Prvomájový průvod byl povinně povinný, snad jen pobyt v nemocnici byl akceptovatelnou omluvenkou.

V Týně nad Vltavou sev předvečer 1. máje konal za velké účasti dětí lampionový průvod. Jarmila Svobodová také připomněla, že po dobu trvání manifestace se nesměl prodávat alkohol, hospody musely mít zavřeno. Po ukončení se na náměstí prodávaly klobásy, nedostatkový lahvový Budwar dvanáctka. „Na to se lidé těšili. Otevřely se hospůdky, na náměstí hrála místní hudba a zavládla uvolněná sousedská nálada,“ vzpomíná Jarmila Svobodová s tím, že kdyby prvomájové oslavy neměly tvrdý politický podtext s nucenou účastí v průvodu, byla by to fajn akce. 

První máj v Písku měli někteří lidé spojený nejen s průvodem, ale také s pouťovými atrakcemi a s tehdy nedostatkovým zbožím. „V té době jsem byla na mateřské dovolené a žili jsme na Jetětických Samotách. Do Písku jsme jeli na 1. máje proto, aby se tam děti mohly svézt na pouťových atrak-cích na Výstavišti a pro banány v pouťových stáncích, neboť jinak nebyly k sehnání. Věděli jsme, že tam koupíme něco, co jindy nebylo,“ vzpomíná Helena Pohořálková z Milevska. Do prvomájových průvodů chodila jen na základní a střední škole, protože to bylo povinné. „V základní škole jsme museli mít povinně pionýrský kroj a nesměli jsme přes něj mít ani svetr. Doktoři se tehdy rozčilovali, že děti nastydnou, ale nic na tom změnit nemohli,“ dodala Helena Pohořálková.

Prvomájové oslavy v roce 1989 v Kardašově Řečici zachytil na snímcích Karel Sláma. „Od seřadiště u sokolovny se prošlo celým městem na náměstí Jaromíra Hrubého, kde se akce završila na tribuně s představiteli složek Národní fronty – byli tam předsedové a představitelé různých spolků, Svazarmu, ale třeba i zahrádkářů a dalších. Hovořil zástupce okresních orgánů, vždycky se v okrese domluvili a rozdělili si obce a každý jel někam. Lidé se pak rozešli domů nebo do hospody,“ vzpomíná.

Jaroslava Horáková z Tábora mnohem radši než na průvody vzpomíná na stavění májek. „To bývala zábava, zato průvody jen nepříjemná povinnost, na kterou se ale prostě muselo. A z fabriky se to dost přísně kontrolovalo, kdyby někdo nešel, přišel by třeba o prémie a měl i ne-příjemné popotahování. Dobré na tom bylo akorát to, že bývaly v obchodech různé věci co jindy ne, tře-ba banány.“ Před 30 lety nadávali na špatné počasí.

Do Českého Krumlova na prvomájový průvod v roce 1989 se přijel podívat i komunistický pohla-vár, bývalý ministr a druhý muž Adamcovy vlády Bohumil Urban, rodák z Rájova na Českokrumlovsku. „Poslední týden dubna byl chladný a deštivý,“ zaznamenal tehdy do městské kroniky Stanislav Tříska, který byl kronikářem Českého Krumlova v letech 1981–1990. „Nepřízeň počasí však vyvrcholila právě prvního máje. S úderem půl desáté, kdy se z nízkých mraků hrnuly provazce vody, zaujali čestná místa na slavnostně vyzdobené tribuně na Chvalšinské silnici členové delegací a hosté v čele s prvním místopředsedou vlády ČSSR Bohumilem Urbanem a vedoucím tajemníkem OV KSČ Janem Kolářem.“

Malíř Valentin Horba vzpomíná: „Roky jsem pracoval v propagaci strakonické zbrojovky a přípravy na 1. máj byly žně. Tak jsme jim i říkali – Zlaté žně. Tolik transparentů a všeho možného jsem nikdy neviděl a už asi nikdy neuvidím. Před průvodem jsme tvořili hesla, která všichni známe – např. Proletáři všech zemí, spojte se! – ale také podle situace ve světě. Nechceme zbrojení, Svobodu pro Afghánistán a podobně. Ty transparenty, které se mohly hodit, jsme schovávali, za rok je oprášili a byly zase dobré. Byly to časy!“

Zdeněk Přibyl z Prachatic zažil poslední průvod jako fotograf a novinář. Viděl hodně mladých lidí, výtvarníků, sportovců a byli více uvolnění. Šli se ukázat přátelům a kamarádům a neby-la znát tolik jako dříve ideo-logie. Úkoly, co mám fotit, jsem neměl. Bral jsem to jako reportážní fotografii.