„Pomník byl vztyčen v roce 1920 na památku 45 padlých a nezvěstných. Po nuceném vysídlení a vzniku nové vsi přestal být udržován a celé jeho okolí zarostlo křovinami a stromy,“ přiblížil chodovský historik Miloš Bělohlávek, který je členem Spolku pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska. Právě tento spolek ve spolupráci s armádou a bývalými obyvateli pomník obnovil.
Pomník byl rozlomený na několik částí a chyběly mu desky se jmény. Vzniknout tak musely nové a celou památku čekalo odborné restaurování.
„Je tím posledním, co zůstalo z kdysi velké obce. Nepřipomíná jen padlé a nezvěstné, ale také stovky lidí, kteří v tomto místě žili a bohužel i tragédii těch, kteří museli toto místo opustit. Dokud si jejich památku budeme připomínat, obec Dlouhá nikdy nezanikne,“ řekl Bělohlávek.
Jedním z rodáků je i Josef Pilz, který musel Dlouhou opustit, když mu bylo třináct let. „Můj dědeček byl jedním z členů výboru, kteří tento pomník zřídili. Na svém místě ale nevydržel dlouho. V roce 1945 přišli Rusové, poté došlo k odsunu obyvatel. Po roce 1953 byl pomník stejně jako kostel zničen,“ uvedl.
Obnovy pomníku se ujal restaurátor a další ze členů spolku Michal Durdis. „S pracemi jsme začali v polovině září a skončili s nimi společně s příchodem jarních dní,“ řekl. Spolek to přitom podle něj neměl vůbec jednoduché, a to kvůli počasí, které nebylo ani trochu příznivé.
Odkud přesně jeho členové rozbitý pomník vyzvedli, je dobře patrné. Povalený ležel kousek za místem, kde se nachází nyní.
„Snažili jsme se zachovat v půdě otisky jeho částí, aby bylo vidět, že doba, kterou takto ležel, byla dlouhá a počítala se na desetiletí. Většinu existence tedy strávil tam, kde zůstal poražený,“ podotkl restaurátor.
Spolek se poslední roky velmi věnuje obnově hřbitova a kostela ve Svatoboru. Ten byl před necelými čtyřmi lety v souvislosti se zmenšením území Vojenského újezdu Hradiště převedený do majetku nově vzniklé obce Doupovské Hradiště.
„Vloni, když bylo sté výročí konce první světové války, jsme se rozhodli obnovit několik pomníků a zvolili jsme Doupovské hory, s nimiž jsme spříznění,“ uvedl Jaroslav Vyčichlo, předseda spolku. První z nich je právě v Dlouhé, další dva pak v rovněž zaniklém Lipoltově a Doubském Mezilesí. Tedy opět ve vojenském prostoru, který není turistům přístupný.
„Zajímáme se o památky a chceme je obnovovat úplně všechny,“ zdůvodnil Vyčichlo. Podle Přednosty újezdního úřadu Petra Vašíčka je obnova pomníku v Dlouhé první vlaštovkou připomínající historii Doupovska. „Do budoucna rád po dohodě se spolkem podpořím i další akce,“ slíbil.
Po odsunu původních obyvatel na místě až do vzniku vojenského prostoru žili dosídlenci.
