považována za „všelék“ podle starého přísloví: „Ten, kdo chce na věky žíti, musí šalvěj v květnu píti.“ A my starší, kdo máme v oblibě film Dívka na koštěti (1971), si jistě vzpomeneme, že jí byl přičítán i zázračný účinek proměny čarodějnické dívky v dívku lidskou, neboť Saxana měla vypít odvar z „babského ucha“, což byla – jak se ukázalo – právě šalvěj lékařská.

Pokud budeme pěstovat šalvěj na zahradě, potěší nás fialovými květy i kořenitou vůní. Odvar ze šalvěje je vhodný ke kloktání při bolestech v krku, k výplachům ústní dutiny při krvácení dásní, při zápachu z úst apod., ale i při zažívacích obtížích, při oslabení obranyschopnosti atd.

Pozor! Pokud si sušíme pro pozdější využití vlastní bylinky, vždycky sbíráme jejich části za suchého počasí, nejlépe kolem poledne. Sušíme je na tmavém, dobře větraném místě nebo v sušičce, v níž by ale teplota neměla přesáhnout 35–40 °C.