Marian Vojtko (46): Jsem nepolapitelný!
Kdyby Marian Vojtko (46) nezpíval, možná bychom o něm dnes slyšeli jako o vrcholovém sportovci. V dětství totiž závodně lyžoval. Hudební talent a láska k muzice ale v jeho životě převážily. Téměř dvacet let se už úspěšně pohybuje na české muzikálové scéně, kde jde z role do role, v roce 2010 byl dokonce oceněn Cenou Thálie za roli barona Prášila. V soukromí to ale má poněkud složitější, zdá se, že po jeho boku zrovna není žádná partnerka. Nebo je to docela jinak?
Čím to je, že stále nejste ženatý nebo nemáte vážnou známost?
„Vztahu se nebráním, ale jak bych to řekl, jsem takový nepolapitelný. Ale teď mám známost, je to sice vztah na dálku, ale doufám, že z toho už něco vzejde. A že třeba už přijde i nějaký ten potomek.“
To by asi byla vaše maminka ráda…
„To asi ano, protože ona je samozřejmě nešťastná, že nemá vnouče. Pořád nějak válčíme s tím, jestli už budu mít dítě, nebo ještě ne!“
Pocházíte ze Slovenska, co vás přivedlo do Čech?
„V roce 2000 byla premiéra muzikálu Monte Cristo a Karel Svoboda, Zdeněk Borovec a tým v čele s Richardem Hesem hledali alternaci k Danu Hůlkovi. Já jsem tehdy v posledním ročníku na vysoké škole múzických umění rok účinkoval v Draculovi, když byl v Bratislavě. Tam si mě všimli, pozvali mě na konkurz, kde jsem uspěl, a tak jsem od roku 2000 tady. Už devatenáctým rokem žiju v Praze v muzikálovém světě a showbyznysu.“
Dá se tedy říct, že vás tehdy objevil Karel Svoboda?
„Karel Svoboda psal nádhernou hudbu a také hledal talenty, ale můžu říct, že mým velkým vykopávačem byl Richard Hes. Později, když už jsem chodil do studia na zkoušky, tak si mě Karel Svoboda oblíbil a dovolím si tvrdit, že se z nás poté stali i kamarádi. Ale pamatuju si, když přijeli tehdy na Slovensko, jak jsem z nich byl úplně odvařený. Byla to pro mě velká pocta potkat se a spolupracovat s takovými umělci.“
Neměl jste tehdy problém s češtinou?
„Už jsem se s ní setkal na škole. A víte co, Slovensko Česko, to jsme byli »bratia«. V televizi bylo na Slovensku tehdy víc českých filmů než slovenských, tak jsem český jazyk odmala zachycoval uchem. A protože mám dobrý hudební sluch, tak mi později nedělalo problém se na český jazyk aklimatizovat. Samozřejmě jsem měl i dobré učitele. Byla to parta kluků, s nimiž jsme chodili po barech, a ti mi říkali: Mariane, v které zemi jsi, tou řečí mluv. Tak jsem se češtinu musel naučit.“ (směje se)
Když se vracíte domů na Slovensko, přecházíte do slovenštiny?
„Ano, ale nedávno jsme měli koncert v Martině, odpovídal jsem novinářům na nějaké otázky a měl jsem problém mluvit plynule. Tak jsem jim v polovině řekl, že to asi vystřihneme, protože už neumím slovensky reagovat, hledám slovíčka a přeskakuju do češtiny. V podstatě můžu říct, že český jazyk už je mi bližší a že ho umím skoro lépe než slovenský, za což mě maminka trochu kárá.“
Jdete z muzikálu do muzikálu, který z nich považujete za svoji srdeční záležitost?
„Určitě ten první, Monte Cristo, protože to jsem skočil do velké vody a hned jsem dostal hlavní roli. Hráli jsme ho dva roky v kuse, to byl docela zápřah. Ale mým nejoblíbenějším asi zůstává Fantom opery. Už odmala jsem ten příběh sledoval v televizi, strašně se mi to líbilo a moc jsem v něm toužil hrát, což se mi splnilo.“
Zda uvažuje o kariéře v zahraničí a co dělá, když nezpívá? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 18.