Den Země 2019: „Chraňme naše druhy“!
Každý ročník je speciálně zaměřený, letošní se zabývá ochranou ohrožených a vymírajících druhů. Nese se v duchu citátu významné americké zooložky a ochránkyně životního prostředí Rachel Carsonové, že v přírodě nic neexistuje samotné. Příroda dala naší planetě miliony druhů, které známe, a mnoho jich ještě čeká na své objevení. Bohužel však, vlivem lidské činnosti, čelí planeta jejich masovému vymírání, dochází k velké redukci rostlin a divoce žijících živočichů, a to zejména kvůli změně klimatu, ztrátě přirozeného prostředí, odlesňování, neudržitelnému hospodaření s přírodními zdroji, nadměrnému užívání pesticidů, znečišťování, pytlačení a nelegálnímu obchodu s rostlinami i zvířaty. A dopady toho všeho jsou velmi dalekosáhlé. Dobrou zprávou však je, že je ještě čas toto všechno společnými silami zastavit nebo alespoň zpomalit.
Organizátoři Dne Země z Earth Day Network proto vytvořili speciální kampaň, jejímž cílem je například:
* vzdělávat a zvyšovat povědomí o zrychleném tempu vymírání a snižování počtu milionů druhů, o příčinách a důsledcích tohoto jevu
* dosáhnout významných politických změn, které povedou k ochraně skupin, ale i jednotlivých ohrožených druhů a jejich přirozených stanovišť
* vytvořit a aktivovat globální hnutí, která se budou zabývat ochranou přírody a její hodnotou
* povzbuzovat jednotlivé akce, jež povedou například ke snížení užívání pesticidů
Které druhy jsou v ohrožení?
Byly vytvořeny jednotlivé skupiny ohrožených druhů, což jsou: včely, korály, sloni, žirafy, hmyz, velryby, stromy, rostliny, ptáci, ryby, žraloci, mořské želvy, raci a velké opice. A jak už bylo výše zmíněno, vše je propojené. Je tedy nutné si uvědomit, že pokud bychom například ztratili včely, přišli bychom rovněž o 80 % divoce rostoucích rostlin, které jsou na jejich opylení závislé. Pokud nám bude i nadále ubývat velké množství hmyzu, přijdeme i o 60 % druhů ptáků, jež se jím živí.
Pestrá krajina
Mezi ty, kteří jsou s přírodou neodlučně spjati, patří sedláci. Ti jsou na svých polích každý den, před očima vidí, jak se krajina během roku mění, i jaké změny se v ní dějí v průběhu let, co své pozemky přebrali od svých předků. A jelikož chtějí svá hospodářství předat svým dětem, není jim samozřejmě lhostejné, v jakém stavu se naše krajina nachází. A nutno říci, že je zde mnoho problémů, které jsou k řešení. Mezi ně patří nejen sucho, nedostatek vody v krajině, velké lány, velkoprůmyslové hospodaření, nadměrné aplikace pesticidů, vodní a větrná eroze a řada dalších, ale také ztráta přirozených biotopů pro divoce žijící rostliny i živočichy a ztráta druhové pestrosti.
I proto v loňském roce zavedla Asociace soukromého zemědělství ČR program Pestrá krajina, prostřednictvím něhož chce ocenit sedláky, jimž není lhostejné, jak vypadá krajina, v níž se celoročně pohybují. Pečují o půdu a zvířata s láskou, na svých pozemcích často budují remízky, aleje, větrolamy, sady s původními starými odrůdami, drobné vodní nádrže, mokřady, biopásy, biokoridory, květnaté pásy podél okrajů polí a další opatření, a to i přesto, že jejich zavádění je často kvůli různým byrokratickým požadavkům a podmínkám velmi nesnadné a mnohdy nepřináší prvoplánový ekonomický přínos. Právě proto je ale potřeba dobrovolnou realizaci těchto opatření propagovat jako velmi přínosný krok, který pomáhá obnovit původní přirozené prvky ve venkovské krajině a přispívá k rozšíření biodiverzity. Tento program (https://www.asz.cz/cs/program-pestra-krajina) má za cíl sedláky nejen veřejně ocenit, ale také ukázat široké veřejnosti, že na stylu hospodaření záleží a motivovat ostatní k tomu, aby se také zapojili a udělali něco pro naši přírodu. Neboť pomoci může opravdu každý z nás! A nezáleží na tom, zda vybudujete jednu malou tůňku nebo si například na zahradě zasejete pruh s kvetoucími rostlinami, který poslouží jako skvělá pastva pro včely a ostatní hmyz.
Pavlína Rejchrtová
