Týden v Barceloně, měsíc v Bangkoku a pak čtrnáct dní v Brně. Tak vypadá život takzvaných digitálních nomádů, kteří se rozhodli cestovat po světě, a přitom neopustit svoji práci. Vykonávají ji na dálku z nejrůznějších koutů světa prostřednictvím internetu. A jejich počet stále stoupá.

Podle průzkumu MBO Partners s názvem Digital Nomadism: A Rising Trend se za digitální nomády považuje zhruba 4,8 milionu Američanů. Práce spojená s cestováním je ale populární i u nás. Už šest let kočovným způsobem života žije například spoluautor webu a cestovatelského průvodce Matouš Vinš.

„Lákala mě svoboda žít kdekoliv. Baví mě pomalé cestování, možnost zůstat na jednom místě delší dobu, najít si kamarády i mezi místními a poznat kulturu trochu víc do hloubky. K tomu je práce na dálku ideální, stačí mi jen funkční internet, což dnes ve velké části světa není problém,“ popsal důvody, které ho k nomádství vedly.

To, že dostupnost internetového připojení výrazně ulehčila možnosti pracovat z jakéhokoliv místa na světě, potvrzuje i marketingový ředitel společnosti netbox, která poskytuje připojení k internetu, Lukáš Pazourek.

„Přístup k internetu má dnes asi 4,3 miliardy lidí po celém světě. To je víc než polovina populace. K internetu je možné se připojit téměř všude. Připojení od netboxu navíc nabízí upload stejně rychlý jako download. To digitální nomádi nepochybně ocení, protože mohou rychle odeslat data, která potřebují, a pak jít poznávat krásy města,“ uvedl Pazourek.

Digitální nomádi si tak mohou pro práci vybrat kterékoliv místo na světě, „Mně se nejlépe pracuje z thajského Chiang Mai, kde se mi daří držet skvělou pracovní morálku, ale zároveň trávit spoustu času s blízkými přáteli, potkávat nové zajímavé lidi a objevovat na motorce zapadlé kouty thajských hor. Skvělý byl i vietnamský Da Nang či portugalské Porto, rád se vracím do Berlína a Holandska. Letošní zimu plánuji pořádně otestovat subsaharskou Afriku,“ vyjmenoval Vinš.

Autor webu digitalninomadstvi.cz Martin Rosulek si zase pochvaluje práci v Chiang Mai na severu Thajska.  „Je to skvělé město pro svoji obrovskou komunitu digitálních nomádů z celého světa. Člověk se tam snadno seznámí a současně může uzpůsobit práci pro maximální výkon. Prostředí je navíc stále exotické a letenka dolů na jih Thajska na pláže není tak drahá,“ vyzdvihl Rosulek. Jeho oblíbeným pracovním místem je i jihoamerické Peru.

„V souvislosti s digitálními nomády se o něm moc nemluví, ale musím říct, že kombinace prostředí a infrastruktury, respektive zázemí pro pracující nomády, tam je na velmi pěkné úrovni,“ domnívá se. 

Digitálními nomády se nejčastěji stávají IT specialisté nebo marketéři. Jsou mezi sebou navíc v čilém kontaktu prostřednictvím internetových diskuzních fór.

Mnozí se pak také vypraví na společnou cestu. „Loni v listopadu jsem s nomády plula z Barcelony do brazilského Recife. Byla to dosud největší a nejzajímavější konference, jaké jsem se účastnila. Desítky přednášek, workshopů i komornějších setkání. A to celé se odehrávalo na čtvrtkilometrové lodi, na které se nás sešlo 492, a to dokonce z 51 zemí celého světa,“ řekla marketingová specialistka Eva Kneblová.

Na plavbě tak Kneblová poznala řadu zajímavých lidí a načerpala mnoho zkušeností. „Na konci mi bylo až líto, že jsem měla už koupenou letenku zpátky do Evropy a domluvené schůzky, samotná plavba byla totiž jen začátek.

Velká část kolegů se poté přesunula o kousek dál, kde v domku na pláži pracovali na velkém webovém projektu, jiní se sice na chvíli odpojili, ale pak spolu trávili třeba konec roku v Riu.

Nomádi fungují především jako velká komunita, vzájemně si zprostředkovávají práci nebo využívají svých služeb typu pronájem ubytování nebo výuka jazyků,“ dodala s tím, že i ona by v budoucnu ráda pracovala více mimo kancelář, když to povaha její práce umožňuje.

Práce z kavárny v Thajsku nebo taverny v Řecku už ale není vyhrazená jen pro lidi, kteří jsou na volné noze. Firmy stále častěji umožňují svým zaměstnancům alespoň na čas vycestovat do zahraničí a práci si vzít s sebou.

„Pokud tomu nebrání technické nebo praktické důvody, jsem jednoznačně pro, aby firmy poskytly svým zaměstnancům možnost si digitální nomádství na nějaký čas minimálně vyzkoušet,“ myslí si HR ředitelka reklamní agentury Ogilvy Žaneta Lohrová Jedličková.

Podle Vinše se digitálním nomádem může alespoň na pár měsíců stát kdokoliv. „Dlouhodobě to není pro každého, většina lidí potřebuje mít fyzický domov a pevné zázemí.

Na cesty v rámci několika týdnů či měsíců v roce ale může vyrazit každý, komu to práce umožní. V dnešním světě je to velmi jednoduché,“ domnívá se cestovatel. Sám přitom klasický domov nemá. „Vlastním tak málo věcí, že zázemí nepotřebuji. Pár věcí nechávám v ČR u rodičů či kamarádů, jde ale o věci, bez kterých se obejdu,“ řekl Vinš.

Podobný názor má i Rosulek. „Digitální nomádství je v řadě případů velmi specifické a vyžaduje od člověka ústupky ze své zóny pohodlí. Někdy to může být neustále jiná postel, jiné suroviny na vaření, jiné denní jídlo. Někomu vadí i neustále řešení vízových povinností, koupě letenek a přesunů z místa na místo,“ vyjmenoval, s čím se musí digitální nomádi vypořádat.

S přítelkyní má malé zázemí v Praze, odkud vyráží na kratší nebo delší cesty. „Je fajn se mít kam vrátit. Každopádně zůstat na jednom místě prostě nyní nevydržím a potřebuji jak mozek, tak tělo bombardovat novými vjemy. Ve chvíli, kdy máme práci, kterou můžeme dělat téměř odkudkoli, proč strávit roky na jednom místě, když je naše planeta tak velká?

Digitální nomádství mi umožňuje žít pestřejší život a já jsem za to nesmírně vděčný. Žijeme ve skvělé době,“ uzavřel Rosulek.