Seznamka
Autobusta Járy Cimrmana
Autor: Wikipedia.org / Stanislav Jelen
Zažili jsme již celonárodní anketu, koho že si nanejvýš vážíme. Jednoznačně vyvoleným se mohl stát Jára Cimrman. Leč byl organizátory ze soutěže vyloučen. Máme-li trochu smyslu pro absurdum, nepřekvapí nás, že nyní měla být podána petice proti ustavení sochy Marie Terezie v Praze. S odůvodněním, že „panovnice škodila českým zemím a už vznikající, pět a půl metru vysokou sochu ze sklobetonu, si v Praze nezaslouží“. Estetické hledisko pomiňme. Vedení městské části ale v reakci na petici označilo Marii Terezii za „vládkyni, která měla nepopiratelnou zásluhu na příchodu modernity do habsburského panství včetně českých zemí“. Tatáž radnice Prahy 6 odhalí v druhé polovině letošního roku pomník s fontánou věnovaný české šlechtičně Žofii Chotkové, jež zemřela v roce 1914 při atentátu spolu se svým manželem Ferdinandem d´ Este, následníkem trůnu rakouské monarchie. On sám, jak známo, se zřekl nároků na trůn pro své děti pro nižší šlechtický rod své manželky. Pokud jde o pomník, bude mít tvar vějíře. Bude napojený na přívod vody jako tzv. „mlhoviště“, osvěžující okolí. Oba zmíněné pomníky budou příhodně zasazeny do parku. Může nás jen potěšit, že alespoň proti pomníku Žofie Chotkové žádná nejapná petice nevznikla.
O bourání a ničení soch toho známe již hodně. I v „moderní době“. Je zřejmé, že nikde v Evropě nenajdeme již sochu Adolfa Hitlera. Pokud jde o Stalina, někde na východě jsou výjimky, potvrzující pravidlo. Jinak je tomu v Itálii. Běžně jsou k dostání suvenýry s obrázkem duceho, s hákovými kříži a dalšími symboly fašistické éry. Vydávají se kalendáře se snímky hajlujícího Mussoliniho v různých vojenských uniformách. Jsou dostupné na novinových stáncích. Koupit je možno i vlajky se svazky prutů, svastikami a symboly SS nebo bronzová busta Benita, stejně jako Hitlera. Vnímání Italů těchto jevů je zjevně jiné a tolenrantnější než naše. Může někoho překvapit Alessandri Mussolini. Vnučka fašistického diktátora působí jako konzervativní pravicová politička, zvolená do parlamentu. Byla poprvé zvolena roku 1992 za neofašistickou stranu Italské socialistické hnutí (MSI). Vedla stranu Sociální akce (AS), která se letos spojila s dalšími v Berlusconiho stranu Lid svobody (PdL). Na druhé straně - ve světě to dnes spěje až k extrémní korektnosti; v Británii se diskutuje o zbourání sochy admirála Nelsona v Londýně a v USA o zničení sochy generála Roberta Edwarda Lee. Oba skvělí vojevůdci, avšak vyslovovali se pro zachování otroctví.
Symboly sbližují i rozdělují. Žel, nesmírně případnou ilustrací je bolestná událost těchto dnů ve Francii. Vyhořelá Notre-Dame. Pokud by se jednalo o teroristickou akci, účinek by byl tragický. Bohu dík; jak bylo uvedeno, jednalo se o nešťastnou náhodu. Ikona Francie spojuje rozdělenou společnost. Ve Francii i Evropě.
Židy i křesťany bytostně dráždil obraz římského císaře na mincích, když obsahovaly titul Pán s božským atributem. Následně pohany dráždil ukřižovaný otrok a v katakombách byl dochován namalovaný posměvačský krucifix s ukřižovaným oslem. Kolem něj chodili křesťané k bohoslužbě. Tamtéž je vidět kryptogram ryby s významem „Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel“. A ve starověkém Římě se stávalo, že poté co nenáviděný císař zemřel či byl zavražděn, jeho sochy vzaly zasvé. Pozoruhodný je římský Sloup Marka Aurelia. Původně zasvěcen císaři a jeho manželce Faustině. Jejich pozlacené sochy dal v roce 1589 papež Sixtus V. odstranit a nahradit bronzovou sochou apoštola Pavla s mečem. Obdobně Trajánův sloup, postavený ke cti císaře Traiana. Roku 1587 dal papež Sixtus V. na vrcholek místo něj umístit sochu svatého Petra, která je tam dodnes.
A situace u nás doma? Dnes se sotva nějaký odporný relikt minulosti ještě najde. A pokud ano, neirituje tolik jako dříve. Nejspíše byl odsunut do obce Bezpráví. Spíše si vzpomeneme na pomníky a sochy z dob minulých, kterých je škoda. Například císař Josef II, maršálek Radecký, TGM. Snad se již také nepřihodí něco takového, jako když byl před pár lety pražskými konšely odklizen Jan Želivský stojící před Novoměstskou radnicí. Jeden z prvních, kdo obnovil podávání chleba a vína. Kalich na Týnském chrámu s hostií, symbolem, byl obnoven a kutálející se hlavy Mariiny litují i ti, kteří se přou o obnovení sloupu. S odstupem století nám připadají jiné, dávné události již jako úsměvné. Tak například v období baroka školní inscenace her, v nichž socha Husova byla posléze nahrazena Nepomukovou. Pokroková školní metodika přitom využívala i podněty Komenského při výuce cizího jazyka. A dálo se tak nejen v latině, ale také v češtině i v představeních pro veřejnost. Tak například v Litomyšli měli piaristé od roku 1733 také dvouleté studium filosofické, do něhož byli přijímáni i světští studující. Piaristé používali při výuce Komenského spis Orbis pictus a běžně používali i jeho učebnici latiny Janua linguarorum. Významné bylo, že piaristické akademie a představení žáků se konaly téměř výhradně v češtině, zatímco podobné jezuitské akce byly v převážné většině vedeny jazykem latinským. V obou případech ku prospěchu studentů i návštěvníků představení.
Závěrem: Se svými vzory a idoly se vyrovnáváme od dětství do dospělosti včetně. Více, než si to uvědomujeme, každodenně nás oslovují znaky, symboly, značky, emblémy, obrazce, obrazy, barvy, šifry, odznaky, znamení, piktogramy. Stačí, když jdete pěšky či jedete autem a sledujete značení. Berete do ruky bankovky a mince. Naznačili jsme, že naše představivost musí být otevřena pro mnohost, v níž vycítíme mnohdy nesoulad, protiklad, stejně jako podobnost, možnost shody, dohody či kompromisu a potřebu chápat souvislosti, spojitosti, vzájemný vztah. Ilustrací snad mohou být množiny. Mezi nimi lze provádět různé množinové operace. Mezi nejzákladnější patří sjednocení, průnik, rozdíl a doplněk. A množiny obsahují prvky, bez nichž by byly prázdné. Snad lze obrazně vyjádřit, jak chudá by byla naše představivost, kdyby byla odkázána na jeden akord, jednu barvu, ba i černobílé vnímání. Kdybychom si mysleli všichni to samé jako jiní lidé, měli bychom totožné názory, pak by nás nezajímali. Ani bychom nemuseli spolu vůbec mluvit. Nejsme odlitek jeden druhého. Ostatně i proto jsme byli stvořeni jako muž a žena…
Jan Kašper je emeritní farář Českobratrské církve evangelické.
