Drogy jsou Bůh a Bůh je droga. Film Modlitba je docela uvěřitelný zázrak

Závislost na drogách a její léčba jsou mezi filmaři oblíbený motiv – před nedávnem jsme měli možnost v českých kinech vidět například snímek režiséra Felixe van Groeningena Beautiful Boy, v němž roli drogově závislého mladíka ztvárnil talentovaný Timothée Chalamet. Také snímek třiapadesátiletého francouzského režiséra Cédrika Kahna vděčí za svou přesvědčivost z velké části hlavnímu představiteli, jímž je francouzský herec Anthony Bajon – na loňském Berlinale za svůj výkon právem dostal Stříbrného medvěda.

Představuje dvaadvacetiletého Thomase, který se léčí ze závislosti na heroinu v katolickém rehabilitačním centru ve francouzských Alpách.

Nejde tu tím pádem jen o to, že se má hrdina zbavit život ohrožující závislosti, ale také o to, že má prázdné místo po heroinu zaplnit vírou v Boha. Svým způsobem je proto Thomasova mise o to těžší – k náboženství nemá žádný vztah, nehodlá se k Bohu obracet a programová dobrotivost, pokora a „pánbíčkářství“ jeho průvodců na cestě ze závislosti jej dovádějí k šílenství.

Po krátké době z centra vztekle odejde a nejspíš by se nikdy nevrátil, nebýt toho, že večer nejede žádný autobus, který by ho odvezl... A také toho, že na statku, kam účastníci terapie dojíždějí pracovat, žije sympatická dcera majitelů, která Thomase přesvědčí, aby si svůj odchod rozmyslel a zachránil si tak život.

Thomasův obrat je vylíčen nesentimentálně, uvěřitelně, s upřímným pochopením lidských slabostí a tužeb a s neméně upřímným porozuměním tomu, čím se Thomasovi snaží pomoci katolické společenství.

Nejedná se v žádném případě o náboženskou agitku ani o kýčovitý svatý obrázek: režisér Cédric Kahn se ostatně označuje za agnostika. Jeho film sleduje svého hrdinu a jeho společníky bez iluzí, ale s nepředpojatou otevřeností. V Modlitbě dojde i na zázrak – je to ovšem právě ten druh zázraku, jaký prožil leckdo, jen mu možná nepřikládal patřičný význam...

Velkou roli v Thomasově příběhu hraje úchvatné prostředí velehor, ještě důležitější jsou však autentické herecké výkony všech zúčastněných. Síla Kahnova vyprávění je v detailu, v soustředění se na tváře a na výpovědi jednotlivých účastníků terapie. Nabízí se paralela s filmem rovněž výjimečným, byť zdánlivě zcela odlišným – s loňským divokým tanečním hororem Climax Gaspara Noého. Tam se (řečeno ve zkratce) mladí lidé pod vlivem drogy ocitají na cestě do pozemského pekla. V Modlitbě dostávají nabídku z této cesty odbočit opačným směrem; v obou případech jde ale o živoucí, znepokojivý obraz lidí, jež neuspokojuje všednost života, jaký jim současný svět nabízí.

Představitel Thomase Anthony Bajon projde ve filmu málem neuvěřitelnou, ale zároveň naprosto věrohodnou proměnou od zarputilého, nejistého, do sebe uzavřeného pořízka, z něhož přímo sálá nedůvěra ve vše okolo (nejvíc pak ve vše spojené s náboženstvím), v laskavého, sebevědomého mladého muže, který nachází nový cíl života. Jeho záchvat vzteku na počátku příběhu působí stejně přesvědčivě, jako když se časem role obrátí a Thomas je tím, kdo uklidňuje hysterického nováčka.

Bez snadných návodů, neochvějných jistot a přehnaných slibů, ale s nezanedbatelnou nadějí na úspěch – taková je terapie pro dnešní svět podle Cédrika Kahna. Stojí za to mu dopřát sluchu.