RECENZE: Zápletkou Grófka neoslňuje, poetikou ano

Autorce a malířce, která žije ve Francii už přes dvacet let, představil Paříž její partner v devadesátých letech. Protagonistka příběhu Ana se však ve francouzské metropoli ocitá o pár let dříve. Zprvu krátký výlet československého dorostu za tamní spřátelenou komunistickou mládeží se rozhodne proměnit v trvalý útěk z domoviny.

Žádný plán nemá, jen svůj pas. Velmi brzy však během toulek po městě potkává zprvu tajemnou Grófku, která jí poskytne útočiště u svého přítele v jakési kavárně barového typu, či snad baru kavárenského typu. Kdoví. Podstatné to však není. Zprvu plachá a němá Ana, nucená skrývat se v malém kamrlíku, postupně nachází svůj hlas jako múza malíře Alberta, pravidelného návštěvníka jejího nového domova.

Poetika vítězí nad politikou

V nitru se však stále vyrovnává se vzpomínkami na Československo, na oslavy Prvního máje, rodiče, otce funkcionáře i matku učitelku a hlavně na ty proklaté karafiáty. Kytky, které v Paříží nikdy nebudou znamenat to samé, co v Praze. A do toho všeho Grófka, rozporuplná žena, která se jí jen tak rozhodla pomoct, ale ona netuší proč. Není však třeba oplývat detektivním talentem, aby to čtenáři velmi záhy došlo.

Grófka 65 % Lenka Horňáková-Civade Argo, 2019, 240 stran

Ústřední zápletka Grófky invencí neoplývá, román však nabývá alespoň na poetických rozměrech. Odkazuje na Karla Hynka Máchu i Guillauma Apollinaira, soustředí se na proměnu krajiny, vnitřní i venkovní. V protikladu leží skutečný hybatel osudu Grófky i Any – politická situace. Jeden z mála pevných bodů jinak rozevlátého, mnohdy až fantaskního příběhu.

Pokud na jeho náladu čtenář nepřistoupí a nenechá se zavléci autorkou vstříc trochu naivnímu světu, zůstane jeho vyznění velmi banální. Zajisté zcela jiné, nežli v případě předchozí knihy Marie a Magdalény, za kterou získala prestižní cenu Prix Renaudot. Ocenění však neminulo ani Grófku. Horňáková-Civade si převezme Le Prix Littéraire Richelieu de la Francophonie – cenu pro autory, kteří píší francouzsky, aniž by francouzština byla jejich rodným jazykem. Za necelé tři roky skvělá bilance.