Odpoledne 8. května 1945 projely Terezínem první jednotky Rudé armády postupující na Prahu. Osvobození však utrpění vězňů neukončilo, v táboře v té době kulminovala epidemie skvrnitého tyfu.
V posledních dnech války a v prvních týdnech míru zemřelo v Terezíně přes 1500 vězňů. V boji s epidemií, která naplno propukla v době osvobození, zahynuly i desítky zdravotníků. Na tragickou situaci na konci války vzpomínala Jana Urbanová, rozená Klačerová, které v té době bylo sedm let:
„Na konci války začaly přijíždět transporty z východnějších táborů, pod okny jsme měli koleje, takže jsme viděli přijíždět uzavřené vozy s malými okýnky, které tam stály i dva dny. Slyšeli jsme, jak lidé uvnitř křičí a snaží se dostat k těm okýnkům. Poté z nich vyšli neuvěřitelně zubožení lidé, viděli jsme také vynášet mrtvé.”
Přelidněný Terezín
K původním 17 500 vězňům, kteří byli v ghettu před příjezdem tzv. evakuačních transportů z koncentračních táborů vyklízených před postupující frontou, postupně přibylo přes 15 000 dalších.
„Přišla spousta lidí, kteří neměli kde spát, neměli co jíst, byli nemocní, hladoví, strašným způsobem vyzáblí, říkalo se jim pyžamkáři, protože většina měla pruhované vězeňské šaty,” uvedla Jana Urbanová.
Většinou se jednalo o židovské vězně z Polska a Maďarska, přijížděli ale také židovští i nežidovští vězni z řady dalších zemí. Po strašlivém utrpení museli zesláblí a hladoví čelit nakažlivým nemocem, jimiž byly evakuační transporty doslova zamořeny.
„Konec Terezína byl krutý, začaly se šířit nemoci, takže lidé umírali. Skrvnitý tyfus se šířil strašně rychle. Do toho přišlo osvobození, přišli Rusové a tábor uzavřeli.”
První případ skvrnitého tyfu byl zaregistrován 24. dubna 1945 a 4. května přijela do Terezína skupina českých lékařů a zdravotníků, členů tzv. České pomocné akce. Po osvobození poskytla pomoc také sovětská armádní zdravotní služba. Do Terezína se přesunulo pět polních nemocnic s mobilními laboratořemi, odvšivovacími stanicemi a koupelnami.
S nimi přišlo 53 vojenských lékařů a další zdravotní personál. Hlavní tíhu zápasu s epidemií však nadále nesli židovští lékaři a zdravotníci, mezi nimi i otec Jany Urbanové MUDr. Josef Klačer.
Přemysl Pitter odvezl děti
V době vrcholící epidemie zorganizoval sociální pracovník a humanista Přemysl Pitter převoz dětí z Terezína.
„Já mám propouštěcí lístek z 11. května. Jeli jsme na nákladních autech, byl krásný večer a pamatuji se, že po jedné straně jeli ruští vojáci a po druhé straně už utíkali Němci. Pozdě večer jsme dojeli do Lékařského domu u náměstí I. P. Pavlova, před válkou Petra Osvoboditele, a tam jsme prodělali karanténu a přechod na jinou stravu, dostávali jsme hlavně vajíčka na tvrdo. A pak mě převezli do Štiřína.”
Přemysl Pitter získal povolení využít čtyři zámky - Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice - pro ubytování židovských dětí, které se zde uzdravovaly z útrap koncentračních táborů. Později takto pečoval i o děti německých rodičů, kteří byli internováni ve strašných podmínkách ve sběrných táborech.
Jana Urbanová měla to štěstí, že se celá rodina po válce opět shledala. Její otec se vyléčil na Bulovce z tyfu, kterým se nakazil na konci své mise v Terezíně.
Broučci z ghetta
Ve svých vzpomínkách na dobu v Terezíně zmínila Jana Urbanová jednu pozitivní věc, a to divadlo. Při nacvičování dětského představení Broučci pro návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže, která se uskutečnila 6. dubna 1945, získala hlavní roli Berušky.
Hru sestavila na motivy knihy Jana Karafiáta herečka Vlasta Schönová, režie se ujali Robert Brock a Hanuš Thein.„Zkoušelo se v řádech dnů, nanejvýš týdnů. Zkoušky vedla ona nádherná paní, Váva Schönová. Broučci mě poznamenali na celý život.“
Divadlu se poté věnovala celý život, stejně jako její otec, který po návratu do Oseku u Duchcova uspořádal benefiční představení Broučků ve prospěch vybavení české školy v Oseku.
„Pozvání přijal Hanuš Thein a jeho letní benefiční představení v Oseku se pak stala kulturní tradicí,“ uvedla Jana Urbanová.
První poválečné divadelní představení Broučků se podařilo uskutečnit také především díky ní – nejenže uměla nazpaměť celý text, ale přesně popsala celou tehdejší výpravu, kulisy i choreografii představení.
Láska k divadlu přetrvala, Jana Urbanová vede divadelní soubor Domu kultury v Krupce, kde žije. V roce 2015 navštívila představení Broučků v Dánsku, které tam pod názvem „Terezin Fireflies“ inscenovala dánská režisérka jako připomínku 70. výročí osvobození dánských vězňů z Terezína.
V článku byly využity informace z článku Poslední transporty a konec války v Terezíně na stránkách Holocaust.cz.