Vidle opřené o bytelnou zeď stodoly, o kousek dál složená hromada dřeva a vedle pasoucí se husy. Jen zakejhat. Člověk se ocitá na dvorku roubené chalupy z 18. století, v níž žili lidé v našem kraji. Aby si ale pozorovatel mohl všechno pořádně prohlédnout, nerozhlédne se kolem sebe. Musí se přikrčit, zaostřit zrak a pořádně se zahledět na titěrné detaily. Stojí totiž u venkovského stavení v měřítku 1:72 centimetrů. Autorem miniaturní chaloupky je Josef Licehamer z Liberce, který staví přesné kopie staveb lidové architektury, jež stály nebo někdy i ještě stojí, zejména v Libereckém kraji.

Svůj první model roubené chalupy jste vyrobil v roce 2009. Co bylo impulsem k tomu, že jste se do toho pustil, jak vás to napadlo?

Před tím jsem dělal vojenskou techniku a vojáčky. A když jsem chodil na modelářské výstavy, tak tam byly různé diorámy, tedy různé rozbombardované budovy, vojenská technika a podobně, a mě zlobilo, že je to stále tak stejné. Udělal jsem proto první chaloupky a začal se věnovat jim. Je jich spousta, jsou rozmanité. Navíc tanků a vojenské techniky jsou od jednoho druhu třeba stovky, zatímco chalupa, co kus to originál. 

U jedné chalupy strávíte při jejím modelování stovky hodin?

Záleží na tom, jak je rozlehlá a kolik je na ní potřeba udělat práce. Jednu chalupu dělám asi tak dvě stě i čtyři sta hodin. Nepracuji v kuse, na jedné pracuji třeba čtyři měsíce. Je to hodně pomalá práce, při níž pracuji s drobným materiálem.

Chaloupky vypadají velmi autenticky. Jaký používáte na jejich tvorbu materiál, kde ho sháníte?

Používám běžné modelářské potřeby. Jsou to hranolky 4x4 a 2x2 milimetry, ze kterých vyřezávám. Stavím vždy od základů, jak se to dělalo i v reálu. Pak využívám modelářská balsa, to jsou takové dřevěné destičky, ze kterých dělám třeba šindel na střechu. Pracuji s lupou, skalpelem a pinzetou.

Při seznamovaní se s konkrétními stavbami jistě narazíte i na spoustu zajímavých historických informací i o původních obyvatelích domů.

Ano. Snažím se sehnat, co jde. Ale není to jednoduché. Převážnou většinu podkladů i informací mám z památkového ústavu, běžně to ani neseženete.

Stal se třeba některý dům vaší srdcovou záležitostí?

No to ano, je jím každý dům. To je jako vaše děcko, se kterým strávíte spoustu času, vyrůstá vám pod rukama.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Liberecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.

Čtení jmen k uctění památky obětí holokaustu před libereckou knihovnou
Rasová nenávist vede do plynových komor, připomněli při čtení jmen v Liberci