Když třinecký útočník Ethan Werek v nedělním, finálovém utkání extraligy trefou do prázdné branky Liberce zvýšil na 4:2, chybělo do konce třetí třetiny 76 vteřin...
„To mě napadlo, že to už asi dáme. Pak se mi podlomily nohy... A šlo to až do slz, když jsem viděl, jak celý zimák skanduje: Mistři!“ popisoval své dojmy Šimon Hrubec po finálové výhře nad Libercem 4:2 na zápasy. „Vyhrát titul se nepoštěstí každému. A vyhrát doma je pro vyvolené. Nám se to povedlo. Něco neskutečného.“
Hrubec vyprávěl, že je rád, že konečně bude moci jít na pivo s trenérem gólmanů Jaroslavem Kamešem i svým dlouholetým brankářským parťákem Peterem Hamerlíkem. „Oba už titul měli. Konečně patřím k nim,“ smál se Hrubec. „Základy mi dal táta a Čavar, Jarda Kameš, mě vytesal. A Peter Hamerlík je už součást rodiny. Bude kmotrem mého syna.“
Mrzí vás, že nemůžete slavit s Peterem Hamerlíkem, jelikož v průběhu sezony odešel do Pardubic a pak byl v partnerském klubu Frýdku-Místku?
Mrzí. Ale medaili jsem mu vzal, protože si ji zaslouží za to, jak mě celých sedm let, co jsem v Třinci, podporoval. Musím však poděkovat i dalším brankářům, kteří tu byli se mnou – Stevu Danečkovi i Kantisovi (Pavlu Kantorovi), s kterým jsem chytal od sedmé třídy. Tenkrát jsme se bavili, že by bylo fajn, kdybychom se jednou živili hokejem. A my se jím živíme, a ještě jsme spolu zvedli pohár. Nevím, komu mám poděkovat... Nahoru babičce a mamince mé ženy, ale i Bohu. Je to něco neuvěřitelného.
Co říkáte názoru, že play off je o brankářích?
To si nemyslím. Musím poděkovat celému našemu týmu, jak drží spolu. A to, co jsme předvedli od Vítkovic přes Plzeň s duem Gulaš – Kovář a skvělým Frodlem v brance až po Liberec, je úžasné.
Síly vám neubývaly?
Přiznám se, že jsem na letní přípravu nadával. Říkal jsem, že to, co do nás Venca (trenér Varaďa) rve, je neúnosné, že to asi přehání, že je blázen, samozřejmě v dobrém. Ale on věděl, co dělá, protože jsem se cítil absolutně skvěle. I na ostatních klucích bylo znát, že bychom mohli hrát ještě jednu sérii, protože opravdu jsme na tom fyzicky výborně.
„To, co jsme v play off předvedli od Vítkovic přes Plzeň až po Liberec, je úžasné.“ Šimon Hrubec, brankář třineckých mistrů |
Co finálovou sérii rozhodlo?
Celý Liberec hrál skvěle. Zřejmě to, že se více hádali s rozhodčími, než aby se soustředili na nás. Nám bylo úplně jedno, co na nás pokřikují, jak na nás dojíždějí. Slušně řečeno jsme si klidně nechali dát do držky a šli za titulem.
Vítězství jste slavil i se synem Adamem. Jaké to bylo?
Trochu mě mrzí, že jsem titul nevyhrál, než se narodil, protože on je můj titul. Když se na mě usměje, když přijdu domů, dá mi pusu, plácne si. Pořád na mě řve gól, což se mu snažím vysvětlit, že zrovna v mém případě to není dobré... Ale má rok, ví, že hokej je gól. Vyhrát titul před jeho narozením, možná bych si ho užil více. Ale i tak je to ohromná věc.
Je pro vás triumf v extralize o to cennější, že vám lékaři v mládí hokej zakazovali?
To je pravda, to mě teď ani nenapadlo. Vlastně jsem hokej ani hrát nemusel. Paní doktorka mi tehdy říkala, ať jdu do brány, že tam se jenom stojí. (směje se)
(Ne)obyčejný brankář Hrubec. Chytá, inspiruje, čte a doporučuje knihy |
Co jste měl za problémy?
Byl jsem pořád nemocný. Začínal jsem jako útočník, a asi jak jsem furt dýchal ten studený vzduch, měl jsem záněty průdušek a tak.
Už je jisté, že z Třince odejdete. Víte kam?
Do zahraničí. To je asi jediné, co zatím můžu říct.
Jak budete na Třinec vzpomínat?
Máme tady trenéra brankářů Jardu Kameše, který mě naučil chytat. Venca (Varaďa) mi věřil, i další trenéři mi dávali důvěru, za což jim chci poděkovat. Třinec mi dal ženu, syna a i nejlepšího kamaráda, vlastně už člena rodiny – Peťu Hamerlíka.
