Ve věku 76 let zemřel kulinářský kritik a autor textu k písni Sladké mámení Poštulka
Ve věku 76 let zemřel 1. května textař Vladimír Poštulka. Ve čtvrtek to potvrdila Poštulkova neteř Jiřina Žídková. Poštulka byl také publicista a věnoval se psaní o jídle. Byl autorem textů k mnoha písničkám známým především v 70. a 80. letech, k těm nejpopulárnějším patřily Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Pojď stoupat jak dým nebo Pojď dál a zpívej.
Je také autorem divadelních her či scénářů k filmům Evžen mezi námi, Všechno nebo nic nebo AEIOU. Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom, v roce 2004 vydal román Půdorys harému.
Léky proti depresi mě připravily o psaní textů, říká Richard Müller
Číst článek
V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina, již předtím za tento text získal druhé místo v soutěži o nejlepší nerealizovaný scénář v rámci filmových cen Český lev. V roce 2015 dostal Cenu Josefa Škvoreckého pro nejlepší českou literární prózu za román Hřbitovní kvítí na smetaně.
Podle Blesku, který na autorovu smrt upozornil jako první, Poštulka podlehl následkům zranění, když na konci roku upadl a udeřil se do hlavy. I po zásahu lékařů upadl do kómatu, z něhož se neprobral. Ve středu zemřel v pražské Nemocnici Na Františku.
Poštulka se narodil v roce 1943 v Ostravě, po maturitě odešel do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání a publikoval své básně v časopisech. Absolvoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU.
V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo a Petra Spáleného či Yvonne Přenosilovou, pro brněnské nebo ostravské zpěváky jako byli Jiří Štědroň, sourozenci Hana a Petr Ulrychovi, Martha a Tena Elefteriadu, Hana Zagorová, Věra Špinarová a Marie Rottrová.
Později psal i pro zpěváky divadla Semafor (Pavel Bobek, Naďa Urbánková, Miluše Voborníková) a některé další, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou.
Humor se dá dělat i tak, že se vyhnete politické atmosféře, říká Karel Šíp
Číst článek
Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa.
Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televizního cyklu Vaříme česky a rozhlasového cyklu Labužníkův lexikon.
Vydal knihy Labužníkův lexikon a 100 nejslavnějších receptů světa. Na téma vaření či úrovně tuzemských restaurací psal články do několika novin. V roce 2011 vyšla kniha Labužníkovy historky s podtitulem 66 příběhů z kulinářské historie.
V 90. letech se věnoval také veřejné činnosti, především tvorbě nových zákonů týkajících se autorského práva. Od roku 1991 pracoval ve výboru Ochranného svazu autorského. Několik let byl předsedou Svazu autorů a interpretů. Na konci 90. let byl předsedou Rady Českého rozhlasu.
