Prokleté 20. století. Proč neumíme chránit moderní stavby? A nechceme po památkářích nemožné?

29. duben 2019
Přes čáru

Významné památky meziválečné i poválečné architektury padají jedna po druhé k zemi nebo jsou necitlivě rekonstruovány. Selhává památková péče při ochraně moderních staveb? A jaké jsou vůbec reálné možnosti památkářů vzdorovat komerčním tlakům? Na to se v magazínu Přes čáru pokusili odpovědět památkář Matyáš Kracík a historik architektury Jakub Potůček.

Jen během posledního měsíce zažili milovníci moderní architektury horké chvilky, když se řešila památková ochrana Kotvy a byla zveřejněná možná budoucí podoba Máje. Mezitím jeřáby rozebírají Transgas a prvorepublikové budovy Elektrických podniků na Vltavské nebo Zengrovy trafostanice na Klárově jsou rekonstruovány tak, že se zdá, že z původních staveb skoro nic nezůstane. Laická i odborná veřejnost si často stěžuje, že památková péče neumí moderní stavby chránit. Jakub Potůček z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT si sice nemyslí, že by česká památková péče selhávala jako celek, nedokáže se ale popasovat se současnými výzvami. Neumí si poradit například s materiály, ze kterých jsou postaveny meziválečné a hlavně poválečné stavby. S tvrzením, že tyto materiály nevyhovují dnešním požadavkům, se pak mnoho budov necitlivě zrekonstruuje. „Tyto materiály jsou ale pro matérii a hodnotu architektury stejně důležité jako barokní rám okna nebo gotická omítka,“ vysvětluje Potůček.

Obchodní dům Máj

Matyáš Kracík z pražského pracoviště Národního památkového ústavu upozorňuje na problematickou, nicméně běžnou praxi, kdy si soukromí investoři pořídí posudky od soukromých statiků a dalších znalců, ve kterých se píše, že daná budova neodpovídá současným standardům, a není ji možné památkově chránit. „Říkáme tomu posudkářství. Takové zaujaté posudky samozřejmě nerespektujeme a napíšeme vlastní posudek,“ říká Kracík. „A je pak na výkonné složce, jak se s tím vypořádá.“ Výkonnou složkou například v Praze je Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, který by měl respektovat vyjádření Národního památkového ústavu, a pokud ho nerespektuje, tak podle zákona musí vysvětlit proč.

Jak je tedy možné, že se bourají i stavby, které odborníci navrhují chránit? Nepotřebuje památková péče velkou systémovou změnu? Potůček i Kracík si myslí, že ne. Podle Potůčka jsou památkáři přehlceni marginálními kauzami a banalitami, jako je barva oken druhořadých budov v památkových zónách, a nezbývá jim čas na důležité kauzy. „Jsem přesvědčen, že systémová změna by nepomohla. Je to o kompetenci konkrétních lidí,“ doplňuje Kracík. „Institut památkové ochrany obecně nemůže chránit památky před arogancí místních politiků, před nevkusem nebo idiocií,“ uzavírá Jakub Potůček.

Co by se mělo udělat, aby památková péče fungovala lépe? Není žádostí o zápis mezi chráněné památky zbytečně moc? A budeme chránit i plastová okna? Poslechněte si celou debatu v magazínu Přes čáru.  

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.