9°C
A byla to ona, kdo ji donutil její problém řešit v protialkoholní léčebně! Jak Golda vzpomíná na poslední okamžiky s popovou princeznou, která 29. dubna 2014, tedy přesně před 5 roky, ukončila svůj život pod koly vlaku?
Jak došlo k tříměsíční léčbě v Kroměříži?
„Tenkrát koupila zájezd pro sebe a Artura k moři. Měla už všechno vyřízené, včetně letenek. Já jí říkám – Iveto, nezvládáš to, na letišti tě vyfotí opilou, a potom, jak se tam v tomhle stavu můžeš starat o Artura? To přece takhle nejde... Zamyslela se, všechno zrušila a dva dny nato jsme už jely do Kroměříže. Rozhodla se pro léčbu dobrovolně.“
A když se vrátila?
„Na ten den nikdy nezapomenu. Čekali jsme na ni s Arťasem doma, bylo navařeno a všechno bylo v domě jinak. Ivetě tam totiž řekli, že by se měla vrátit do jiného prostředí. No a tak jsem vymalovala. Všechno tam totiž bylo studené, bílé a také modré, což je navíc barva depresivní. Zvolila jsem tedy veselou a teplou meruňkovou barvu. A všechno jsem z domu vyházela a v domě přestavěla. Tedy, tak znělo přání Ivety. Já, chytrá holka, samozřejmě nic nevyhodila, ale ukryla to do garáže. A dobře jsem udělala, protože jsem potom pořád slyšela – kočičko, kde je to a to? A to bylo vždycky radosti, když jsem odpovídala – v garáži!“
Pila Iveta po návratu z Kroměříže?
„Zprvu určitě ne. Dokonce odmítala i nealko pivo! Byla totiž ponaučena, že alkoholici nesmějí ani náhražky, protože vzbuzují chuť na alkohol. Jak dlouho tohle Ivetě ale vydrželo, nevím, myslím, že moc dlouho ne a tajně si potom vždycky dala.“
VIDEO: Bartošové dům už má nového majitele! Zakázal Rychtářovi vstup i exhumaci psa!
Bartošové dům už má nového majitele! Zakázal Rychtářovi vstup i exhumaci psa! David Turek
Krátce po pobytu v léčebně se dala dohromady s Jirkou Pomeje a tehdy také nepila. Díky němu dokonce všem vytřela zrak velkolepým návratem na scénu a svatbou, na které byla krásná jako nikdy.
„To máte pravdu. Potom ale dosáhla toho, že jí soud vrátil syna do péče, a začalo to znovu.“
Poté, co si vzala za manžela Jirku, opustila jste Ivetu, Artura i dům v Uhříněvsi. Proč?
„Tak dostala jsem několik »facek« za sebou. Za první si mohu ovšem já, to přiznávám. Zprostředkovala jsem schůzku Ivety s jedním jejím fanouškem. Spřátelili se, on potom pro ni začal pracovat, vozil ji a začal jí nakukávat, že věci z Uhříněvsi donáším Láďovi. No a Iveta se mě na to zeptala takovým způsobem, že jsem cítila, že tomu věří. To byla první rána.“
A ta druhá?
„Ta přišla před Vánoci, když jsem chtěla dovyřídit nějakou smlouvu na koncert, který se konal hned začátkem příštího roku. Jirka se na mě podíval a dal mi jasně najevo, ať už se o tyto věci nestarám, že teď už je to jeho parketa. Přišlo by mi logické, kdybych se to dozvěděla od Ivety, která mě zaměstnávala. Rozhodla jsem se tedy, že když mě ve všem nahrazuje Jirka, nemám tam už co dělat, a napsala jsem Ivetě, že končím.“
A ona vás nechala jít?
„Iveta mi mailem odpověděla, dodnes to mám schované, že je jí to líto, ale že to chápe a za vše děkuje. Takový chlad jsem z toho cítila. Ale byly jsme s Ivetou pořád v pohodě. A čas od času jsem jí ještě pomáhala.“
A kdy jste se dostaly do nepohody?
„Když přišla třetí ťafka. Ta byla opravdu konečná. Tehdy se Arturovi zařizoval pokoj dospěláckým nábytkem. Iveta se mne optala, zda bych nechtěla dětský nábytek pro syna mé dcery Báry. Byla jsem za tu skříňku s komodou docela ráda a odvezla si to. A pár dnů nato se dozvím, jak Jirka říká – Golda odešla a odvezla nábytek!“
Což vás, předpokládám, urazilo.
„No jistě! Copak já kradu?! Dcery Báry se to tak dotklo, že ty dvě skříňky okamžitě naložila do vozu, odvezla Ivetě před dům a odjela. No a už to fičelo, jeden hnusnější článek za druhým. Nemohla jsem si to nechat líbit, porušila jsem svůj slib a mezi námi s Ivetou byl na pár let konec.“
Jaký slib?
„Že o ní nikdy nebudu mluvit a psát. Ale já, když se chrlily ty články, zrovna dostala nabídku na knížku. A tak jsem to přijala. Chtěla jsem se ale jen očistit, žádné intimnosti jsem tam nevypustila. To Ivetu ale nezajímalo. Knížka prostě vyšla.“
Před její smrtí jste se ale daly zase dohromady?
„Ano. A za tohle jsem opravdu moc vděčná panu Rychtářovi. Najednou mi zavolal, že by Iveta ráda narovnala vztahy a že pro mě pošle svého syna. Souhlasila jsem. Když jsem přijela do Uhříněvsi, byla tam Iveta i Artur, který jinak bydlel už u Ládi. Artur mi padl kolem krku a ptal se mě – pamatuješ si, s čím jsem si, když jsem byl malý, hrál? Řekni mi to! Máma říkala, že tohle víš nejlíp ty... Nahrnuly se mi okamžitě slzy do očí.“
A jak vás přivítala Iveta?
„Vítala mě slovy - proč jsi mi to udělala? A já opáčila – proč tys mi to udělala? A četlas vůbec tu knížku? Iveta, že ne. A já – tak si ji přečti, ať víš, že nic špatnýho tam o tobě není... A v tu chvíli to přišlo. Iveta se rozbrečela, padla mi do náruče a řekla – kočičko, ani nevíš, jak jsi mi chyběla... Každý ten den jsi mi strašně, ty moje kočičko, chyběla! A já v tu chvíli byla opravdu šťastná. Cítila jsem to jako návrat dcery.“
A co bylo dál?
„Seděli jsme všichni u toho jejího velkého stolu v kuchyni a pili čaj. Iveta nevypadala dobře, kroutila se a zvracela. Strašně ji bolelo břicho. Rychtář kolem ní starostlivě běhal a cpal ji léky na žaludeční potíže. Říkala jsem mu, že by ji měl vzít raději do nemocnice. Dal na mě, naložil Ivetu a odvezl do Thomayerky. Já zůstala v Uhříněvsi s Arturem sama. Ještě ten den v nemocnici Ivetu operovali. Ty bolesti způsobovaly vředy.“
To byl červenec 2013. Potom jste se s Ivetou ještě někdy viděly?
„Neviděly, jednou mi ale ještě zavolala, na Velikonoce. Vždycky jsme si přály na svátky. Iveta je ctila, zdobila dům a dodržovala všechny zvyky, které k tomu patří. No a pár dnů nato jsem zapnula rádio a slyšela tu zprávu, která zamávala snad celým Českem a ze mě udělala člověka, ve kterém s Ivetou už provždy něco umřelo. Člověka, který ztratil druhou dceru.“
Pět let od smrti Bartošové: Z Artura je milionář! A Agáta sundala prsten a balí kufry
Pět let od smrti Bartošové: Z Artura je milionář! A Agáta sundala prsten a balí kufry
