Kudy vede cesta do pravěku? Při toulkách v lesích nad Českou Třebovou narazíte na neobvyklé místo – osadu Křivolík. Na nic netušícího chodce v něm čeká nevšední zážitek. Dlouho trvá, než člověk uvěří, že neprožívá sen, ale skutečnost.
Z hlubokého lesa se náhle vynoří drobná políčka, u nich podivná obydlí z hlíny a větví a všechno uzavírá plůtek – vyplétaný z větví a roští. Skutečná pravěká osada a v ní až příliš živí koně. Vstoupíte nezamčenými vrátky, která po návratu musíte dobře zavřít, aby zvířata neutekla. Nejsou to obyčejní koně, ale stepní nebo lesní tarpani. Před stoletím vyhynulá zvířata se podařilo křížením rekonstruovat téměř do původní podoby. Šedavě plaví, huňatí, o málo menší než běžní koně, ale stejně statní. Připravte se na to, že vás budou provázet osadou. Obzvlášť v zimních dnech, kdy se pastvy nedostává, to budou až příliš důvěrní průvodci.
Co je za pohádkovým plotem k vidění? Bizarní chýše zateplené mazanicí, přístřešky a seníky, jednoduché střechy s mohutnými došky. Okrové stěny chaloupky zdobí magické kresby, znaky provedené červenou hlinkou. Spíš než pravěk to tu připomene Balkán, Rumunsko či vinohradnické búdy z jihu Slovenska. Nad mícháním stylů by historik ustrnul, ale atmosféra je působivá a dokonale autentická, zvlášť když samota a zimní scenerie dodají zvláštní kouzlo.
Archeologický experiment
„Pravěká osada“ Křivolík vzniká postupně už zhruba jedno desetiletí. Označit ji za jakýsi prehistorický skanzen by ale bylo nepřesné. Křivolík není mrtvým muzeem v přírodě. Fandové historie a archeologie sdružení do spolku Bacrie v lesích nad Českou Třebovou budují experimentální archeologické centrum s řadou prehistorických i historických objektů, ale také s polodomácími zvířaty.
Archeologickým experimentem je samotná osada. Prakticky všechno, co v areálu uvidíte, vzniklo stejnými technologiemi a nástroji, jaké měli k dispozici naši dávní předkové. Časové rozpětí je tu velkorysé. Projdete se historií od časů lovců a sběračů přes první zemědělce, taviče bronzu až po Kelty, Germány a Slovany. V areálu najdeme kovárnu ze starší doby železné, dílnu s barvířskou pecí, největším stavením je dům hrnčíře s nezbytnou píckou, v další zase pečou chleba. Nejsou to muzeální repliky, fungují. Vyzkoušíte si tu mnoho starých řemeslných postupů a technik. Nechybějí ani ty gastronomické, od zpracování zrna na zrnotěrce přes výrobu placek až po vaření medoviny.
Kraj slavného obrazu
Ze zimní výpravy proti proudu času se nemusíte hned vracet dolů do města. Zvlášť když vyjde počasí a vylepší se dohlednost. Po čtvrt hodině cesty z Křivolíku přijdete na vrchol Kozlovského kopce. Široko daleko je to nejvyšší nezalesněný bod v krajině. Kdysi tu stávala dřevěná rozhledna, kterou nedávno nahradila ocelová konstrukce. Z vyhlídky v třiatřicetimetrové výšce se před vámi rozprostře celý pohraniční hřeben – od Krkonoš přes Orlické hory a Králický Sněžník až po Jeseníky. V zimě rozhledna není běžně přístupná, ale pokud nehrozí námraza, sníh či ledovka, můžete si obstarat klíče v blízké turistické chatě.
Chata Maxe Švabinského může být dalším lákadlem a cílem výletu. Na vrcholu kopce stojí již od roku 1933. A proč nese jméno velkého českého malíře? Švabinský si kraj zamiloval, jezdíval sem za svou budoucí ženou, kterou zvěčnil v známém obraze Chudý kraj. V Kozlově stojí „chaloupka Maxe Švabinského“, dnes muzeální expozice v domku z počátku 19. století, ve kterém Mistr pobýval.
Jak se dostanete ke Křivolíku?
Z nádraží v České Třebové strmě vzhůru po zelené turistické značce až k rozcestníku Uhrovy doly a pak vlevo po modré. Délka náročné a orientačně nepřehledné trasy je víc než tři kilometry. Nejpohodlnější a nejkratší je přijet autem nad vesnici Kozlov. Od křižovatky cest na návrší pak pokračovat pěšky dolů po modré asi 800 m. Areál je přístupný celoročně.
