Honnoldův výkon je neuvěřitelný. Na stěně nemyslíte na nebezpečí, jinak spadnete, říká lezec Janák

„Alexův výkon jednoznačně posouvá limity té podivné disciplíny, které se říká free solo, lezení bez lana. Ten přelez se mu podařil jednou z nejtěžších cest, co vedou na El Capa. Je to něco jako free solo na Matterhorn, Mont Blanc. Jsou to ikony evropského alpinismu, které znají i nelezci,“ říká.

Dušan Janák lezl Freerider s Jiřím Šrůtkem 4 dny, Alex Honnold necelé 4 hodiny. Podle Stoupy ale čas není důležitý. „Otázky, kde jsi byl nejvýš, kde jsi byl nejrychleji, jsou zkreslené laické pohledy na horolezectví. Honnoldův čas je velmi rychlej, ale daleko víc mi bere dech, že to vylezl bez lana. Myslím, že jsem ho potkal, když to lezl v roce 2006, vylezl to tehdy za jeden den. Potkali jsme se v kempu, takovej tichej, nenápadnej kluk,“ vzpomíná.

Letí, letí. A pak se rozbije

Lezecký styl free solo je kromě neuvěřitelných výkonů známý i nepříjemnou skutečností, že se většina nejištěných lezců nedožije vysokého věku. Co se honí hlavou lezcům ve stometrových výškách? „Když už se dostanete do lezeckého módu, soustředíte se maximálně na pohyb, stupy, chyty. Když tam je moment, kdy vám probleskne myšlenka na nebezpečí, tak se s ní musíte co nejdřív vyrovnat, opustit ji. Ta totiž vede k pádu,“ vysvětluje lezec, který si free solo už několikrát vyzkoušel. „Koncentrovaná hlava, jako když někdo hraje na piano, tak se soustředí na klapky, na interpretační výkon.“

„Skoro každý dobrý lezec má v životě etapu, kdy ho láká free solo zkusit, sáhnout si na svoje možnosti. Většinou je to ale jen období, protože víme, že tady hraje jakási statistika. Kromě subjektivního selhání může přijít to, které člověk neovlivní,“ popisuje Dušan Stoupa, který už byl při horolezení několikrát svědkem smrtelných nehod. „Letí dlouho, dlouho. A pak se rozbije. To je strašně traumatizující zážitek, asi jako když jste přítomen u autonehody. Ale ne, že by to byl denní chleba,“ říká.