Zdrcující konec první části, kdy se mnoho avengerů spolu s dalšími bytostmi rozpadlo na prach, nabízel také jedinou možnost, jak by mohli zbylí hrdinové se světem ještě něco udělat – totiž cestovat nazpět v čase.
To není nikdy úplně jednoduché a zřídkakdy to dává smysl; díky tomu se mohou scenáristé Avengers vděčně navážet do slavné série z 80. let Návrat do budoucnosti, i když jejich vlastní řešení není o mnoho neprůstřelnější (obsahuje ovšem revoluční postulát, totiž že zásahem do minulosti není možno měnit přítomnost, z níž se přišlo – a je tudíž například jedno, setkáte-li se v minulosti se svou mladší verzí).
  |
Cestování v čase není jen prostředkem, jak případně porazit vyšinutého Thanose, ale také příležitostí připomenout dřívější příběhy a zdvihnout stavidla nostalgie – hrdinové se mohou setkat i se svými dávno mrtvými příbuznými, prohodit s nimi vřelá slova a odnést si zásadní poučení do dalšího života. Co jiného než nostalgie by ale také mělo pohánět snímek, kterým vrcholí úctyhodný projekt dvaadvaceti filmů, jejichž dějové linie, svérázné postavy a velmi různou stylizaci dokázali tvůrci vesměs výborně provázat.
Do společného dobrodružství si hrdinové přinesli svá vlastní témata, jež se vždy nějak dotýkala bolestně poznamenaných partnerských vztahů nebo vztahů v rodině – a nakonec i sami avengeři takovou nově poskládanou, ale o nic méně problematickou rodinu představují.
Filmové premiéry: komiksoví Avengers porcují ve vesmíru padoucha Ostrým nožem |
Finální epizoda tuto rodinu smířlivě tmelí a poskytuje každé z výrazných postav patřičný prostor k takovému rozloučení, po němž by v duši fanouška nezůstalo prázdno ani smutek. Naděje, kterou nejkošatější sága filmové historie (a především samozřejmě úspěšný komerční produkt) dává, ovšem není plytká, neslibuje nesmrtelnost ani idylu pro všechny. Naopak dost zřetelně zdůrazňuje, že k životu patří ztráta blízkých, oběť, stárnutí i smrt. Nejtoužebnějším přáním zmoudřelých avengerů je svět, který by se bez nich obešel, ale odváží se v to někdo doopravdy doufat?
Každopádně studio Marvel (potažmo gigantický otesánek Disney) doufá, že příběhy o hrdinech, ale zejména hrdinkách zachraňujících svět ještě nějakou dobu diváky bavit nepřestanou. Plánovaná nová vlna superhrdinských filmů odstartovala letos v březnu filmem Captain Marvel, jehož titulní hrdinka se na poslední chvíli stala také novou posilou avengerů. Přítomnost kapitánky v Endgame působí asi podobně organicky jako pověstná inkluze psa Poochieho do show Itchyho a Scratchyho. Naštěstí dychtivě očekávanou větu, že se musí nadlouho vzdálit, vyřkne protekční zachránkyně světů poměrně brzy – a také svůj slib dodrží.
Strhující akce, opulentní výprava, vyprofilované postavy, stravitelně zabalené ponaučení a ta možná vůbec nejdůležitější ingredience, humor, činily z celého avengerovského projektu výjimečnou záležitost – a nejinak tomu je ve finálním snímku. Nic netrvá věčně a možná to platí i o oblibě superhrdinských příběhů. Avengers ale na úbytě rozhodně nezašli.
Avengers: Endgame
USA 2019
Režie: Anthony Russo, Joe Russo
Premiéra 25. 4.
