„Matematiku je nutné ‚vysedět‘. Nedá se naučit koukáním na vzorce, musí se počítat příklady a vchází do hlavy prostřednictvím ruky. Je ale přitom nesmírně důležitá, neboť je základem přírodních a technických věd. Bez čísel se prostě nehneme,“ říká Miroslav Randa, děkan Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.
Přesto se mnozí učitelé snaží o zatraktivnění tohoto předmětu pro studenty. Jako například dva kantoři z jihlavské Základní školy Evžena Rošického – Lukáš Heřman a Lukáš Javorek, kteří spolu sdílejí kabinet i nápady.
Oba mladé učitele, angličtináře a matematikáře, nyní Národní institut pro další vzdělávání ocenil v celorepublikové soutěži Domino, kde zvítězili v kategorii výukových objektů. Jejich „Opičí matika“ je založená na volně dostupných videích pro všechny.
Oba dlouho učili na škole spolu a tam také celý projekt opičího vzdělávání vznikl. Jednoho dne v kabinetě se zamýšleli nad tím, co budou dělat dál.
Byli jsme trochu vyhořelí, tak jsme vymýšleli něco nového
„Inspirovali jsme se navzájem, ale upíchli jsme to prakticky na koleni. Měli jsme tak trošku tvůrčí krizi, která na učitele občas dolehne. Nic nevznikalo, škola nás začala nudit, takže jsme se navzájem hecovali a začali využívat nápady jiných učitelů, do kterých jsme pak reflektovali ty naše. Objevili jsme i projekt Monkey English čili Opičí angličtinu,“ popisuje Heřman nápad, jak zábavnou formou děti učit anglickou slovní zásobu.
„Po nějaké době jsme zjistili, že nám to dává víc, než jsme původně mysleli. Sami jsme se díky tomu naučili spoustu věcí a například dokázali už v hodinách vést výuku daleko zábavněji. To začalo přitahovat pozornost dalších učitelů, kteří kupodivu nebyli jen kolegové ze školy,“ dokresluje a dodává, že nakonec přišla nabídka, jestli by praktiky z hodin nemohli přijet a ukázat i jim.
Společných anglických výukových videí nakonec natočili stovku. A protože je tvůrčí práce bavila, kladli se další mety, které chtěli i nadále sdílet s ostatními učiteli. Teď každý z nich lektoruje, ať už společně nebo zvlášť.
Naučili jsme se psát i na tabuli
Projekt Opičí matiky byl školou i pro samotné učitele. Podle Lukáše Heřmana se díky kameře naučili hodiny „rozbalit“, aby do látky vtáhli děti už od začátku. „To se na pedagogické fakultě nenaučíte. Neřeknou vám, jak hrát, aby z hodiny nebyl kostel, kde se nemůžou ani pohnout. Od takového stylu výuky jsem už třeba úplně upustil, protože to nebavilo ani mě, ani žáky. Hodiny jsou nakonec ještě zábavnější než videa, protože v nich jsou právě ti žáci,“ líčí svoje hodiny.
Videa si učitelé vyrábějí sami, nikoho si na to nenajímají, na všem pracovali společně. Třeba technicky zpracovat a sestříhat záběry, upravit grafiku, která žáky více naláká. „Vizuální stránka je důležitá. Když to uděláte pěkně, natáhne to daleko více dětí. A já jsem se dost zlepšil i v psaní. Jako levák s tím mám problémy. Teď se dá z tabule dokonce číst,“ směje se učitel matematiky Lukáš Javorek.
„Náš web i YouTube kanál jsou zdarma. Jako učitel tam nechci mít reklamu, s ní bych to nedělal, protože nevím, co za reklamu tam skočí nebo kolik jich ve videu nakonec bude. To hodinu může zničit,“ dodává.
Chtěl bych vidět od dětí větší zájem, statistiky to neukazují
Za svojí práci navíc učitelé nic nedostávají. Zastřešující organizace jim nanejvýš proplácí cesty a lektorování. Proto se shodují na tom, že se po stěhování Lukáše Heřmana na jinou školu v Rychnově nad Kněžnou už nebudou tolik soustředit na videa, ale jiné aktivity. Podle Javorka by to mohly být k videím například hlavolamy, skládačky či graficky hezky udělané pracovní listy, které by byly z reálného světa s výukou matematické gramotnosti. Lukáš Heřman se chce nadále věnovat lektorování a učitelské profesi.
Sám měl s projektem větší ambice a čekal, že se to mezi žáky více rozšíří. „Myslel jsem si, že to bude ze strany žáků daleko intenzivnější, než to je. Že je to děti bude bavit víc. Pro mě osobně je to trošku zklamání, protože jsem si myslel, že budou k učení využívat videa daleko víc. Vidíme to podle statistiky návštěv na YouTube kanále. Zatím to nevypadá, že by si to přeposílali, sdíleli na sítích a podobně,“ posteskl si Javorek.
„Asi si společně s přibývajícím věkem uvědomuji, že nechci dělat věci napůl. Při vědomí, že budu známý či populární, ale nebudu dávat maximum do každodenní výuky, bych to nemohl dělat. Pro mě je ten hlavní cíl být dobrý učitel a zlepšovat se v tom. Proto jsem to celé dělal. Semináře jsou pro mě způsob, jak se udržovat ve formě a vidět nápady u ostatních kolegů po republice. Naštěstí se všechny moje aktivity krásně doplňují,“ uzavírá Javorek.
