Byť se stále pohybujeme v teoretické rovině, protože nová odpadová legislativa zatím ještě neprošla celým nezbytným legislativním procesem, přesto se postupně začíná rýsovat budoucí podoba nového zákona o odpadech. Ta by teoreticky mohla znamenat i posun roku 2024, který měl být pro Česko významným rokem z pohledu odklonění dále využitelných a recyklovatelných odpadů ze skládek, a to bohužel až na rok 2030.
V této souvislosti se redakce Odpadového fóra ptá: „Jaký dopad by mělo toto případné rozhodnutí na Českou republiku z pohledu přechodu na cirkulární ekonomiku?“
Článek původně vyšel v březnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.
Soňa Jonášová: Evoluci přežijí ti, kteří jsou ochotni k progresu
Odsun na rok 2030 považuje INCIEN za neakceptovatelný. Plnění cílů cirkulární ekonomiky bude jeden z nejnáročnějších úkolů celého odpadového a obalového hospodářství, protože v současnosti v mnohých bodech vykazujeme jako recyklaci prostá čísla o třídění. Týká se to typicky plastů, kdy se reálně zpracuje a k recyklaci odevzdá asi polovina všech plastů, které dnes jako občané třídíme.
Nově nebude možné recyklaci takto obcházet a „plácat se po ramenech“, jak skvělí jsme třídiči. Dostali jsme se do bodu, kdy se začnou i jiné obalové firmy než ty, které vyrábějí lehce zpracovatelné PET lahve, ptát, co se děje s jejich odpady a jak naplní cíle EPR (rozšířené odpovědnosti výrobce) týkající se recyklace (tam se budou nové cíle měřit – při vstupu do zpracovatelských zařízení). Už teď vidíme, jak jsou vyděšeni, když zjistí, že roky financovali systém, který jaksi na reálné zpracování odpadů zapomněl.
Cirkulární ekonomika funguje skutečně jen ve chvíli, kdy je kruh uzavřen. A to se dnes neděje. Posunutí konce skládkování by mělo neblahý dopad zejména v oblasti vytvoření skutečné recyklace. A tento neblahý dopad by dopadl i na obce, neboť ty často dnes na absenci recyklačních technologií doplácejí. Pro mne bylo šokující, že odpadové firmy neměly zábrany svoz plastů mnohým obcím zdražit více než svoz SKO.
Ty odpadové firmy, které dnes slouží jen jako drahý logistický systém, nebudou mít v budoucnosti místo na trhu. A je tedy třeba, aby se co nejdříve dovzdělaly o oboru cirkulární ekonomiky, nebo jim byznys vyfouknou nové, progresivní firmy a nebo obce samotné, kterým dochází trpělivost a jdou trendem rekomunalizace, kde s odpadem nakládají svépomocí a vytříděné složky prodávají přímo zpracovatelům. Chystá se významný evoluční krok a přežijí jen ti, kteří jsou ochotni k progresu.
Paranoidní jsou i představy, že se adaptace obcí na rok 2024 nedá stihnout. Právě proto jsme před pár lety začali pilotní projekty v jednotlivých městech a obcích po sérii seminářů PAYT TOUR s Ministerstvem životního prostředí. Bylo nám jasné, že starostové se dostanou do úzkých, kdy budou před další etapou snahy o změnu zákona mylně informováni ze strany mnohých vlastníků skládek, že se jim nakládání s odpadem významně zdraží, pokud se zdraží skládkovací poplatky.
To je lehce řečeno velká nepravda, protože obce, které budou třídit dostatečně tak, aby dosáhly na třídicí slevy, se kterými zákon počítá, tak budou mít skládkovací poplatek stále zafixovaný na dnešní částce a navíc vydělají na prodeji vytříděných komodit.
My jsme tak teď skvěle připraveni všechny lži podobného významu vyvrátit a poukázat na cesty, jak nastavit odpadové hospodářství správně a ekonomicky vyváženě. A jak je zvykem, tak všechno spolu souvisí. Pokud nebudeme uměle bojkotovat rozvoj recyklace, tak se vytříděné suroviny stanou cenným materiálem, pro který bude dobrý odbyt u lokálních zpracovatelů, a tak se změní i celá ekonomika obce.
Proč by měli starostové platit po ukončení zpracování plastů v Číně mnohdy i 3x tolik, když je vše jen výsledek lenosti odpadových firem, které měly plnit roli nejen drahého logistického systému, ale zejména umět nabídnout skutečné zpracování? A tak i zde těžíme z podpory od mnoha recyklátorů v oblasti ochoty investovat do nových zařízení, pokud se jim nebude stávat, že se k surovinám od producentů nedostanou, neboť jej odpadové firmy zvesela skládkují.
Dnes je to začarovaný a zcela nefunkční kruh. A naším cílem je jej ztransparentnit, pokud jde o reálná a správná data, nastavit podmínky férově pro všechny – od výrobců po prodejce, zákazníky, obce a následně i pro odpadové firmy, které to s odpady myslí skutečně vážně a i cirkulárně.
V mnoha případech bude nutné „vymést Augiášův chlév“, ale jsme přesvědčeni, že s tímto nemůžeme čekat do roku 2030. Chceme, aby obce konečně dostaly do rukou nástroj, jak na odpadech vydělávat, a nemusely podléhat tlakům a nesprávně nastavenému systému.
Ing. Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN
Miloš Kužvart: ČR může v době očekávaného ochlazení hospodářského růstu přijít o investice ve výši 30 mld. Kč
Dopad tohoto případného rozhodnutí na přechod České republiky na cirkulární ekonomiku by byl fatální. Současné zaostávání za nám srovnatelnými sousedy (co se týká velikosti ekonomiky i doby, kdy naši sousedé zavedli tržní hospodářství – čili Slovenskem a Maďarskem) by se prodloužilo o dalších 11 let.
Co je skutečně hrozivé, je to, že pro podnikatele vnášíme do jejich investic do oblasti podnikání v odpadech (především budování linek na třídění a recyklaci odpadů) nejistotu z hlediska jejich návratnosti. Proto by se až do roku 2030 žádné větší investice, zatím ze strany soukromého sektoru plánované v letech 2019 – 2024 v úrovni zhruba 30 miliard Kč (dolní odhad disponibilních prostředků), nekonaly. Je to logická reakce podnikatelského sektoru na ztrátu stabilního podnikatelského prostředí.
Věnujme však pozornost i širším, makroekonomickým souvislostem tohoto rozhodnutí: Podle řady odhadů dojde v nejbližších letech k ochlazení hospodářského růstu. A pokud vláda svým rozhodnutím výrazně sníží důvěru podnikatelů ve stabilní právní prostředí, poškodí tím ekonomiku, která v té době bude ve složitějších podmínkách.
Nejistota byla vzbuzena především tím, že před více jak čtyřmi lety byla přijata právní úprava s legisvakancí, čili dobou mezi přijetím právní normy a její účinností – v tomto našem případě to bylo období 2014 – 2024, čili celých 10 let.
Právní nauka konstatuje, že ještě nikoli účinná právní norma jistým způsobem formuje právní vědomí adresátů takovéto normy – v našem případě podnikatelů a municipalit.
Pokud skutečně k onomu časovému posunu dojde, pro energetické využití budou dováženy v množství řádově X00 000 tun ročně tuhá alternativní paliva ze zahraničí. To znamená, že český směsný komunální odpad bude dále ukládán na skládkách.
Závazné recyklační cíle EU pro léta 2030 či 2035 pak budou díky absenci normativních a ekonomických nástrojů nesplnitelné.
RNDr. Miloš Kužvart, výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství, z.s.
Ivo Kropáček: Ministr by měl přestal podléhat různým nezodpovědným lobby
Řadu let Hnutí DUHA upozorňuje, že směrnice EU o skládkách z roku 1999 v článku 6a) požaduje, aby členské státy na skládku ukládaly odpady pouze po předchozí úpravě. Čeští politici i legislativa ustanovení neplní, stejně jako ustanovení článku 5, podle kterého máme výrazně omezit skládkování BRKO. Hrozí nám proto sankce za obcházení evropského práva.
Ministr životního prostředí Richard Brabec kritiku Evropské komise otupil tím, že prosadil do legislativy úplný zákaz skládkování od roku 2024. Ekologické organizace jej za to kritizovaly. Konstrukcí zákazu znemožnil jinou úpravu odpadů než jejich pálení ve spalovnách. Což od začátku nebylo nic jiného než ministrova sázka na špatného koně a na zcela mylnou odpadovou strategii…
Navíc pan ministr nejprve v roce 2015 v novém Plánu odpadového hospodářství ČR dokonce snížil(!) do té doby platný cíl recyklovat 50% komunálního odpadu, aby o pár let později souhlasil se směrnicí, která požaduje jeho zvýšení na minimálně 55% do roku 2025 a 65% do r. 2035. Místopředseda vlády tím dává průmyslu, obcím i veřejnosti zcela chaotické signály: „Do roku 2024 budujte spalovny a s recyklací to nepřehánějte. V roce 2024 končí skládkování. Po roce 2024 výrazně poroste procento recyklace.“ Na úkor čeho? Skládkování už nebude, takže na úkor právě vybudovaných spaloven…?
Nezávislé ekologické organizace na tento omyl po celou dobu upozorňovaly a měly pravdu. Snižovat cíl recyklace v POH ČR a krajů byl krok zpět. Konstrukce úplného zákazu skládkování k roku 2024 byla také chybná. Je na čase, aby ministr přestal podléhat různým nezodpovědným lobby a šel do Evropy – implementoval evropské směrnice a doporučení Evropské komise: upravil zákaz skládkování tak, aby od roku 2024 na skládkách nekončil pouze neupravený a biologickému rozkladu podléhající odpad (včetně SKO). Řekl, jak dosáhneme 65% recyklace KO. Zvýšil skládkovací poplatek. Prosadil třídicí slevu pro obce a podpořil PAYT. Zavedl poplatek za spalování SKO. A hlavně podpořil odbyt recyklátů, včetně kompostů.
Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA
Martin Hájek: Protahováním riskujeme masivní výstavbu a rozšiřování skládek
Zákaz skládkování využitelných odpadů k roku 2024 byl do zákona o odpadech vložen poslanci v roce 2014. Na transformaci odpadového hospodářství bylo 10 let. Prodloužení zákazu do roku 2030 dává za pravdu těm, kteří platný zákon o odpadech nebrali a dodnes neberou vážně. Fakticky se ocitáme znovu na začátku, jako by se v roce 2014 nic nestalo. A časovaných ekologických bomb v krajině přibývá.
Stávající kapacita skládek ostatního a nebezpečného odpadu v ČR se rychle plní. Vroce 2017 činila podle údajů CENIA 68,3 milionu tun materiálu (včetně technického zabezpečení). Podle dat ISOH bylo ve stejném roce odstraněno skládkováním 3,4 milionu tun odpadů. Za současných podmínek při podílu materiálu pro technické zabezpečení skládek 20 % bude kapacita skládek zcela vyčerpána za necelých 17 let, tedy v roce 2034.
Ani v případě zákazu skládkování využitelných odpadů skládkování neklesne na nulu, protože nevyužitelné odpady budou stále vznikat. Protahováním odklonu odpadů od skládkování riskujeme nutnost nové vlny masivního rozšiřování stávajících a výstavby nových skládek z devadesátých let. První vlaštovky už tu jsou, aktuálně se v řízení EIA projednává například rozšiřování skládky Orlík na Děčínsku, která má podle záměru provozovatele fungovat do roku 2050.
Namísto budování kapacit pro cirkulární ekonomiku jsou prostředky již dnes zcela nesmyslně vynakládány na pokračování doby skládkové. Nutno dodat, že za tichého souhlasu takzvaných ekologických organizací, které současně zuřivě protestují proti zařízením na energetické využití odpadu, i řady obcí, které vidí bezpracný zisk do obecní kasy nebo jsou prostě skládkaři vydírány.
Jsme už dost bohatá země, která si nemusí tak hloupě ničit životní prostředí pro příští generace. Teď je potřeba o tom přesvědčit veřejnost a poslance. Pak skládkování využitelného odpadu konečně odejde, kam patří – na smetiště dějin.
Ing. Martin Hájek, Ph.D., ředitel Teplárenského sdružení České republiky
Pavel Telička: Situace se stává skutečně tristní
Každý odklad zákazu skládkování je samozřejmě špatně. Česká republika čeká na nový zákon o odpadech už několik let a situace se stává skutečně tristní. Z průkopníka omezení skládkování, které MŽP ambiciózně plánovalo už před mnoha lety, se stáváme zemí, která ani po letech diskusí nedosáhla v oblasti odpadového hospodářství ani nejmenšího posunu.
Česká republika skládkuje téměř polovinu veškerého odpadu, který vyprodukujeme. A přitom skládkování je jednoznačně nejhorší variantou pro nakládání s odpadem, a to i podle tzv. odpadové hierarchie. Nejen že jsou kvůli skládkování zdroje ztraceny, ale jsou také problémem pro životní prostředí, řada skládek není ani vhodně zabezpečena.
Neexistuje tedy jediný pozitivní aspekt prodloužení termínu pro zákaz či omezení skládkování. Kromě nízké ceny pochopitelně. Otázkou také je, co se stane s tříděnými surovinami, jako je plast či papír, na které se vztahuje zákaz dovozu odpadu do Číny. Pokud tyto suroviny nedokážeme efektivně zpracovávat, řada z nich opět skončí na českých skládkách.
Čeští zákonodárci se ale zákonu o odpadech nemohou už dlouho vyhýbat. Nejpozději v příštím roce musí Česká republika implementovat novou evropskou odpadovou legislativu a bude muset k omezení skládkování přistoupit. Čím dříve to udělá a čím dřívější termín pro ukončení skládkování nastaví, tím lépe.
JUDr. Pavel Telička, místopředseda Evropského parlamentu
Vlaďka Matušková: Pokud termín posuneme, pak usneme na vavřínech
Psal se začátek roku 2018 a v médiích se s vyšší frekvencí objevovaly články o tom, že Česká republika musí do roku 2024 vymyslet, jak naloží s 2,5 miliony tun komunálního odpadu, který každoročně končí na skládkách. O rok pozdějijiž Ministerstvo životního prostředí připouští posun na rok 2030, doba na přípravu je totiž krátká.
Zvenčí tak debata o zákazu skládkování využitelných odpadů v ČR připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Zainteresované subjekty spaly a spaly, až se v roce 2019 najednou probudily, aby zjistily, že by se za pět let měly připravit na zákaz skládkování plánovaný na rok 2024, a že překvapivě není možné to adekvátně stihnout.
Změna legislativního prostředí v oblasti nakládání s odpady je přitom naprosto klíčová pro postupný přechod z lineárního na cirkulární pojetí ekonomiky v ČR. Odpad, který by mohl být materiálově či energeticky využit, ztrácí i přes sofistikovanost většiny českých skládek na své hodnotě. Opatření v podobě oproštění se od nejhoršího způsobu ukládání odpadu má mít nejen ekologický, ale i ekonomický dopad. Dle odhadů může přijetí principů cirkulární ekonomiky do roku 2030 generovat v Evropě miliardy eur.
Připomínky odpadových firem, že se do roku 2024 nestihne vytvořit dostatek jiných kapacit nahrazujících skládkování, jsou zcela na místě. Vedle prevence vzniku odpadů je v první řadě potřeba navýšit recyklaci, což se ale snadněji řekne, než udělá. Využívání výrobků z recyklovaných materiálů by mělo být zvýhodněno, např. snížením DPH, primární suroviny jsou totiž stále levnější než recykláty.
Na místě je i otevřít debatu, zda ochrana spotřebitele není až příliš přísná. Přes větší množství odpadu, který bude skutečně recyklován, nejen vytříděn, je nutné ve vyšší míře počítat i s energetickým využitím odpadu (4 současné spalovny mají kapacitu 777 000 tun ročně).
Stavba spalovny komunálního odpadu však trvá v průměru 7 let. Jen řízení EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí) se může protáhnout až na rok. Na obhajobu odpadových společností je tedy potřeba podotknout, že stát vybudování nových technologií příliš nepodporuje. Nepomáhají ani některé nejmenované neziskové organizace, které občany spalovnami iracionálně straší, a to za situace, kdy uhelné elektrárny, které patří k největším zdrojům znečištění ovzduší v zemi, žádají o výjimky pro vypouštění toxických látek.
Odklad ale iniciují zejména obce, které se brání zdražení poplatku za odpad a nutnému přenesení části nákladů na občany. Skutečnost, že skládkovací poplatek je v ČR mimořádně nízký, je známa a diskutována již mnoho let. Za současných podmínek není divu, že málokterý občan je motivován ke snížení množství produkovaného odpadu a většímu třídění. Argumenty obcí jsou tedy liché. Ze skládkovacího poplatku se stalo politikum, a to na úkor životního prostředí a zdraví lidí a ekonomiky.
Pokud se zákaz skládkování odsune na rok 2030, v českých podmínkách reálně hrozí, že stát a obce opět „usnou na vavřínech“, ač již nyní je za pět minut dvanáct. Zachraňuje nás snad jedině pomyslný Damoklův meč v podobě legislativy EU a nařízení, že v roce 2035 bude možné vozit na skládky pouze desetinu komunálního odpadu. Chceme ale zůstávat i v této oblasti na chvostu Evropy? Pevně doufám, že nikoliv!
Vlaďka Matušková, Project Manager NAFIGATE Corporation, a.s.