Ukrajinské  prezidentské volby  svět  sledoval. Nebudu  psát že s napětím.A nebudu ani psát, že  se zájmem. Napětí totiž  člověk pociťuje  tehdy, když výsledek se pro něj personifikuje  do podoby  bílá/černá, dobro/zlo, výhra/prohra. A zájem je vzbuzen tehdy, když se  buď  děje něco nečekaného nebo když jde, v případě  voleb, o velmi těsný souboj.

Žádný  z těchto atributů  voličské  hledání  ukrajinského prezidenta  nenabízela  Od  Majdanu uplynulo 5 let, stejnou  dobu  „úřaduje“ Porošenko v  Kyjevě,  stejnou  dobu obyčejný  Ukrajinec žasne  nad  tím, co mu Majdan přinesl a  jak se „přiblížil“ onomu  vytouženému evropskému standardu  a  jak jeho život obohatily  ony žádoucí  evropské hodnoty. Jak se povedlo zlikvidovat korupci, jak byl umenšen vliv oligarchů a  jaký nebetyčný  rozdíl ve  stylu  vládnutí  ukrajinských elit  přinesl přinesl pád  proruské  loutky  Janukovyče a instalace  prozápadních sloupů demokracie typu Jaceňuk  a Porošenko a  speciálně  toho druhého.

Na  všechno tohle dalo, v podstatě,  odpověď  už  první kolo. Kdy  se  neřešilo, kteří dva kandidáti postoupí  do finále, nýbrž, jen kdo bude tím druhým. Za komikem Volodymyrem Zelenským. Získal 30,4% hlasů.   O parník zpět jen tak takproklouzl do finále znovu oligarcha Porošenko   s 15,95%. Teprve  až  třetí skončila  Tymošenková -13,4%  a pro mne  osobně  bylo velkým překvapením, že  čtvrtý skončil Jurij Bojko nesoucí obecně  označení proruský  kandidát s  11,6%.

Přiznávám, že pořadí na  druhém až  čtvrtém místě bylo pro mne velmi překvapující, až matoucí. Pokud  tedy beru to, že nějaký takový ukrajinský  Felix  Holzmann nebo Richard Genzer, je  vlastně normálka  nic, co by  evropskému  občanovi mělo přijít  jako krajní podivnost,  jakkoliv se zřejmě  začínáme  asi blížit  době, kdy zase   bude moci na nejvyšší státní funkce kandidovat opět  nějaký  ten Incitatus,  ale  to si  budeme muset nejdříve  zvolit nějakého toho  nového Caligulu. Pak bude čas i na  volbu koně.

Nicméně  – jestli pro  tyhle  prezidentské  volby na Ukrajině  něco platí, pak to,  že většina  Ukrajinců má na  výkon moci svých  elit  přesně  stejný  názor jako kdysi římský  imperátor, přezdívaný Botička, na  své senátory, který měl vyjádřit  takto:

„Incitatus je novým senátorem. Když můžete být senátory vy, může jím být i můj kůň. Provolejte mu slávu,“ 

Ve  žlutomodré zemi to bylo konvertováno do podoby – Zelenský je  novým prezidentem, když  vy  můžete  být ministry, poslanci, gubernátory, primátory, starosty,  atd. Provolejte mu slávu!

Což platí pro obě kola  voleb.

Ale  vraťme se ještě k mému překvapení nad  výsledky  čtyř nejlepších z prvního kola. Naprosto nechápu,  vzhledem k tristní ekonomické situaci  a masovému exodu mnoha milionů Ukrajinců z  vlasti směrem západ, ale i východ. Údaje  se pohybují mezi 4-6 miliony podle typu  zdroje. Obecně se počítá s  tím, že  do Evropy  jich odešlo asi 2 miliony a  do Ruska 2-4 miliony. Tenhle údaj si zapamatujte, ještě se k němu brzy  vrátím.

Nechápu, proč jeden jediný  volič měl potřebu  dát znovu důvěru někomu tak profláklému a očividně  neschopnému a navíc  zřejmě  masově  kradoucímu, jako je Porošenko. Který za  5let své  vlády Ukrajinu zatáhl do občanské války, zruinoval ji ekonomicky a  akčnější a   samostatnější občany  vyhnal za hranice země. Přesto dostal každý  7. hlas…

Osobně  jsem počítal s  tím,  že  střízlivě  uvažující  voliči pošlou  do finále  spíše  Tymošenkovou. Ne, že  by  byla  lepší, ale  představovala  určitou naději a  pro ty, co nechtějí mít v prezidentském paláci koně, omlouvám  se – komika,nýbrž  zkušeného a  výkonného politika – administrátora, s konexemi na  zahraniční politické špičky.  Představovala  jakž takž  přijatelné  řešení. Propadla.

Naproti tomu Jurij Bojko a  11,6% jako proruský  kandidát?

Z mého hlediska  neuvěřitelný  výsledek!  Nyní  se  vrátím k těm Ukrajincům v  zahraničí. Tam, kde mohli  volit, prý získal Poroš  90%  jejich hlasů. Vtip je  v  tom, že ty 2-4 miliony  v Rusku volit nemohly!!!! Prostě nebyly otevřeny  volební místnosti. Kyjevští mocní dobře  věděli proč.

Zkusme pracovat s  jednoduchou  spekulací – tedy  že  v Rusku  jsou  „jen“ 2 miliony  Ukrajinců. Zkuste  si představit,  že  by by  došli k urnám. Kolik  by  asi tak dostal ještě úřadující prezident  a kolik ten  s nálepkou proruský?   Mně z toho vychází, že Porošenko si zkrátka už jen  svůj postup ukradl. V  žádném  z komentářů, který se mi dostal na sklo po prvním kole,  se nikdo z podobnou úvahou neobtěžoval.  To nemluvím o tom, že na povstaleckých územích v Doněcku a Lugansku se  nevolilo vůbec. Kde by  si nesmlouvavý  bojovník proti svým vlastním občanům- Porošenko,ani neškrtnul. Takže  odhadem bylo z účasti na  hlasování vyloučeno administrativně vyloučeno nějakých 15-%  oprávněných  voličů. A nepochybuji,  že volby budou seznány  za příkladně  demokratické. Například na  rozdíl od  takové Sýrie. Ale  to bych popisoval jiný příběh.

Ještě se faktograficky musím vrátit  k  I. kolu následující mapkou,protože  aktuální, reflektující  včerejší  rozložení sil,bude k mání nejspíš  až za  pár  dní:

Mapa ukazuje, že  kůň, opět se  omlouvám – komik, byl přijatelný  celoplošně. Kromě východu země s  ruskocítícím  obyvatelstvem. Tam vyhrál Bojko, stejně  jako v příhraničním regionu s Moldávií a její ruskojazyčnou  částí. Poroš  a Tymošenková bodovali jen na západě země, tedy  na územích, připojených k  Ukrajině Stalinem v  roce  1939,tam, kde  kult  Stepana  Bandery a  divize SS  Galizien  dosahuje  extrémních hodnot. Zapomněl jsem na Kyjev… Inu i tam vyhrál Poroš. Hodně lidí  s  jeho pádem má co ztratit.

Popsali jsme  si minulost prvního kola. V době, kdy píši tenhle  článek,nejsou k dispozici  ještě  ani odhady,natož předběžné  výsledky. Ale věřím tomu, že prognozy  70:30 ve prospěch Zelenského, se nemohou fatálně  mýlit a  že  opravdu zvítězí. Otázkou je jen jak moc.

Nepochybuji, že  drtivá většina komentátorů výsledek bude interperetovat  jako volání po změně. Zrovna tak si můžeme  být jisti  tím, že    mainstream bude zkoumat především  postoj  budoucího šéfa Ukrajiny  k Rusku a akcentovat jeho prozápadní orientaci. To je pro tyhle  alfa  a omega  zkoumání všeho a každého, ať  se na světě uděje  cokoli.

Odbočím – zkuste  si představit,  že  obyčejný  Ukrajinec by  měl svěřit  vyučování  svých dětí, místo  kvalifikovanému učiteli ve  škole, Zelenskému,či ošetření svého bolavého zubu  nebo mu, bez jakékoli záruky  dát do opatrování  všechny  svoje peníze. Udělal by  to?

Odpověď  je  jasná. Ale na prezidenta, který nejen tohle všechno,ale mnoho a mnoho dalšího,naprosto životně  důležitého  pro jeho život, ovlivňovat bude, ho klidně  nominuje. Jak takovou  volbu  vysvětlíte?

Já  jako akt  totálního zoufalství a frustrace!  Ke zvolení  a jako výraz kompetence pro nejvyšší  úřad v  mu stačilo parodovat v televizi Porošenka. A  na  základě  toho šaškování  je  seznán kompetentním pro prezidentování. Znáte nějakou větší  diskreditaci demokracie a  svobodných voleb?

Tady někde je  hranice  funkčnosti našeho politického modelu. Kterou neatakovala jen včera Ukrajina. Brexit nebyl nic  jiného. Úspěch jiného komika – Beppe  Grilla  a jeho 5-ti  hvězd v Itálii, Okamury  u nás /ale i Babiše a Zemana/, Macrona ve  Francii,  atd.atd. je  tentýž  příběh. Stejné  důvody, stejné  tristní hledání  nějaké změny. Lidé  nevěří standardní politice  a  standardním politikům. Ovšem málo kde k tomu měli tak nezpochybnitelný  důvod jako na Ukrajině, to je  bez debaty.

Přineslo druhé kolo  ukrajinských voleb nějaké hmatatelné  příjemné překvapení?

Troufnu si říci že  ano. Už tím, že  se vůbec konalo. Do poslední chvíle  mne neopouštěla myšlenka, že  Poroš  se uchýlí k nějaké  velké vojenské provokaci vůči Rusku,vyhlásí výjimečný stav a volby nebudou. Pouze  tohle  totiž byla  cesta, jak by se  udržel u moci.

Těsně po oznámení  výsledků I.kola přijal Macron v  Paříží oba  postupující. Hned  vzápětí Merkelová jen Poroše. Mainstream to komentoval jako vždycky, třeba  zde:

Šéf Elysejského paláce přijal v pátek i Porošenka. „Mám radost ze setkání s upřímným přítelem Ukrajiny,“ napsal na Twitteru Porošenko.

Ukrajinský prezident ocenil kancléřčiny snahy dlouhodobě podporovat jeho zemi. „Bez bezpečnosti Ukrajiny neexistuje ani žádná bezpečnost Evropy,“ uvedl s odkazem na Rusko, které anektovalo ukrajinský Krym a podporuje separatisty na východě Ukrajiny.

Něčím hlubším nás obtěžovat nehodlali. Já sice spekulace nemám rád,ale už tehdy  mne napadlo, že  si kancléřka i francouzský prezident  předvolali Poroše na kobereček a  nekompromisně  mu doporučili  maximální zdrženlivost. Nejspíše  s  mnoha pádnými argumenty… V každém případě  – už  samotná  existence finále  prezidentských voleb na Ukrajině  je sama osobě tady   dobrá zpráva. Jsem  v  této souvislosti zvědav,jak se  změnou v Kyjevě vypořádají nejen Macron s Merkelovou a  další evropští papaláši, ale především  mainstreamoví vymývači hlav.

Porošenko hrál vabank a podle obecného soudu s mizernou kartou. O všechno proto,  že  spousta  Ukrajinců  jej považuje nejen za slibotechnu a neschopu, ale také za  velkozloděje, který  dokázal jen vždycky  včas převléknout  kabát. Jeho životopis je opravdu, v  tomto směru, pozoruhodný:

Odpůrci označují Porošenka za největšího chameleona ukrajinské politiky posledního čtvrtstoletí. Odvolávají se na skutečnost, že se Porošenko dokázal politicky „zaplést“ se všemi třemi předcházejícími prezidenty země. V politice začínal před více než 20 lety jako podporovatel provýchodního prezidenta Kučmy. Jeho tábor ale posléze opustil a začal podporovat hlavního lídra Oranžové revoluce a prozápadního tábora Viktora Juščenka, což mu později vyneslo i místo ministra zahraničí.

S Juščenkem si byl jeden z hlavních financiérů Oranžové revoluce z roku 2004 natolik blízký, že se dokonce stal kmotrem jeho dětí. Porošenko si tehdy sám myslel i na post premiéra, ale přednost dostala jiná hvězda Oranžové revoluce Julija Tymošenková, což z obou udělalo dlouholeté rivaly. Jejich nedobrý vztah přetrval až do současnosti a občas se dokonce řešil i soudní cestou.

Když na Ukrajině opět vzal vrch Janukovyč a jeho proruská Strana regionů, putovala Tymošenková do vězení, zatímco Porošenko překvapivě přijal nejprve post šéfa Národní banky Ukrajiny a později i ministra ekonomického rozvoje a obchodu. Když v Kyjevě vypukly protesty na náměstí Majdan, stál už Čokoládový král opět na druhé straně pomyslné barikády a jeho televize Kanál 5 jako jedna z mála informovala o situaci v kyjevských ulicích.

Tentokráte už  nebude mít  šanci obléci nějaký vhodný  nový k obleček. Ten s černobílými pruhy. V jediné  předvolební  kandidátské debatě na  kyjevském stadionu jej Zelenský označil za  zloděje a korupčníka  naznačil možnost  jeho trestního stíhání. Přidejte si  k  tomu,  že ani on nemá  kouzelný  proutek, kterým by mávnul a na Ukrajině  by zavládl mír  a blahobyt. Navíc, že  se obecně tvrdí,  že  jej  vodí  Kolomojskyj, jiný  z oligarchů,  který před Porošenkem musel uprchnout ze země do Izraele.  Jediný způsob, jak se rychle zavděčit  masám,  je pozavírat bleskem bývalé mocipány a udělat s nimi řadu monstrprocesů.  To na lidi zabírá vždycky. Nějaký čas. Nevolili totiž  ani tak změnu, jako pomstu, za  všechno zlé, co jim minulých 5 let přineslo.

Je to ostatně  nutné i z hlediska bezpečnosti nového prezidenta. Ukrajinský  západ  sotva bude ochoten akceptovat finální  rezult zejména  pokud  by  Zelenský  měl tendenci se nějak rozumně  zaranžovat s Ruskem. Majdan byl  prezentován jako vítězství demokracie a  evropských hodnot.  Nicméně  v  ukrajinských  reáliích je  to o  mnoha  mnoha nezávislých milicích a jejich warlordech, tedy  vůdcích. Těm se sotva  bude líbit, že  by  mohli přijít o vliv  na Kyjev a dokonce, že by jim hrozilo nějaké popotahování.  Tihle  stáli a stojí za Porošem. Je  vůbec otázkou zdali ukrajinský  západ přijme  výsledek voleb. Jen Porošova nesmlouvavá  kriminalizace  jej /také/ může  udržet na  uzdě. Připočtěte  si k tomu, že  Zelenský  jako prezident, stejně jako premier Hrojsman, jsou  židovského původu a Kolomojský stojící za  novým šéfem státu, také. Jak tohle  asi bude  reflektováno  na banderovské a eses oslavujícím haličském kusu  Ukrajiny? Budu velmi překvapen, jestli k současnému dělení  země,  a  protiruskou a  Rusku vstřícnou, nebude  přidáno i  další – pro a protiZelenské.

Už  bylo konstatováno, že  víra v nějaké zásadní  zlepšení životní  úrovně v zemi, co právě  zvolila  nového prezidenta,  je  více méně  utopií. Recept  neexistuje. Rozhodně ne  rychlý. Ačkoli tohle  je klíčové pro nedělní voliče. Ale  zbytek světa  to nezajímá.Ani,coby  se za nehet vešlo.  Část elit na zeměkouli  zajímá jen to, do jaké míry  lze Kyjev využít proti Rusku. Tu rozumnější /a bohužel výrazně  menší/ pak, jak  se eventuálně  spolu s  Ruskem nějak zaranžovat a vyřešit  situaci na povstaleckých územích a  nějak ,bez ztráty  tváře,  ukončit Krym.

Troufnu si   předpovědět,  že  ani tady to nemá řešení. Těch  na Západě,  co mají nějaký  smysl pro solidní reálpolitiku je  zoufale  málo. Většina chtěla  Ukrajinu  využít  jako předsunuté postavení proti Moskvě. Následovala  ztráta  východních území a  Krymu. A  dnes by měli  přiznat  ztrátu  tváře?

Nemyslím, že  se tady  něco změní. Jenže  jsme na tom jako  voliči na Ukrajině – Zelenský je  aspoň nějaká  naděje,Porošenko by byl  totální beznaděj. Více  se o ukrajinských volbách napsat nedá.

Ale   že by  Zelenský  byl oním  světýlkem na konci Tunelu? Právě  oznámil své  vítězství. A  přišel už s prvním projevem. Z něhož  prý nejzajímavější  myšlenkou bylo, že se obrátil na  všechny postsovětské země a  vyzval je , aby  si z Ukrajiny  vzali příklad, co prý všechno je možné…. Alespoň to zaznělo ve zprávách německé ARD od jejího přímého korespondenta z Kyjeva….

Zelenský  si zřejmě plete realitu a  televizní seriálovou  frašku. Ukrajina příkladem…

Takže  dneska byl zvolen komik. Zítra  bych  fakt  zkusil toho koně. Horší to nejspíš  opravdu nebude.

Dodatek z pondělního rána:

Předběžné exitpooly naznačují, že  Porošova prohra  byla ještě drtivější než bylo předvídáno. Konečný  výsledek může  být až  75:25. Zelenský měl vyhrát  celoplošně po celé Ukrajině. Včetně Západu i když  tam jen s nějakými 52%. Za to na ruskojazyčném východě  jihu to bylo až demonstrativně protiporošenkovské -snad 88%.

Nehodlám ten výsledek rozpitvávat. Beru jej jako dobrou zprávu. Zkuste si představit, že  by Porošenko  prohrál jen nějak těsně. Nepochybně  by se  bránil předání  moci všemi dostupnými prostředky včetně pravděpodobně  i silových.Takhle může  jen sbalit  a vypadnout  z prezidentského paláce. Druhou  variantou je  bleskově  rozpoutat  konflikt na  Donbasu nebo s Ruskem  a  dosáhnout  ještě jednou vyhlášení  výjimečného stavu. Budu  doufat, že mu  jeho dosavadní sponzoři , včetně  USA,  dostatečně  domluvili a  že  už  i pro ně  je naprosto neúnosnou figurou. Ostatně, byl to on, kdo prakticky  zablokoval  realizaci  obou ujednání z Minsku a  nesplnil z  nich  nic  z  toho, co se  zavázala  přijmout a realizovat  Ukrajina. Uvidíme, jak se k tomuhle  problému postaví Zelenský.

Poroš má možnost  umírněné  cesty. Za  nedlouho bude  třeba  zvolit  nový  ukrajinský parlament. Už se nechal slyšet, že  se  svou stranou  bude kandidovat. Jakby ne, potřebuje ze všeho nejvíc  poslaneckou imunitu.  I tohle je výsledek včerejších voleb.

|Pokud je můj odhad ohledně toho že  Zelenskému nezbude,v zájmu své elementární  bezpečnosti nic jiného, než dostat rychle Poroše  do basy a nejlépe nějakým monstrprocesem a  vlastně celou s  ním spojenou  garnituru, moc  se  těším na to, jak to případně budou komentovat západní elity  a český/ slovenský mainstream! Ale to už příliš  předbíhám.