Nevidomí si nakrájí cibuli i přišijí knoflík. Projdou slepeckou maturitou

  10:44
Lidé s poruchami zraku zábavnou formou porovnají svoje dovednosti a zdokonalí se v nejrůznějších činnostech. Zdraví lidé si zase mohou život potmě na vlastní kůži vyzkoušet. To nabízí slepecká maturita, kterou organizuje chebské Tyflocentrum.

S organizací soutěže už několik let pomáhá nevidomý Emil Miklóš, který řadu disciplín dokonce sám vymýšlí. Ačkoli se vlastní klání uskuteční až za nějaký čas, na přípravách čtvrtého ročníku slepecké maturity už nyní pilně pracuje.

Když se řekne slepecká maturita, co si pod tím má laik představit?
Tuto akci bych označil jako službu nevidomým i veřejnosti. U nás v Tyflocentru se v jejím průběhu mohou vidící lidé seznámit s tím, jak se žije nevidomým a jaké mají problémy. A sami si vyzkoušet, jaké to je, když člověk nevidí. Na druhou stranu chceme veřejnosti ukázat, že i lidé s poruchami zraku dokážou žít samostatný plnohodnotný život a nemusí být zavřeni mezi čtyřmi stěnami.

O co se tedy jedná?
Jde o ukázku činností, se kterými se musí nevidomý člověk poradit. V první řadě prověřujeme prostorovou orientaci. Člověk s bílou holí musí projít ve městě danou trasu. Jde kolem budov, překříží frekventovanou komunikaci a vrátí se zpět. Letos nově budeme chodit i po pěší zóně, kde je řada nástrah. Například přechod pro chodce, reklamní tabule, lavičky, ale i spousta maminek s kočárky.

Dotkni se historie

Chebské muzeum nabídlo lidem s poruchami zraku šanci prohlédnout si rukama modely domů na chebském náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Miniatura historického centra vznikla v rámci projektu Dotkni se historie.

„Nevidomí si tak mohou osahat architekturu jednotlivých domů. Sami říkají, že teprve nad modelem si poprvé uvědomili, jaký má náměstí vlastně tvar,“ uvedla ředitelka Muzea Cheb Martina Kulová.

Doplnila, že zároveň s modely vznikl i průvodce náměstím v Braillově písmu. Následoval další projekt, kdy lidé z muzea vytipovali několik výjimečných domů a již hotového průvodce opatřili reliéfními listy, kde jsou domy se všemi detaily znázorněny.

Nevidomý Tomáš Vrchlavský ocenil skutečnost, že jsou zdobné detaily dobře hmatatelné. „Výrazná jsou okénka, dveře, různé lišty, vikýře. Je skvělé, že se v projektu podařilo skloubit obě složky, jednak hmatový reliéf, a k tomu i ty informace. Mohu si tak přečíst, čím je který dům zajímavý. A teď už navíc i vím, jak vypadá,“ dodal.

Jaké jsou další disciplíny?
Soběstačnost v domácnosti. Loni jsme hodnotili, jak nevidomí dokážou oškrábat brambory a připravit těsto na bramborák. Zdá se to jednoduché, ale není. Vyzkoušejte si to. Problém je nejen odstranit slupku a všechny nedokonalosti hlízy, které my samozřejmě nevidíme, ale také z té brambory musí něco zbýt. Letos si budou muset soutěžící ukrojit bagetu, namazat máslem a posypat vlastnoručně nakrájenou cibulkou. Také budeme hodnotit oblékání kojence, tedy panenky ve velikosti malého dítěte, to je velmi oblíbená disciplína, komunikaci s počítačem nebo třeba přišívání knoflíků.

Přišívání knoflíků?
Máme k tomu speciální slepecké jehly, navíc je možné použít kompenzační pomůcku, takzvaný rozlišovač barev. Je to krabička, která vypadá jako ovladač na televizor. Umí rozeznat až dvě stovky barevných odstínů. Je možné ji využívat například při praní prádla, aby se mezi bílé nepřimíchalo tmavé, nebo při oblékání, aby člověk nechodil barevný jako papoušek.

Lidé ale budou skládat i vědomostní test nebo prokazovat znalosti poskytování první pomoci…
Teď právě tyto otázky chystám. Budou se týkat toho, jak soutěžící znají svou vlast, tedy něco z historie, ale i ze současnosti. Takový trochu chyták budou slova hymny, ale nejen první, ale i druhé sloky. Nebo třeba historie slepecké organizace od založení až do dneška. A co se týká první pomoci, to by měl zvládnout každý, ať už vidí, nebo ne.

Mohou si disciplíny vyzkoušet i lidé, kteří vidí?
Tu možnost veřejnosti opět nabídneme. A loni ji někteří skutečně přijali. Šli městem s klapkami na očích. Měli po boku samozřejmě „anděly strážné“, děvčata ze střední zdravotnické školy, která šla vedle nich, popřípadě je navigovala a zajišťovala bezpečnost. Pro studentky je to možnost, jak se naučit jednat a komunikovat s člověkem, který nevidí.

Jak lidé reagovali?
Na rovinu musím říct, že ne každý to psychicky zvládl. Měli jsme tu pána, který to vzdal hned v samotném začátku. Jakmile dostal klapky na oči, řekl, že do toho nepůjde. Nechtěl si naslepo vyzkoušet ani odhad vzdálenosti na chodbě. Ale byli tu i lidé, kteří se nezalekli. Říkali, že teprve poté, co si na vlastní kůži vyzkoušeli chodit a pracovat poslepu, dokázali si představit svět, v němž nevidomý člověk musí žít.

Spousta lidí neví, jak mají nevidomému nabídnout pomoc. Jak to je správně?
V zásadě platí, že když potkám nerozhodného člověka s bílou holí na křižovatce nebo v nepřehledném terénu, nepopadnu jej za ruku a netáhnu pryč. Je třeba se nejprve zeptat, zda pomoc potřebuje. Pak je také dobré, aby se nevidomý mohl chytit svého průvodce za předloktí. Může tak jít krok za ním, registrovat pohyby svého průvodce a reagovat na překážky, například na obrubník nebo změnu směru. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že vítaná je pomoc například v nádražních halách, kde chybí vodicí lišty, nebo když mi lidé řeknou, zda vlak stojí vpravo nebo vlevo, či kde jsou schody.

Kdy se akce uskuteční?
Přesný termín soutěže ještě neznáme, jakmile bude určený, zájemce budeme informovat. Maturita ale samozřejmě není jedinou akcí, kterou pořádáme. Chystáme například další regionální setkání majitelů vodicích psů, jež se tentokrát neuskuteční v Chebu, ale v Karlových Varech. Přijdou mezi nás lidé z nadačního fondu Matylda, kteří se výcvikem zabývají. Pojedeme do františkolázeňského muzea na komentovanou prohlídku o historii porcelánu, máme v plánu návštěvu zoofarmy v Chebu. Do Prahy zamíříme na soutěž s vodicími psy nazvanou Veselá Matylda.