Dnes je čtvrtek 18. dubna 2024., Svátek má Valérie
Počasí dnes 8°C Dešťové přeháňky

Jak český novinář uspěl v Timesech - i bez dobré angličtiny

Jak český novinář uspěl v Timesech - i bez dobré angličtiny
Henri de Blowitz | zdroj: Wikipedia.org

Jako spousta dalších národů mají i Češi řadu výjimečných osobností. Patřil mezi ně i Henri de Blowitz. Proslavil se především ve světě, u nás ho znají leda studenti žurnalistiky nebo milovníci historie. Byl to ovšem jeden z největších novinářů 19. století, který dokonce přispíval do londýnských The Times. A nepotřeboval k tomu ani dobrou znalost angličtiny.

Jindřich (Henri) Jiří Štěpán Adolf Opper se narodil do rodiny židovského obchodníka v roce 1825. Ke svému jménu si později zvolil přízvisko "de Blowitz" - podle svého rodiště Blovice, městečka na jižním Plzeňsku.

Malý Henri oplýval velkou fantazií, fenomenální pamětí a touhou po dobrodružství. Bylo tedy jasné, že převzetí rodinného obchodu by jeho touhu po neobyčejném životě neuspokojilo. Po několika zahraničních cestách se usadil ve Francii, kde se stal profesorem němčiny. K novinařině přičichl až v roce 1871, tedy v 46 letech. Nejprve se stal asistentem korespondenta britského listu The Times a posléze i samotným autorem líčícím dění nejen ve Francii, ale i v celé Evropě.

Král sólokaprů a mistr rozhovorů

Henriho novinářská kariéra byla závratná. Dokázal se dostat k tajným informacím dříve než jeho konkurenti. Díky velkému množství sólokaprů se o něm začalo mluvit i ve vysokých politických kruzích. V roce 1875 odhalil intriky Německa, které plánovalo vyhlásit Francii tzv. preventivní válku. Obávalo se totiž pomsty za to, že k sobě připojilo francouzské Alsasko i část Lotrinska. Podle tehdejšího kancléře Otto von Bismarcka bylo možné válčení pouhou spekulací. Ať už to bylo tak či onak, jedno je jisté: po zveřejnění Blowitzovy zprávy žádná válka nevypukla.

Ještě větší senzaci způsobil Henri de Blowitz v roce 1878, kdy Timesy otiskly znění Berlínské smlouvy. Do Berlína byl tehdy svolán kongres, na jehož konci bylo přijetí významné smlouvy mezi hlavními politickými hráči Evropy, Ruskem a osmanskou říší. Předmětem této listiny bylo budoucí uspořádání okrajových částí osmanské říše, toužících po samostatnosti. Smlouva potvrdila nezávislost například Srbsku, naopak Bosnu a Hercegovinu mělo spravovat Rakousko-Uhersko.

Všechny tyto informace se ale na veřejnost dostaly dříve než bylo žádoucí, tedy v den, kdy byla smlouva podepsána a její oficiální zveřejnění se teprve plánovalo. Horlivý a mazaný Henri si ale na rozdíl od ostatních novinářů cestičku k cenným informacím našel. Jednoho z účastníků Berlínského kongresu – Otto von Bismarcka - toto zjištění dohnalo téměř k nepříčetnosti, i když uznal Blowitzovy schopnosti. A to na jedné z dalších konferencí, kdy odhrnul ubrus na jednacím stole se slovy "musím se podívat, jestli tady není de Blowitz", přičemž se koukl pod stůl.

Blowitz kromě sólokaprů prosadil a zpopularizoval nový žánr - rozhovor. Ten mu poskytl nejen zmíněný Otto von Bismarck, ale i španělský král Alfons XII., osmanský sultán Abdulhamid II. a dokonce i papež Lev XIII. Zajímavostí je, že si Henri při setkání s těmito osobnostmi nedělal žádné poznámky, stačila mu jeho geniální paměť. Ta společně s jeho životem vyhasla v roce 1903, kdy v 77 letech podlehl akutnímu zánětu pobřišnice. Timesy vzdaly čest svému velkému novináři den poté, kdy na celé jedné straně otiskly Blowitzův nekrolog.

Henri na jevišti

Přes všechny novinářské zásluhy se ale Henri do povědomí většiny Čechů nedostal. V roce 2015 se to pokusil změnit režisér Braňo Holiček, který pro pražské Divadlo pod Palmovkou napsal divadelní hru Henri de Blowitz. Roli největšího českého novináře tehdy ztvárnil herec Martin Hruška.

Zdroje:
Vlastní