Když mladý architekt po prarodičích podědil stavení, věděl, že se mu plní sen. Dlouhých pět let trvalo, než se podařilo přenést všechny nápady a přání z papíru do reality. Rekonstruoval svépomocí, společně s přáteli a rodinou, za pomoci postupně najímaných řemeslníků.
Beze spěchu postavili moderní a laskavý venkovský dům. Nové bydlení nedaleko Neziderského jezera se zahradou je pro mladou rodinu ideální.
Dům ze třicátých let minulého století byl původně skromným stavením o dvou pokojích s připojenou stodolou a chlévy na okraji města Kapuvár.
Dnes klidné lázeňské městečko využívá termálních pramenů k potěše turistů, po dlouhá staletí však bylo na křižovatce kupeckých cest přezdíváno jako brána do Uher. Leží pouhých deset kilometrů od rakouských hranic a místní i návštěvníci rádi jezdí k sousedům na kole. Jednoduchost každodenního života se odrazila i na výsledné stavbě.
Mladý architekt László Papp zdědil nejen domek s hospodářstvím, ale také zahradu táhnoucí se směrem k polím. Těší ho, že se jeho děti dívají ze zápraží na stejnou jabloň a záhony se zeleninou, jako hledíval kdysi v dětství on.
K modernizaci přistoupil moudře. Nepotřeboval bourat staletími osvědčený model domu, jehož čelo ohraničuje začátek pozemku a napojují se na něj vrata, za kterými je skrytá privátní část.
Zděnou část zrekonstruoval, dřevěné přístavbě vtiskl venkovskou jednoduchost a tvary stodoly, které na místě původně stávaly. Vznikla moderní stavba o rozloze sto třicet čtyři metrů čtverečních s pěti pokoji a veškerým potřebným zázemím.
Kolemjdoucí při pohledu z ulice netuší, jak velkoryse řešený obytný prostor přímo propojený s exteriérem se skrývá za dřevěnými vraty. Čelní fasáda respektuje původní rozložení oken, za kterými je umístěna ložnice majitelů a dětský pokoj.
Mezi starou a novou částí rodinného domu, na místě, kde dříve stávaly stáje, vzniklo originální atrium. Zajišťuje pracovně umístěné ve středu domu příliv přirozeného slunečního světla a vizuálně spojuje hlavu rodiny s děním v kuchyni a hlavní obytné zóně. Architekt atrium zamýšlel i v symbolické rovině jako reminiscenci na chybějící části domu, které už dosloužily svému účelu.
Ze dvora se otevírá nová přístavba v levé části domu.
V nové části stavení jsou velká okna, která propojují interiér s tradiční zahradou, v jejíž zadní části rodina uchovala starou dřevěnou stodolu. Ta je společně s bylinkovými a zeleninovými záhony poetickou kotvou připomínající minulost domu.
Jednoduše a skromně vybavený interiér není bezdůvodný. Ozdobou mu mají být právě „obrazy“, které se odehrávají za okny. Příroda je podle majitele dostatečně silným tahákem, proč opustit nitro domu a žít více venku.
Majitelé kombinovali tradici se současností i při volbě zahradního nábytku. Zásadní pro ně bylo využití klasického obyčejného ratanového posezení v odpočinkové části atria, kam chodí majitel relaxovat mezi prací.
