Jako děkan byl u toho, když olomoucká přírodovědecká fakulta zakládala svá dvě dnes velmi úspěšná vědecká centra. Přestože to byl on, kdo mezi českou špičku nechal vykvést několik výzkumných skupin, Juraj Ševčík víc než hrdost cítí zklamání.
„Představoval jsem si, že prostřednictvím center v Olomouci vykvete hodně modré krve, kam se podívám, uvidím profesora, prostě honosnou společnost. Jenže místo akademické aristokracie nám na fakultě vznikla akademická oligarchie,“ říká Ševčík.
Centrum regionu Haná (CRH) i Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) se dnes chtějí od fakulty oddělit a společně s Ústavem molekulární a translační medicíny založit nový vědecký institut.
Ševčík byl stejně jako současné vedení fakulty původně proti podmínkám, které si centra diktovala. Po tom, jaký rozkol plán vyvolal, je však již přesvědčený, že situaci neuklidní nic jiného než definitivní rozchod.
Není trochu přehnané mluvit na akademické půdě o oligarchii?
Nemyslím si. Na fakultě se vyprofilovaly celebrity, které se skutečně chovají jako oligarchové. Tito vědci celebritami jsou, o tom není pochyb, ale z jejich jednání se vytratila rovnost a solidarita. Ve hře je totiž už obrovské množství peněz, a tak se ze všeho stala politika.
Máte na mysli přímo ředitele obou vědeckých center Radka Zbořila a Ivo Fréborta?
Ano, pokud jde o Ivo Fréborta, byl to on, kdo ve funkci děkana a současně ředitele CRH zvolil tuto cestu. Sílu systému vždy určuje ten nejslabší. Nemůže se stát, že jeden „ustřelí“ a ostatní jdou stranou. Přitom právě tohle se odehrávalo na přírodovědecké fakultě – všechny výhody směřovaly výhradně do center.
Když se vrátíme zpátky v čase, bylo to kolem roku 2010, kdy fakulta obě centra zakládala. Jak jste vlastně vybíral týmy, které je budovaly?
Danou příležitost nemůžou využít všichni, týmy vždy skládáte podle grantových výzev. My jsme se tehdy na fakultě dohodli, že přednost dostanou skupiny chemiků, fyziků a biologicky zaměřených oborů. Jedno centrum se tvořilo s Ivo Frébortem, druhé s Miroslavem Mašláněm. Tomu se ale později naskytla možnost ucházet se o post rektora, proto jsme jej nahradili Radkem Zbořilem. On i Ivo Frébort byli a jsou vynikající vědci, bohužel však i bezohlední dravci.
Byla by ale centra tam kde dnes, bez takto dominantních osobností?
Asi ne, otázka je, zda tento styl práce patří do akademického prostředí.
Co vlastně vznik center znamenal po praktické stránce?
Založení center jsme věnovali čtyři nebo pět let příprav. Velký kus práce odvedl Ivo Frébort, ale na různých studiích, povoleních či výročních zprávách se podílela spousta dalších lidí, kteří pak s centry neměli nic společného. Pokud jde o finance, z fakultního rozpočtu putovalo do založení center asi 18 milionů korun. Abychom je pak motivovali k vědeckému výkonu, upravili jsme v jejich prospěch i systém financování. V průběhu času k tomu patřilo například i to, že všechny peníze, které jednotlivé skupiny vědců na celé fakultě díky projektům získaly navíc, jim navíc také zůstávaly. Použít je mohly i do výplat.
Právě příjmy vědců z center jsou dnes diskutované téma. O čem se dlouho spekulovalo, nedávno potvrdil nový děkan Martin Kubala – roční výdělky některých profesorů se pohybují až kolem šesti milionů korun. Považujete takové platy úměrné jejich vědeckému úspěchu?
Je důležité říct, že jsou to peníze ze státního rozpočtu. Kdyby byly z praxe, tak je to něco jiného. Už za mě měli někteří profesoři zhruba polovinu vámi zmíněného platu, protože dokázali pro školu získat granty a tím i peníze. Šestimilionové platy ale nikde v okolních zemích nenajdete. Například francouzské CNRS (Národní středisko pro vědecký výzkum – pozn. red.) má ve svých řadách i nositele Nobelovy ceny, ale jeho roční plat není vyšší než zhruba tři miliony korun ročně.
S tím ale ředitelé center nesouhlasí. Tvrdí, že bez zajímavých platů by do Olomouce nedostali zahraniční vědce a ti olomoučtí by odtud utíkali. Zůstal by chemik Radek Zbořil a vzniklo by špičkové centrum, kdyby mu v zahraničí dali lepší podmínky?
Takový plat by ale nikde jinde nedostal. Musel by odejít do privátní sféry. V Olomouci je vybudovaná vynikající infrastruktura. Pokud profesor Zbořil takové nabídky má, ať jde a dokáže, že se ve světě uživí.
Měl jsem špatný odhad na lidi, říká Ševčík
Nejsou současné problémy fakulty vyústěním vámi nastavených pravidel? Pokusil jste se je ještě ve funkci děkana změnit?
Protože množství účelových peněz mířících nejenom do center neustále nabývalo na objemu – bylo jich už opravdu hodně, rozhodl jsem se změnit systém, jakým jednotlivá pracoviště přispívala na chod děkanátu a rektorátu, takzvanou „fakultní daň“. Chtěl jsem, aby ti, kterým se dařilo, kdo si mohli dovolit zvyšovat platy, byli solidární s těmi, co pro takové úspěchy neměli podmínky. Tehdy začaly spory mezi centry a fakultou.
Kritici Ivo Fréborta tvrdí, že po nástupu do čela fakulty nastavil systém tak, aby vyhovoval hlavně centrům. Myslíte si to také?
Ano, Ivo Frébort centra neskutečně protežoval. To byl i důvod, proč nebyl zvolen děkanem podruhé.
Není přírodovědecká fakulta dost silná na to, aby rozchod s centry přežila? Nedozrál už čas na jejich osamostatnění?
Ale ona samostatnost mají už nyní. Nikdy se tu nikomu nic nezakazovalo. Jde jen o peníze a moc, když se narovnají pravidla, centra mohou dál pod fakultou fungovat. Jenže ona chtějí víc – ve jménu excelence například výhradní přístup k finančním pobídkám původně směřovaným k rozvoji celé univerzity, nebo nemít nad sebou žádnou akademickou kontrolu.
Vzhledem k tomu, že končí evropské a státní dotace, centra chtějí spojenými silami hledat cesty, jak se uživit. Dokázala by podle vás i dnes fungovat sama?
Jsem přesvědčený, že převážná většina jejich jednotek by se bez státních dotací uživila, i když už by to nebylo s takovým luxusem.
Když vidíte, kam situace dospěla, jaký z toho máte pocit?
Jsem zklamaný.
Cítíte i nějakou vinu?
Mou největší chybou bylo to, že jsem měl špatný odhad na lidi. Nemyslím to tak, že bych pomohl vyniknout vědcům, kteří na to neměli, ale špatně jsem odhadl osobnostní vlastnosti ředitelů center. Nenapadlo mě, že nezvládnou ten rychlý vzestup a moc. Jsou vynikající, ano, ale potřebují mít nad sebou korekci.
Existuje ze současné situace ještě cesta ven, tak aby se nevratně nepoškodily vztahy na fakultě?
Mezilidské vztahy už poškozené jsou, to už asi nikdo zpátky nevrátí. Fakulta si v současné chvíli myslí, že by „výzkumák“ měl vzniknout a lidé ať se rozhodnou, kde budou pracovat. Nelze být ale zaměstnancem vědeckého ústavu a zároveň požívat výhod akademického prostředí fakulty.
