Dnes je pátek 19. dubna 2024., Svátek má Rostislav
Počasí dnes 7°C Slabý déšť

Komentář: Volit v šestnácti? A proč zrovna teď?

Komentář: Volit v šestnácti? A proč zrovna teď?
Vít Rakušan | zdroj: Profimedia

Hnutí STAN se svým nově zvoleným předsedou Vítem Rakušanem chce, aby se upravilo volební právo už pro šestnáctileté, nejprve alespoň v komunálních volbách. Existují k tomu dostatečné důvody? A nemá snaha Starostů a nezávislých i své stinné stránky?

Starostové a nezávislí chtějí navrhnout, aby v komunálních volbách mohli volit už šestnáctiletí. Legislativní změnu, která by to umožnila, plánují představit již na příští schůzi Poslanecké sněmovny. Koncept volebního práva pro šestnáctileté je podle hnutí STAN životaschopný ve všech typech voleb, ale začít by chtěli právě na místní úrovni.

Základní otázky, na které u volebního práva pro šestnáctileté můžeme narazit, jsou jasné: Proč ho máme řešit zrovna teď a zda opravdu existují pádné důvody pro to, aby se nyní v České republice zavádělo - na komunální nebo jakékoli jiné úrovni.

Na úvod lze říct, že vzhledem k tomu, že dospělost, která by zřejmě měla být důvodem i pro vznik volebního práva, je individuální a dosahujeme jí v různém věku, tak jakákoli plošná hranice, odkdy mladí lidé mohou volit, bude vždy nedokonalá. Pro některé to bude příliš brzy, jiným se to zase strašně potáhne, než se volebního práva dočkají.

Zkrátka: ať už budeme ve volbách hlasovat od 16, nebo 21 let, nikdy to nebude optimální pro všechny. Diskuze, odkdy mohou mladí lidé volit, proto budou stát pokaždé trochu na vodě a najdeme spoustu důvodů pro to které číslo podle toho, kterou skupinou mladých budeme argumentovat.

Odmala odkojeni internetem, chytrými telefony a instagramem

Pokud nově zvolený předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan podle ČTK uvedl, že se domnívají, že nazrála doba, aby se otevřela diskuze o volebním právu pro šestnáctileté, není z toho v první řadě jasné, proč právě nyní ta doba nazrála. Co přesně se událo? Co se změnilo oproti době před deseti, dvaceti nebo třiceti lety?

Jsou mladí lidé zodpovědnější? Vyzrálejší? Jsou dříve dospělí? Nebo jsou snad stále stejní, ale starší generace hloupnou, dětinští a nejsou schopné se dostatečně přizpůsobit společenským změnám, novým technologiím atd.? Takže jsou na tom snad ve srovnání s nimi mladí lidé ve výsledku lépe a zdá se, i když jsou třeba stále stejní, že mají lepší předpoklady pro to fungovat v moderní době? Vyrovnat se s ní a chovat se zodpovědně, a možná i zodpovědněji než ti starší? To všechno může být pravda.

Je ale kvůli tomu nutné posouvat věkovou hranici, odkdy lidé mohou volit? A nemůže to být zároveň ve skutečnosti tak, že změny, které se ve společnosti odehrávají, nakonec dopadají na všechny, jen trochu odlišně? Mladší jsou asi odolnější vůči některým typům podvodů či falešných zpráv, na které je možné na internetu narazit, a určitými věcmi se už na rozdíl od těch starších nenechají napálit.

Na druhé straně to, že jsou již odmala odkojeni internetem, chytrými telefony a instagramem, je však zřejmě činí zranitelnějšími a více manipulovatelnými v jiných ohledech. Ať už jde například o velký důraz na srovnávání, kdo má jaké značkové boty a oblečení, nebo celkově menší míru vnitřní jistoty a větší potřebu vnějších berliček.

Dalo by se debatovat o tom, co z toho má větší vliv na hlasování ve volbách a zda tváří v tvář volební urně jsou na tom dnešní šestnáctiletí lépe než ti před třiceti lety. V mnoha směrech budou pravděpodobně informovanější, ovšem platí to i ohledně toho, jak v sobě mají věci srovnané, co se týče přístupu k vlastnímu životu a společnosti nebo schopnosti rozhodovat se, přestat těkat a soustředit se na jednu věc a v klidu se nad ní zamyslet?

Omezení volebního práva podle daní či vzdělání

Rakušan na tiskové konferenci ve sněmovně, kde mimo jiné hovořil o volebním právu pro šestnáctileté, mladší generaci jednoznačně vyzdvihl oproti té starší: "Například v době prezidentského klání v České republice jsme byli svědky různých řetězových emailů a i, řekněme, generace střední a starší mnohokrát podléhala této dezinformační kampani. Já si naopak možná myslím, že ta mladá generace v rámci těch moderních médií, v rámci sociálních sítí je schopna ty informace třídit a hodnotit i třeba lépe, než je to u generací starších nebo u generace střední a starší."

Podobné porovnávání generací nemá smysl, u každé totiž najdeme něco, navíc snadno může sklouznout až k úvahám o tom, zda by volební právo kromě spodní hranice nemělo mít i nějakou horní. A takové návrhy jsou daleko problematičtější než snižování věkové hranice, u něhož koneckonců o nic nejde. I když k němu možná nejsou vážné důvody, rozhodně nikomu neublíží.

Přesto nápady omezit volební právo od určitého věku se mohou objevit a kdo bude chtít, najde pro ně i nemálo argumentů: S věkem schopnosti vyhodnocovat některé informace upadají, starý člověk současnost hodnotí měřítky svého mládí, která už často neplatí, příliš ulpívá na tom, na co byl zvyklý z minulosti, a svým hlasem spolurozhoduje také o strategických cílech na desítky let dopředu, které se ale do budoucna dotknou mnohem více šestnáctiletých než osmdesátiletých.

Do stejné kategorie patří i různé návrhy na omezení volebního práva skrz daňové či vzdělanostní censy, které se sem tam vyskytují a které u části veřejnosti nacházejí své příznivce, protože ti mají pocit, že jejich spoluobčané ve volbách rozhodují hloupě, zmanipulovaně a nedá se spolehnout na jejich soudnost a inteligenci.

Případně se lze setkat s názorem, že o veřejných výdajích prostřednictvím volených zástupců rozhoduje masa lidí, ke které tyto prostředky nejvíce směřují, takže volební právo by měl mít jen ten, kdo dá státu určitý obnos na daních: aby volil ne ten, kdo od státu bere, nýbrž ten, kdo na jeho výdaje nejvíce přispívá.

Demonstrace za volební právo pro šestnáctileté?

Ředitel Občanského institutu a někdejší poradce premiéra Petra Nečase pro lidská práva a zahraničí Roman Joch to napsal už ve svém textu z roku 2010, v němž popisuje společnost, kde volební právo má pouze občan, který státu odevzdává na daních více, než kolik od něj bere na různých dávkách a veřejných zakázkách. "Což znamená, že např. všichni státní zaměstnanci, kteří sice platí daně, přesto nemají právo volit či být voleni do parlamentu, neboť veškerý jejich příjem je stejně z peněz daňových poplatníků, tedy od státu!" zdůrazňuje Joch.

Podle této logiky by volební právo neměla zřejmě ani velká spousta důchodců pobírajících penzi. I proto je dobré být opatrný, co se týká úvah o snižování věkové hranice pro volební právo. Ani se nemusíme nadít a mohou se začít objevovat návrhy jdoucí právě opačnou cestou: namísto rozšiřování volebního práva k jeho zužování a omezování.

Od samotných šestnáctiletých zatím poptávka po volebním právu nezaznívá. Nekonají se kvůli němu demonstrace, ani nejsou sepisovány petice za jeho schválení. Takže to pak vypadá, že je tématem spíše pro politiky z hnutí STAN než pro šestnáctileté.

Samozřejmě, můžeme se rozhodnout dát volební právo co největšímu počtu lidí a maximálně ho rozšířit čistě z principu, protože se shodneme na tom, že je to tak správně. Potom ale není důvod to balit do řečí o tom, jak jsou dnes mladí dříve vyspělí a jaké mají schopnosti oproti těm starším.

Dá se na to totiž snadno odpovědět otázkou: Jestliže se věk dožití prodlužuje a většina událostí se v životě člověka posouvá směrem k vyššímu věku, počínaje tím, kdy dostuduje, přes dobu uzavírání manželství a pořízení si dětí až po odchod do důchodu, nemělo by se i volební právo posouvat spíš do pozdějšího věku než do dřívějšího? To neznamená, že se šestnáctiletí nemohou o politiku zajímat a občansky se angažovat. Dělají to už teď a bez volebního práva. Dokladem toho jsou i protesty středoškolských studentů, kteří tlačí na politiky, aby řešili klimatickou krizi.

Zdroje:
Vlastní