Jaká je vize Karlových Varů v kontextu dvou řek, které jimi protékají? Na takovou otázku odpovídají studenti prostřednictvím více než tří desítek prací. Jejich výstavu si mohou lidé prohlédnout do 15. června.
„Myslím si, že obecně všechny vždycky překvapí silný genius loci Karlových Varů, a je zajímavé, jak je silný tady a jak se vytratí podél Ohře. Proto se výstava jmenuje Teplá Ohře, protože pro nás je nejdůležitější ten soutok,“ říká Boris Redčenkov.
Proč padl výběr právě na tyto řeky?
Symbolizují to, co si myslíme a vnímáme, že je problém, tedy že existují nějaké Vary, které nejsou pro Varáky. Z lázeňské části se vlastně postupně všichni vystěhovali a je to čistě monofunkční lázeňská zóna, která patří skoro jinému světu. Na druhé straně bydlí Vary, tedy Růžový vrch, Tuhnice, Rybáře a tak dále, a ty vlastně ztratily své přirozené centrum. My si klademe otázku, jestli má být centrum to staré, či mají být Karlovy Vary multicentrální, nebo je možné založit centrum nové. Myslíme si, že soutok řek je velmi symbolické místo, kde se nepotkávají pouze řeky Ohře a Teplá, ale vlastně si zde podává ruku staré a nové město. Jestliže se staré město vyvíjelo kolem Teplé několik století, je možné vytyčit kolem Ohře město nové, které zajistí spojení města do jednoho celku. Dnes je rozpolcenost nejenom fyzická, ale i mentální, a to je škoda.
Co tyto dvě řeky představují pro Karlovy Vary z vašeho pohledu?
Myslím, že každá řeka je pro každé město základní vztažný element, ke kterému se město váže. A tedy je vlastně evidentní, že Teplá je energií starého města. Možná, že je utopená, že by se mohla někde otevřít, mohly se třeba přehodnotit věci, které vidíme ve Vřídelní kolonádě, tedy že je Teplá velkoryse přemostěná, takže by se měla určitě odkrýt a měla by se stát součástí veřejného prostoru, protože je to nejdůležitější veřejný prostor. Ohře, která je semknutá mezi železnicí a R6, není Karlovými Vary objevená a my si myslíme, že je dobré na to pořád ukazovat. Je to obrovský potenciál rozvoje a tím, že se zredukovalo nádraží, má řeka šanci stát se, jako každá jiná velká řeka, součástí města. Cílem je, aby město dorostlo k řece.
Existuje nějaký trend v Evropě, ve světě, jak s řekami ve městech zacházet?
Je to trend, který už dávno běží a my ho teď objevujeme. Víme, jak v Praze začínají fungovat náplavky, jak se řeka znovu stává významným veřejným prostorem. Města tomu ale musejí jít naproti. Musejí prostory uvolnit, zpřístupnit, nesmí je zablokovat hloupými nájmy a měla by dát větší prostor lidem, kteří se o ně chtějí starat. Myslím, že kolem Ohře chybí koncept rozvoje místa. To je první krok. Je potřeba se domluvit, jak by to mělo kolem Ohře vypadat, aby to byl městský prostor, přístupný a významný.
Boris Redčenkov(*1969, Cheb)
|
Ateliér A69 - architekti, v němž působíte, je autorem územní studie širšího centra Karlových Varů z roku 2015. Co by se podle vás do této části, dejme tomu do okolí dolního nádraží, hodilo?
Myslím si, že klíčový je významný veřejný prostor, my jsme mu vždycky říkali náměstí Republiky, a je zajímavé, že jsme se na tom potkali se studenty, i když jsem projekty záměrně nikomu neukazoval. Chebský most je vlastně pupeční šňůrou Rybářů a starého města. Na té lince by měl vzniknout nějaký veřejný prostor, na kterém si Karlovaráci postaví vánoční stromeček, protože pořád nevědí, kde má stát. Jestli u Alžbětiných lázní, Thermalu nebo někde jinde. To vlastně symbolizuje, že chybí jasné středové těžiště, které bude sdílet staré i nové město. Je třeba se soustředit na vytyčení dobrého náměstí, které může mít charakter třeba jako v Praze Palachovo náměstí, které je u Vltavy a jsou kolem významné budovy. Tady chybí třeba koncertní síň pro symfoniky, možná magistrát může mít zajímavější polohu. Samozřejmě studenti si mohou dovolit více, než je realita, ale je dobré na to upozorňovat, aby se šance nepromarnila.
Kolem Ohře a Teplé stojí některé původní budovy, které už neplní původní funkci. Příkladem může být bývalá stáčírna minerálních vod. Co s nimi?
To jsou velmi cenné městotvorné budovy, které mají určitou historickou paměť. Byla by velká škoda, kdyby se odstranily, protože jejich autenticita je silná a lidé čím dál víc zjišťují, že právě toto ve městě hledají. Zrovna tato budova je místem, které by nabídlo alternativu k formálně ukotveným kulturním institucím. Studenti se tím zabývali, v jednom návrhu je multifunkční centrum, knihovna, koncertní sál, je to takové volnočasové, mezigenerační a trochu komunitní centrum. Anebo jsme do budovy umisťovali školu, protože víme, že se keramická škola začíná trochu rozpadat. Mělo by to mít ale přesah, aby šlo částečně o veřejný prostor a lidé se tam mohli potkávat, škola by byla otevřená. Je šance o tom diskutovat. Určitě tady fungují aktivní občané či spolky, které jsou schopné věc částečně naplnit a hledat téma, ale byla by škoda, pokud by se budova odstranila nebo znehodnotila špatnou rekonstrukcí. Samozřejmě mluvíme o budově, která je v soukromých rukách, je to náročné, ale takových budov už tu moc není. Na nádraží se zbourala třeba točna, což jsme opravdu nechtěli. Všichni hledají nějakou autenticitu, a pak ji uměle vytváří, i když ji tam předtím měli.
Studentské práce jsou vystavené ve Vřídelní kolonádě, na jejíž podobu by v budoucnu měla Kancelář architektury města vypsat architektonickou soutěž. Vnímáte to jako pozitivní krok?
Diplomanti, ti nejstarší studenti, se tím tématem zabývali dva semestry. Vypadly z toho nějaké názory, které ukazují na základě poměrně detailní analýzy, že tento dům lze těžko přestavět na nějakou funkční veřejnou budovu, která by fungovala jak pro lázeňství, tak zároveň měla přesah do veřejného prostoru. Je to dané tím, že koncept, který tu byl založený, není dokončený - možná naštěstí, protože počítal s demolicí dvou stávajících objektů, vytvoření náměstí nad řekou, vlastně násilným naroubováním parametrů, které do Varů nepatří. Zbylo torzo a doba ukazuje, že ten dům prostě nezapadl. Chápu, že je třeba přijít s novou myšlenkou kolonády, nicméně rozhodně nesdílím názor, že je dobré opakovat historii. Posunuli jsme se a chceme fungovat jinak ve veřejném prostoru. I lázeňství se změnilo, nejde jen o něj. Pokud budou Karlovy Vary v UNESCO, bude tu úplně jiný typ turistů. A to jsou věci, které by se měly řešit. Nejdůležitější je vytvořit dobré zadání pro architektonickou soutěž, které se bude diskutovat třeba rok. Mělo by být odrazem skutečných potřeb. Vary potřebují nějaký symbol a co jiného by jím mělo být než Vřídlo.
V případě, že by soutěž vyhrála kolonáda ve stylu soudobé architektury, jak by se slučovala s UNESCO?
Na základě zkušeností z jiných měst v UNESCO si myslím, že to není zakonzervování stavu. Neznamená to, že teď budeme dělat jen repliky, ale budeme citlivě přistupovat k historickému dědictví a zároveň reagovat na to, že to chceme také trochu po svém. UNESCO nemůže město zakonzervovat, protože by se z něj stal skanzen, který nakonec stejně umře, protože lidi to bavit nebude. Projekty mluví i tom, že by mělo centrum zase začít lákat lidi, aby v něm bydleli, žili, ať to necítí tak, že už to není jejich. Jsem z Františkových Lázní a ty jsou na tom stejně.
Františkovy Lázně jsou dalším kandidátem do UNESCO. Jak to vidíte v jejich případě?
Pořád věřím, že tam budeme moct projektovat nebo programovat současné věci, které vylepší situaci. Františkovy Lázně se zprivatizovaly jako celek, je tam de facto jeden vlastník, který zprivatizoval celé město. Tenkrát se říkalo, že je to jediná cesta. Nyní se ukazuje, že město umírá, nabízí jen jeden standard. V tom jsou Vary barvitější, protože mají přirozený vývoj a je tady rostlost. Co dům, to jiný majitel, jiná atmosféra. Bude to trvat, ale věřím tomu, že se to vrátí k přirozenému principu i ve Františkových Lázních, lázně budou městské a lidé budou bydlet v hotelích. Františkovým Lázním říkáme lázeňská pevnost. Ještě před třiceti lety tam moji rodiče trávili víkendy, chodili jsme tam do hospody, a dnes tam máte v osm hodin pocit, že ve městě nikdo není. Věřím, že UNESCO by mohlo tohle posunout, budou tam jezdit mladí lidé, budou se tam cítit dobře a nastartuje to novou éru.
