Zlato (oz) / USD
1 924,90
0,09 %
Jistota ve vlastních rukou
0

Jubileum výprodeje britského zlata

Je to 20 let, co tehdy nová vláda Spojeného království oznámila program, díky kterému do konce roku 2002 prodala 401 ze 715 tun zlata z devizových rezerv, připomíná Adrian Ash na britském webu BullionVault.

Drahé kovy se opakovaně osvědčily jako cenná protiváha k jiným finančním aktivům, zejména když klesnou. Foto: iStock

Ignorováním rad expertů a navzdory Bank of England poslal prodejní krok premiéra Gordona Browna cenu zlata na dvouleté dno. Průměrná cena dosažená Bank of England byla 275 dolarů. To bylo asi 10 dolarů za unci pod cenou z 6. května 1999, den před oznámením výprodeje.

Průměrná cena zlata od britského výprodeje do dneška činí 997 dolarů za unci (o 262 % víc než Británie za zlato dostala). Dnes se zlato obchoduje o 367 % dráž.

„Oznámení ministerstva financí vyklouzlo v tichém pátečním odpoledni v květnu 1999, a to nejen v době nejnižších cen zlata za dvě desetiletí, ale vedlo k tomu, že cena vzácného kovu klesla o dalších 10 % ještě před tím, než Spojené království začalo v červenci zlato prodávat,“ píše Ash.

Ačkoliv se to dnes zdá jako nerozumné a velmi ztrátové, prodej zlata v letech 1999– 2002 vypadal naprosto racionálně. Především proto, že zlato tehdy prodávali všichni.

Uprostřed dlouhého rozmachu solidního hospodářského růstu a rekordně vysokých akciových zisků koncem devadesátých let minulého století začalo prodávat zlato mnoho dalších západních vlád. Bylo totiž jasné, že éra zlatého standardu je v nenávratnu. Britské ministerstvo financí tehdy nevidělo žádnou výhodu v tom, že by zlato prodávalo jako poslední.

Washingtonská úmluva

Masové výprodeje tehdy s cenami zlata zacloumaly natolik, že se ostatní západní země rychle spojily a učinily veřejnou dohodu (Central Bank Gold Agreement, CBGA) často označovanou jako Washingtonskou úmluvu, že od září 1999 společně na pět let omezí prodej zlata na pouhých 400 tun ročně.

Tehdy 15 bank (dnes 21), jež smlouvu podepsaly, držely bezmála polovinu rezerv centrálních bank. K nim se neformálně připojily USA, Japonsko a Austrálie.

Centrální bankéři si totiž uvědomili, jakou mají moc při určování hodnoty zlata. Smlouva CBGA se od té doby třikrát prodloužila a prodej zlata z centrálních bank se prakticky zastavil.

A přece se třpytí

„Prodej britského zlata v letech 1999– 2002 dnes nabízí soukromým investorům tři ponaučení: 1. Co je racionální, není vždy moudré. 2. Neprodávejte zlato, když je levné, ale když ostatní trhy vypadají ponuře. 3. Pro finanční stabilitu nejsou zlaté rezervy podstatné,“ uzavírá Ash.

Třetí bod si zasluhuje vysvětlení. Pro centrální banky jsou důležitější rozpočtové deficity a úrokové sazby, než kolik zlata drží v rezervě. V desetiletí po Brownově rozhodnutí se libra vyšplhala na 35leté maximum.

Rychlá akumulace zlata Ruskem, které je nyní pátým největším oficiálním držitelem zlata na světě, nezastavila potopení rublu pod historická minima. Venezuela má hrůznou ekonomiku navzdory tomu, že drží více než 60 % svých devizových rezerv ve zlatě.

„Drahé kovy se přesto opakovaně osvědčily jako cenná protiváha k jiným finančním aktivům, zejména když klesnou. Například v pětiletém horizontu od roku 1968 vzrostlo zlato o 96 %, když se zhroutil britský akciový index FTSE All Share,“ dodává šéf analytiků společnosti BullionVault.

(rek)

Další z kategorie Zlato