Už žádné volné školní přestávky. Místo mobilu raději vybíjenou

„Pro děti připravujeme hlavně sportovní program. Každý den mohou o velké přestávce chodit do tělocvičny. Když je teplo, tak i na hřiště, učitelé na ně celou dobu dohlížejí,“ řekla LN ředitelka Andrea Chludilová. Sportovní přestávky podle ní přinášejí samé výhody. „Děti se vybouří a během vyučovacích hodin jsou pak klidnější. Nesedí celé přestávky tiše s mobilem v ruce,“ vysvětluje.

Právě časté používání mobilního telefonu žáky je jeden ze zásadních důvodů, proč čím dál více škol organizuje přestávky s řízeným programem. Děti mohou například tancovat či si zkusit parkour. K přestávkám naplněným aktivní činností sahají školy, v nichž žáci nemají mobily zakázané, ale i ty, jejichž studenti musejí mít přístroj vypnutý v aktovce po celé vyučování.

„Pokud škola povoluje mobily, je přestávka konceptem pro dva palce,“ míní Pravoslav Němeček, ředitel českobudějovické základní školy. Naráží tak na častý pohled do učeben a chodeb škol, kde dítě celou přestávku sedí se sklopenou hlavou a oběma palci kliká na displej telefonu. I Němečkem řízená škola razí trend sportovních přestávek, podle ředitele se ukazuje, že děti méně zlobí a do programu se zapojují i nesmělí žáci, kteří by jinak tiše seděli v lavici.

S nápadem na aktivní přestávky nepřicházejí jen vzdělávací instituce; na diskuzních fórech i samotní rodiče vymýšlejí, jakými hrami se jejich potomci mohou zabavit, aby nezlobili.

Nuda je občas dobrá

Někteří odborníci však varují, že příliš mnoho organizovaného programu škodí. Školáci totiž často mají kroužky odpoledne po vyučování, mnozí i několik týdně. Nezbývá jim tak například čas na kamarády. „Děti se takzvaně odkládají do aktivit. Rodiče i škola díky tomu mají pocit, že tak jsou děti v bezpečí,“ myslí si Jan Kulhánek z centra Psychoterapie Anděl.

Podle neurologa Martina Jana Stránského se ale i dítě musí někdy nudit. „Stále se řeší, že děti musejí být hlavně aktivní. Nuda je přitom jedna z nejdůležitějších funkcí lidského mozku. Když se nudí, má možnost přemýšlet o jiných věcech,“ řekl nedávno v rozhovoru pro LN. Oba zmínění odborníci jsou pro zákaz mobilů ve školách.

Žeravická škola nabízí žákům i klidnější program. „Máme čítárnu se sedacími pytli. Občas se stává, že tam žáci usnou,“ směje se ředitelka Chludilová.

Škol, jež se snaží děti zabavit i o přestávkách, se zastává Miroslav Hřebecký, programový ředitel organizace Eduin, která se odborně věnuje školským tématům. „Extrém by samozřejmě bylo odpočívat od vypětí z hodiny matematiky organizovaným šachovým turnajem či rébusy, to by asi moc kýženého relaxu nepřineslo,“ řekl Hřebecký. Razí však názor, že od psychické námahy, která ve výuce převládá, si člověk nejefektivněji odpočine námahou fyzickou. Ideální přístup dle něho k této problematice razí Finsko, kde – mráz nemráz – chodí děti ven. „Ani pak nemusejí chodit do sauny a jsou otužilé. A když k tomu mohou ještě běhat, je o efektivitu postaráno,“ dodal.

Co s mobily ve školách?

O tom, jak naložit s mobily ve školách, se v Česku vede ostrá debata. Tuzemští kantoři začali problém skloňovat zejména po rozhodnutí Francie; tamní parlament v polovině loňského roku schválil, že žáci ve škole nesmějí používat nejen mobil, ale také chytré hodinky.

Česká školní inspekce plošný zákaz nepodporuje. Inspektoři souhlasí se zákazem používat telefony během vyučovacích hodin: „Nelze ovšem bez relevantních důvodů zakazovat užívání mobilních telefonů o přestávkách, ve volných hodinách, tedy mimo vlastní vzdělávací proces.“

Podle učitelů však mobily škodí i o přestávkách. Děti si nestíhají dojít na toaletu či se nasvačit. Školy právě proto hledají různé alternativní cesty, jak situaci vyřešit. Ministerstvo školství nechává rozhodnutí na ředitelích. Proti sportovním přestávkám resort nic nenamítá, dítě však podle něj musí mít čas na dostatečný odpočinek a přípravu na další vyučovací hodinu.