Test Hyundai i30 Fastback N 2.0 T-GDI: Závoďák pro každý den
Jestli někdo tvrdí, že nová jihokorejská auta prodávaná v Evropě jsou špatná, tak je buď v praxi nezkusil nebo řídil maximálně traktůrek po zahradě. Automobilky Hyundai a Kia se během pár let vyšvihly a posunuly na žebříčku kvality, spolehlivosti a prodejnosti o několik met výše.
Může za to nejen píle Korejců, ale také stabilní finanční toky, které umožňují zaměstnat evropské designéry nebo konstruktéry. Víte, proč je Kia Stinger GT tak dobré auto? Protože ji sestrojil tým pod vedením Alberta Biermanna, bývalého šéfa divize BMW M. A víte, kdo má prsty v ostrých modelech i30 N? Také Albert Biermann. A to slibuje více než zajímavé svezení.
Testovaná „třicítka“ N je na pohled skoro stejná jako její sériový bratr Hyundai i30 Fastback – modely se vizuálně liší jen několika designovými a aerodynamickými prvky. Především záď napoví, že difuzor doplněný duem brumlajících výfuků nebude na autě jen tak pro okrasu.
Zdroj: Jan MajurníkRytmus života udává vozu turbem nadopovaný benzinový dvoulitr s výkonem 275 koní a točivým momentem až 378 Nm (353 Nm standard) dostupným v takzvaném overboostu. Řazení obstarává šestirychlostní manuál s krátkými řadicími dráhami, proto můžete sekat jednotlivé kvalty rychleji než státní nemocnice dluhy. Na výběr máte několik jízdních profilů, nicméně zajímat vás bude asi jenom režim N s omezenou elektronickou stabilizací a N Custom s volitelným nastavením.
Nám se osvědčilo zapnout ESP a zbytek nakonfigurovat do módu Sport nebo Sport +, protože tehdy má auto nejostřejší reakce, nejpevnější podvozek, nejpřesnější řízení a nejhlučnější výfuk. Ještě před příchodem emisní normy EURO6d-TEMP mohlo výfukové potrubí vesele střílet, ale po nasazení filtru pevných částic i u benzinových motorů jde spíše o decentní brumlání podobné přípravě popcornu v mikrovlnné troubě. Na druhou stranu jsme rádi, že zastavěná „krabička“ zachytává malé částečky, které jsou schopny proniknout až do lidské buňky. Takže pokud máte ve svém dieselu „vykuchané“ DPF – gratulujeme, zabíjíte především sami sebe.
Zdroj: Jan MajurníkDíky instalovanému elektrickému posilovači řízení na ose kol se intenzita odporu volantu mění podle zvoleného profilu, nicméně s omezenou zpětnou vazbu od kol samotných. Tenhle neduh částečně kompenzuje elektronicky řízený diferenciál s omezenou svorností, jehož práci můžete v rukou skutečně pocítit. Nejde samozřejmě o náhradu poctivého mechanického samosvoru, ale určitý cenový kompromis mezi náklady na výrobu a lepším řízením.
Testovaný Hyundai i30 Fastback N Performance nabídne ještě výztuhu v kufru, větší brzdy a systém kontroly rozjezdu – launch control. V každodenním provozu občas zasahuje elektronická stabilizace, jelikož příval točivého momentu na přední kola pneumatiky kolikrát nepoberou. S pedálem akcelerátoru na podlaze už musíte hodně přemýšlet, po jakém povrchu jedete, jak máte zahřáté obutí nebo jestli prší – stačí na mokru prudce přidat plyn a počítače musí krotit rozdivočelé auto. Deštivé dny jsou zkrátka pro sportovní i30 Fastback N skličující.
Když naopak vysvitne slunce a silnice uschnou, přichází čas provětrat malou stíhačku. Režim N se brzy stane návykový – už nebudete chtít jezdit jinak. Čistá radost vzrůstá se stoupajícím rychloměrem a funguje jako adrenalinová injekce do duše benzinového nadšence, která posmutněle sleduje nucenou evropskou elektrifikaci.
Zdroj: Jan MajurníkLidé by měli mít na výběr, ne být nuceni. Naštěstí ještě žijeme v době, kdy to je možné, kdy můžete pozorovat pomocné barevné diody otáčkoměru na přístrojovém štítu, které přecházejí z bílé ke žluté, pak k červené, a nakonec začnou všechny blikat – tehdy přeřadíte, je vám zase deset let a cítíte se jako ve ferrari.
Hyundai disponuje velkým potenciálem a dostatečnou výkonnostní rezervou. Na osmipalcovém displeji stačí stisknout virtuální knoflík režimu N a sledovat, kolik výkonu a síly využíváte. V klidném městském provozu se grafy prakticky nehýbají, jenže pak přijdou okresky, předjíždění – tehdy naplno oceníte výhody silného motoru.
Zdroj: Jan MajurníkS „enkem“ vás najednou baví řadit, těšíte se na podřazení a vysoké otáčky, které si počítače ještě automaticky vyrovnají, abyste změnili rychlostní stupeň plynuleji. Klikaté serpentiny potěší každého milovníka řízení, ale ve sportovním fastbacku se do nich vysloveně hrnete, protože víte, že výfuk bude brumlat, diody blikat a podpůrná elektronika pracovat – vše k radosti řidiče, kterou si lze dopřát klidně při cestě do práce nebo nákup.
Hyundai i30 N nejde porovnávat třeba s modely BMW série M – jde o jiná auta, jak jízdou, tak cenově. Můžete ho postavit vedle sportovně laděných vozů, jakými jsou Škoda Octavia RS, Renault Megane R.S., Peugeot 308 GTi nebo Volkswagen Golf GTI, a stejně budete mít srovnatelný nebo v některých ohledech lepší stroj. A když vás „dětinské“ chování přestane bavit?
Přepnete do komfortního režimu a rázem řídíte „obyčejnou“ i30, která má velký praktický kufr, sedačku, co se před vystupováním posune dozadu a všechny prvky komfortní výbavy včetně navigace nebo vyhřívaných sedadel. Každodenní parťák, který se dokáže stiskem jednoho tlačítka změnit v hravou šelmu, není ani drahý – stojí necelých 800 tisíc korun a nabídne hodně slušný poměr ceny a radosti. Zkrátka když chcete, je vám zase deset let, a to dnes umí málokteré cenově dostupné auto.
Zdroj: Jan Majurník
