Profesor František Löw z Erlsfeldu pak potvrdil, že vzhledem k podobě, cévnatosti, složení a červené barvě se jedná o jazyk. To, že nezetlel jako ostatní tkáně, bylo považováno za zázrak, za důkaz toho, že Nepomucký byl světec a mučedník. K exhumaci došlo před třemi sty lety, 15. dubna 1719.
Podle legendy byl Jan Nepomucký (ve skutečnosti Jan z Pomuku, pozn. red.) umučen králem Václavem IV. proto, že odmítl vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie.
A nález jeho domnělého jazyka byl zásadním momentem kanonizace tohoto českého patrona. Ve skutečnosti ovšem nebyl umučen, když „statečně bránil zpovědní tajemství české královny“, ale zemřel čistě z politických důvodů – kvůli sporům mezi králem a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Zatímco Jenštejn stihl odjet, jeho úředník Jan Nepomucký podlehl hněvu krále, byl umučen a jeho mrtvé tělo král nechal hodit z Karlova mostu do Vltavy.
Pro nalezený jazyk byl před rokem 1729, kdy byl Jan Nepomucký kanonizován, vyroben relikviář z drahých kamenů, smaltu a zlaceného stříbra.
Nalezená tkáň byla za jazyk považována až do roku 1972. Tehdy byl domnělý jazyk prozkoumán předním českým antropologem – profesorem Emanuelem Vlčkem. Podle něj ovšem nejde o jazyk, ale o mozek. Podle vědců tkáň pro přečkání tří století nejspíš zmýdlovatěla přeměnou tělesného tuku či kvůli unikání plynů z bílkovin.
Kardinál František Tomášek to tehdy ocenil slovy: „Moderní věda zjistila, že nejde o zbytky jazyka, ale o jeho mozkovou tkáň, což význam relikvie ještě zvyšuje, neboť jazyk je podřízen mozku člověka.“
