Článek
„My si naopak i po utkání ve Španělsku byli jistí, že můžeme vstřelit čtyři góly a vyhrát 4:0. Na rozdíl od lidí kolem nás, kteří něco takového zpochybňovali a mysleli, že to nedokážeme," rozpovídal se do mikrofonů osmadvacetiletý Nizozemec, který devět minut po příchodu na trávník vstřelil první gól a dvě minuty na to přidal hlavou druhý.
Manko z Barcelony tím Reds srovnali, Wijnaldum se stal Kloppovým žolíkem a trumfovým esem současně.
„A to jsem byl na trenéra opravdu naštvaný, že mě posadil jen na lavičku. Chtěl jsem mužstvu pomoci," přiznával, že při absenci Salaha, Firmina, Keity a Lallany věřil, že se na něho v základní sestavě dostane.
I druhý poločas ale Wijnaldumovi stačil.
„Jsem rád, že jsem to dvěma góly dokázal a že jsme potvrdili, že ve fotbale je všechno možné," vykládal liverpoolský hrdina po zápase, kdy už jeho zloba a naštvání pominulo.
Aby ne, když Liverpool bude hrát druhým rokem po sobě finále Ligy mistrů, jehož dějištěm bude 1. června stadion madridského Atlétika.
A v historii Ligy mistrů, resp. PMEZ ho bude hrát už potřetí a dvakrát po sobě, což žádný jiný anglický tým nesvedl.
Nottingham se dostal do finále v sezonách 1978/79 a 1979/80, Manchester United v ročnících 2007/08 a 2008/09, Liverpool si ho zahrál v sezónách 1976/77 a 1977/78, poté v ročnících 1983/84 a 1984/85 a teď si loňskou finálovou bitvu odehrávající se v Kyjevě zopakuje ve Španělsku.
„Jsme ve finále a na tom jediném záleží. Ani mé zranění, o které se v tuto chvíli vůbec nestarám, teď není důležité," opájel se euforií, která zachvátila Anfield, skotský obránce Andrew Robertson.
Ten Robertson, který po prvním poločase musel uvolnit místo naštvanému Wijnaldumovi, jenž přišel a dvěma trefami otevřel před Liverpoolem finálovou bránu.
„Řekl jsem to během sezony mnohokrát a teď to mohu je opakovat. Bože, to je tým," vydechl šťastný Robertson, když Reds senzaci dokonali.