Demonstrace snadno a rychle

Počet zobrazení: 2956

Dávno to bylo, záviděl jsem Italům! Mohli v Bologni demonstrovat, kdy a když se jim zachtělo; nesměli se však nikdy bouřit proti USA a urážet italského prezidenta.

Mohli pískat i bubnovat!

Luigi Longo a Enrico Berlinguer vedli na demonstracích dialog s demonstranty.

„Za co stojí naše italská vláda“ – optal se Luigi Longo, generální tajemník Italské komunistické strany přítomných deset tisíců; opáčily mu, že vláda stojí za hovno!

„Kdo nechce prolévat krev v boji proti vietnamským bratrům?“ optal se davu jeho nástupce a tehdy čelný představitel Světové federace demokratické mládeže Enrico Berlinguer:

„My! Všichni! Nechceme válku! Chceme mír!“

Stejné bylo nejenom v Bologni, ale i na italské vesnici na slavnosti listu „Unita“. Na dodržování zákonů dbali policisté, karabineři. Svolavatelé je předtím stačili nejenom nakrmit – ale i opít.

To všechno se u nás v Československé socialistické republice nesmělo.

Dneska se už u nás může všechno; u sousedů ve světě probíhají revoluce, oranžové, modré, fialové.

cerny_kampa-kopia.jpg
Sousoší ak. soch. Davida Černého na pražské Kampě. Foto: Autor

U nás se může v míře neomezené urážet hlava státu, prezident se může zpodobňovat ve tvaru lidského lejna, může se urážet jeho symbol, prezidentská standarta.

Před tím nynějším prezidentem na samém počátku svobody a demokracie se mohl vozit prezidentův pes Ďula v mercedesu s prezidentskou standartou, když jel z ordinace veterináře, tehdejšího ministra zemědělství, který chtěl zemědělství zrušit.

Prahou putovaly docela nedávno dlouhé průvody nespokojenců kolem Klárova na Pražský hrad s červenými kartami ala Made in USA. Kráčel v nich i tehdejší rektor Univerzity Karlovy – dneska senátor. Jakoby se nechumelilo, příklady přece táhnou.

Staroměstské náměstí nyní zaplnily deset tisíce bouřících, téměř od nemluvňat po starce s reklamními deštníky, s předem vyrobenými transparenty a nápisy v rukách dětí, požadujících svobodu justici a právu. Proti Babišovi, proti Benešové. Na obranu státního zástupce – majícího stejné příjmení jako prezident. 

Exekuce a bída jim jaksi nevadily.

Demonstrace hořely celou naší zemí – od Prahy až po Brno. Se stejnými deštníky a se stejnými hesly.

Krátce před touto spontánní a dobře organizovanou demonstrací musely na pražském Václavském náměstí zasáhnout i těžkoodděnci. Jednoho z přistižených si položili na dlažbu. Byly u toho i těžkoodděné policistky, zdravotní sestry. Televizní záběry vyvolávaly dojem, jakoby chvílemi chtěli zasahující zahanbit totalitní mlátičky Pohotovostního pluku SNB z doby konce totality.

Máme svobodu, jakou nám může svět závidět! Nakoupili jsme vybavení pro potlačující aparát na světové úrovni, na těle každého zasahujícího váží tato plná polní skoro 40 kg.

Kdyby žil spisovatel Jaroslav Hašek a anarchista Franta Sauer určitě by zvolali:

„Hlavně, že se u nás pořád něco děje!“

Co se děje, to není vůbec podstatné! Je živo, kam oko pohlédne. Můžeme všechno – i čůrat na republiku!

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984