Postižení v Česku hledají práci svízelně. A řada z nich zažívá šikanu, tvrdí expertka

Hana Potměšilová ze společnosti Revenium se dlouhodobě věnuje podpoře zaměstnání osob se zdravotním postižením. Sama ale upozorňuje, že když se řekne „zdravotně postižený“, lidé si velmi často představují člověka na vozíku, případně nevidomého. To však může být i člověk, který trpí těžkou formou lupénky nebo prodělal onkologickou léčbu a nyní se vrací do pracovního procesu.

Velké firmy se snaží podle Potměšilové tyto lidi stále více zaměstnávat, dokonce je samy vyhledávají. Zákon nařizuje, že osoby se zdravotním postižením musí tvořit alespoň čtyři procenta zaměstnanců všech společností s více než 25 pracovníky. 

Problémy mají lidé s viditelným postižením

Sehnat zaměstnání je ale stále problém pro lidi, kteří mají viditelné zdravotní postižení, například pokud jsou na invalidním vozíku. Firmy se je z mnoha důvodů zdráhají zaměstnávat, podle průzkumů si polovina lidí nedokáže představit, že by měli v práci vedle sebe postiženého kolegu.

„Je to dáno naší mentalitou a také tím, že za socialismu jsme se tvářili, že tu žádní postižení nejsou,“ zmiňuje Potměšilová s tím, že naštěstí nová generace už je jiná. Zaměstnavatelé i nadále vnímají zaměstnání viditelně postižených lidí jako problém, a tak místo zaměstnání postižených využívají náhradní plnění.

Televize i světlo ovládané dechem. Nový pomocník má usnadnit život postiženým

Lepší postižený člověk, než „mlaďoch, co paří“?

Zaměstnavatelé často řeší, že nemohou mít v práci postiženého, protože nemají například bezbarierové přístupy nebo toalety. „Když mám šanci o tom s nimi mluvit, tak říkám, aby si nejdříve zjistili, zda daný člověk splňuje jejich požadavky na danou pozici, zda si s ním lidsky sednou a pak až mohou řešit bezbariérové přístupy,“ vysvětluje Potměšilová.

Podle odbornice se zaměstnavatelé zároveň bojí zaměstnávat postižené, protože se domnívají, že nebudou odvádět svoji práci dostatečně, kvalitně a včas. „Na to vždy odpovídám, že je lepší mít v práci člověka, o kterém vím, jaký výkon od něj čekat, než mít v práci mlaďochy, kteří chodí dvakrát týdně na „spářky“. A pak jsou druhý den v práci nepoužitelní,“ doplňuje s nadsázkou Potměšilová.

Diskriminace postižených v kolektivech

Postižení občas bývají v práci i diskriminováni, podle Potměšilové ale záleží na firmě a také na přístupu managementu. Jako příklad odbornice zmiňuje příběh manažerky banky, která přijala zaměstnance s Bechtěrevovou chorobou, který každý rok musel jet na měsíc do lázní.

„Kolektiv to vzal špatně, dělal si z něj legraci, že se tam bude flákat a oni budou dělat práci za něj, přitom on tam po odpoledních pracoval, i během své neschopnosti. Když ale odjel jiný kolega na pět týdnů, nikdo s tím neměl problém,“ popisuje situaci Potměšilová. Manažerka pobočky se nakonec rozhodla pro radikální krok.

„Neberou ani povinná 4 procenta“. Stát zaměstnává málo postižených, říká expert

Postižený zaměstnanec jako marketingová strategie

Zároveň se stává, že firmy se sice tváří, že jsou otevření postiženým, ale jedná se pouze o tvorbu image. „Setkala jsem se s případy, kdy aby firmy ukázaly, že je téma zajímá, tak postavily kolem své pobočky viditelné bezbariérové rampy, ale když přišel vozíčkář - klient na pobočku, nemohl se podívat ani recepčnímu do očí,“ říká Potměšilová s tím, že podniky někdy zaměstnávají postižené jen proto, protože se jim to hodí do marketingové strategie.

Pokud pracuje ve firmě postižený člověk, budí to v lidech podle expertky větší důvěru. „Postižení lidé totiž bývají vnímavější, vlídnější a klienti to vnímají lépe, než když je proti nim krásná blondýna ve značkovém oblečení,“ míní Potměšilová.

Co dělat, pokud jste zdravotně postižený a hledáte zaměstnání? Jak vyřešila manažerka pobočky banky šikanu na pracovišti? Jak vnímají zaměstnanci a zaměstnavatelé postižené v kolektivu? I to zjistíte v rozhovoru:

Počet pracovních nabídek pro postižené klesl o polovinu

V Česku má podle dostupných statistik zaměstnání jen 23 procent OZP v pracovním věku, navíc jejich zastoupení na úřadu práce se v posledních letech zvyšuje. Naopak poměr volných míst vhodných pro lidi se zdravotním postižením k celkovému počtu pracovních nabídek klesl za posledních pět let o více než polovinu. Počet osob se zdravotním postižením připadajících na jedno pracovní místo se sice rovněž dlouhodobě snižuje, může za to ale spíše strach lidí se speciálními potřebami přihlásit se o práci, než zvýšení počtu pracovních příležitostí.

Stát se snaží situaci zlepšit a do podpory zaměstnanosti osob se speciálními potřebami investuje, jen za rok 2018 to bylo 6,77 miliardy korun. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu však chybí systémová podpora i jasně stanovené cíle. Někteří velcí zaměstnavatelé se však snaží tento trend obrátit a otevírají se možnosti zaměstnat osoby se speciálními potřebami.

V čem se situace zlepšila? Jak se snaží některé firmy motivovat osoby se speciálními potřebami? Podívejte se na video:

• Lidé se zdravotním postižením tvoří přibližně desetinu populace České republiky, podle posledního šetření Českého statistického úřadu jich bylo 1 077 673, tedy 10,25 % celkového počtu obyvatel ČR.
• Podle Mezinárodní organizace práce žije na světě zhruba miliarda lidí s postižením, z toho 80 % v pracovním věku.
• Úřad práce ČR evidoval k 28. 2. 2019 celkem 38 547 OZP ucházejících se o práci.
• Počet volných pracovních míst vhodných pro OZP bylo podle ÚPČR 13 311, na každé tedy vychází téměř tři uchazeči.
• V České republice žije více než milion lidí se zdravotním postižením a mnohým se stále nedaří najít zaměstnání. Řada z nich má potřebnou kvalifikaci i zkušenosti, jenže ačkoli OZP tvoří 16 % lidí registrovaných na úřadu práce, jen čtyři procenta nabízených pracovních pozic jsou pro ně vhodná.