Rytmus bubnů, píšťaly a extatický tanec. Súdánští dervišové mají vlastní pohled na islám

Na hřbitovech v súdánském Chartúmu se divoce tančí. Každý pátek před západem slunce se na předměstí Omdurmán schází stoupenci dervišského řádu kádiríja. Při obřadu zvaném zikr, kterého se zúčastnil také Radiožurnál, vzpomínají Boha, a to za hlasitého doprovodu bubnů a píšťal. Podle dervišů je hudba a tanec při náboženských obřadech v souladu s islámem. Ortodoxní duchovní a extremisté ale jejich postoj a praktiky rozhodně nesdílejí.

Tento článek je více než rok starý.

Od stálého zpravodaje Chartúm Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Radiožurnálu ze súdánského Omdurmánu

Uprostřed obrovského prašného hřbitova v Omdurmánu stojí malá zelená mešita jako z pohádky. V ní odpočívá v Pánu súfíjský šejch Hamad an-Níl.

Právě on je důvodem velkolepé podívané, která se právě chystá. „Hamad an-Níl tady v Omdurmánu postavil mešitu. Měl hodně stoupenců, a když zemřel, pochovali ho tu, a všichni tu pak chtěli být pohřbení v jeho blízkosti,“ říká jeden ze živých šejchů kádirijského dervišského bratrstva.

V ten okamžik ale šejch Muhammad odchází a začíná svolávat stoupence řádu, čili derviše, aby se připravili k obřadu zvanému zikr.

Bílé i zelené košile

Na hřbitově se šikuje zástup, v přední řadě jdou dva derviši s velkými zelenými prapory, což jsou symboly kádirijského řádu.

Zástup se blíží k mešitě, jsou v něm bubeníci, kteří postupně probouzejí derviše ke zpěvu a tanci. Jdou v tradičních bílých dlouhých košilích, jiní ale mají košile ostře zelené, zelené mají také háčkované čepičky na hlavách a k nebi mávají do rytmu sukovicemi.

Jsme vděční, vzpomínají Súdánci na studia v Česku. Dění ve své vlasti přirovnávají k sametové revoluci

Číst článek

„Dervišové našeho řádu nosí zelené oblečení, to je symbol cesty do ráje. A nosí také stříbrné šperky. Ty zase chrání před vším zlem. Zlato ne, zlato je vyhrazené ženám,“ říká Háfiz, který je také derviš. Zatím ale není v příliš pokročilém stadiu zasvěcenosti do řádového učení, takže je to takový novic.

Ale řádového šejcha musí poslouchat. „Šejch ti dává instrukce, třeba kdy chodit spát a kdy vstávat, kdy chodit do práce, šejch ti svými radami řídí život,“ vysvětluje.

Naprostá extáze

Před mešitou se mezitím vytvořil široký kruh. Černí muži v bílých košilích a turbanech se v rytmu rychle lámou v pase dopředu a dozadu a zpívají a provolávají boží jméno.

Uprostřed obchází dokola nejvyšší šejch bratrstva v zeleném plášti, s obrovským růžencem na krku.

Vedle něj pak jeho bratři, představení řádu, někteří oblečení do divokých leopardích vzorů. A také jiní derviši vypadají spíš jako šamani.

Tenhle islámský úřad už je hodně šmrncnutý tradiční Afrikou. Rytmus přidává na rychlosti, derviši se svými pohyby také, a někteří se teď vrhají do kruhu, zběsile se točí a zdá se, že přecházejí do úplné extáze.

„Ten pohyb a rytmus je určený začátečníkům. Je to jeden z prostředků, jak lidi k víře přitáhnout. Stejně jako je chytlavá třeba hudba reggae nebo rocková hudba,“ vysvětluje mi šejch Chálid Ahmad Tajjib, další z moudrých mužů, kterých tu je úctyhodná koncentrace.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme